Šachový týdeník

Remízy vs. Sofijská pravidla

[18.12.2015 00:00:00] - Remíza, stejně jako výhra či prohra, k šachu samozřejmě patří od dávnověku. Čas od času se objevují snahy o odstranění nebo alespoň omezení remíz. To bylo za doby Capablanky ve 20. letech minulého století, kdy se mluvilo o remízové smrti šachu, a také v poslední době, kdy šachy mají snahu dostat se do médií i mezi nešachovou veřejnost. I z tohoto důvodu je již nějaký čas v pravidlech šachu zavedeno tzv. Sofijské pravidlo, které pořadatelům dává možnost stanovit v rozpisu soutěže zákaz nabízení remízy do určitého počtu tahů (30. nebo 40. tahu). Tento pravidlový bod má samozřejmě i své odpůrce, většinou používající argument, že hráči, kteří chtějí remizovat, si stejně cestu najdou.
Turnaj v Londýně za účasti kompletní světové špičky opět kolem tohoto tématu zvířil debaty. Přes Sofijská pravidla ze 45 partií odehraných v Londýně jich hned 35 skončilo remízou, což je 78 %. Velmi zajímavý je pohled na konečné pozice, ve kterých se hráči dohodli na remíze. Z 35 nerozhodných partií jich více než polovina (!!) vznikla trojím opakováním pozice či věčným šachem. Z hlediska pravidel je sice vše v pořádku, ale pro tak kvalitní turnaj to není dobrá vizitka. Ale co naplat, Magnus Carlsen nemá již takovou formu jako v minulých letech, kdy „z ničeho“ dokázal přehrávat jakéhokoli světového soupeře, a většina hráčů odehrála londýnský turnaj s prvotním cílem minimalizace rizika, takže v tu chvíli remíza byla nejpravděpodobnějším výsledkem.
Ale přeci jen z turnaje v Londýně nějaké pozitivum – z deseti resultativních partií mezi nejlepší patřil souboj Levona Aronjana s Veselinem Topalovem, kde Levon ukázal, že by se mohl vrátit do dřívější formy a dělat svým fanouškům radost. Tuto partii pro Šachový týdeník č.50-51/2015 okomentoval v článku o turnaji v Londýně s názvem „Tak nakonec přece jen Carlsen“ velmistr Robert Cvek.
V týdeníku se také dozvíte se o turnaji ve zrychleném šachu v izraelském Ashdodu, kde slavil vítězství nestárnoucí Vasilij Ivančuk. Josef Maršálek ukáže úlohy, kde hlavní roli hraje aktivní král, v povídce Pavla Housera se podíváte do Hloubětínského podsvětí a něco o věžových koncovkách se dozvíte v článku „Vančurovy učedníci“. A co má společného Magnus Carlsen a automobilka Porsche? Dozvíte se v Šachovém týdeníku.

A chcete-li dostávat Šachový týdeník zdarma do své e-mailové schránky, stačí vyplnit registrační formulář zde.

| Petr Herejk | zobrazeno(6192x)