Šachový týdeník

Kdo byl Selimanov?

[23.08.2013 00:00:00] - Na Novoděvičím hřbitově v Moskvě je pochován sedmý mistr světa Vasilij Vasiljevič Smyslov se svojí paní, která ho přežila asi jen o dva měsíce. Když se však podíváte na snímek Smyslovova hrobu blíže, přečtete na náhrobku též jméno Vladimír Selimanov (1939 – 1960). Kdo to byl a jaký má vztah k rodině velmistra Smyslova? V článku Šachového historika Jana Kalendovského se dočtete o Selimanově cestě do Toronta a vystoupení na tamním šampionátu juniorů; a také o tragickém konci mladého šachisty…
„Soupeř chladnokrevně sebral všechen obětovaný materiál a pokryl hrozby. Když jsem při účtování zaznamenal deficit dvou věží, rozhodl jsem se partii vzdát. Jon Ludvig Hammer odehrál zápas velmi silně a postoupil zaslouženě. Se svým výsledkem nejsem příliš spokojen, na druhé straně jsem na předešlých ročnících Světového poháru už odehrál i horší zápasy, v roce 2009 dokonce i s vítězným koncem,“ zhodnotil své vystoupení na Světovém poháru David Navara. Pro Šachový týdeník okomentoval svou druhou partii s velmistrem Hammerem. David Navara vypadl ve 2. kole, Zbyněk Hráček v prvním. Zbyněk sehrál s Viktorem Bologanem šest partií – po pěti remízách svému soupeři podlehl. „Bologan mě překvapil pouze výběrem zahájení, ani na jedno jsem se doma nepřipravoval. Bylo to ale překvapení spíše příjemné, protože pozice, které jsem dostal ze zahájení, byly většinou dobré,“ říká Zbyněk Hráček.
Jako tradičně jsme byli v srpnu svědky řady zajímavých turnajů. Vítěz olomouckého uzavřeného velmistrovského turnaje GM Jan Krejčí svou jedinou turnajovou porážku dokázal kompenzovat čtyřmi výhrami. Tu s Berikem Akkozovem pro čtenáře Šachového týdeníku také okomentoval. Pavel Šimáček si v Rakovníku uhrál velmistrovskou normu. „Nejtěžší – a já vím, o čem mluvím – je udělat poslední krok. Takže ukočírovat svou mysl během partie s Petrem Veličkou, ve které jsem nakonec dosáhnul na poslední potřebný plus, bylo nejnáročnější,“ říká Pavel Šimáček. Právě tuto pěknou partii komentuje IM David Kaňovský.
I přes to, že mladý Saša Kotov již v raném věku své spolužáky zjevně převyšoval, šachovým „wundrkindem“ nikdy nebyl. Jak se může stát, že se z mírně nadprůměrného šachisty stane za několik let světová superstar? Rozhodně za tím hledejme neskutečnou trpělivost a velké množství na první pohled neviditelné práce. Velmistr Kotov byl především skvělý útočník a počtář. Právě výborná metodika propočtu byla ozdobou Kotovovy hry a dostala se také do všech šachových učebnic. Zlepšený propočet pak byl podle samotného velmistra hlavním důvodem jeho prudkého zlepšení. Václav Pech přiblížil Kotovovy osudy a okomentoval Kotovovu partii s Jurijem Averbachem.
Chcete-li dostávat Šachový týdeník zdarma do své e-mailové schránky, stačí vyplnit registrační formulář zde).

| Kubeczka Aleš | zobrazeno(1686x)