Šachové příběhy postavené na hlavu

Přednáška velmistra Lubomíra Kaválka – úterý 14. 6. 2011 – 15:00 – Michnův palác
(vstup z Všehrdovy ulice)

Jsou šachové příběhy, které se vypraví už dlouhá léta, předávají se z pokolení na pokolení, z generace na generaci. Některým věříme na první poslech a jiným bychom chtěli věřit, ale jaksi víme, že jsou příliš neuvěřitelné.
Mohl jistý ukrajinský amatér přečíst 3000 šachových knih, zapamatovat si jejich obsah a porazit silný počítačový program? Mohl jiný Ukrajinec pohnout mraky nad zemí a vsugerovat hokejové hvězdě Jágrovi, že dá v příští minutě gól? Dostával Anatolij Karpov nápovědu během partií s Viktorem Korčným v Baguiu v roce 1978 pomocí jogurtu?

Příběh může být pravdivý, ale pokaždé, když se vypráví, zdá se, že zní trochu jinak. Pomalu se pootáčí ze své pravdivosti, aby pak v jednom momentě stál vzhůru nohama – na hlavě.
Říká se, že na hlavě stával i Aaron Nimcovič, a přímo v turnajových sálech. Kdo by však věřil, že tohoto lotyšsko-dánského podivína zachránila před vojenskou službou moucha? Odmítl Bobby Fischer milión dolarů za reklamu na šachové soupravy nebo to bylo, jak tvrdí Yasser Seirawan, za reklamu na kolínskou? Kdo zabránil Borisu Spasskému táhnout koněm na b5 v zápase s Korčným v Bělehradě 1977? Kdo byl vlastně komunistou: Anatolij Karpov nebo Garri Kasparov? A kteří čestí šachisté bojovali proti sovětské říši? Vypil Gosta Stolz celou flašku koňaku, aby porazil Miguela Najdorfa, který mu tu láhev objednal?

Někdy si vypravěči popletou manželky nebo se seknou o půl století. To pak šachovým historikům vstávají vlasy na hlavě, ale oni sami se nedokáží shodnout, zda se první oficiální mistr světa Vilém Steinitz narodil v Praze o tři dny dříve nebo o tři dny později.
A tak se podíváme do světa šachových příběhů. Ty nejlepší se prý vypráví u holiče. A někdy, aby člověk slyšel nádherné historky, musí se stát lazebníkem proslulého mistra.


* Povídku “Lazebníkem proslulého mistra” napsal Lubomír Kaválek pro knihu o Karlu Opočenském.