„Anish Giri je vždycky hlavní podezřelý, je to už známý delivkvent, ale ty jsi hned druhý na řadě. Dnes nám chybí jedna černá dáma, neodnesl jsi ji?“ špičkuje Toma Bottema vítěze zápasu kandidátů o mistra světa Borise Gelfanda. „Já figurky neodnáším, to byl určitě zase Giri“ brání se Gelfand.„Ale od tebe se to naučil, ty si s nimi pořád hraješ, točíš s nimi v prstech a on to dělá po tobě a pak je uloží do kapsy místo kapesníku,“ replikuje Bottema, jeden z organizátorů superturnaje ve Wijk aan Zee. „Včera, když Giri rychle odcházel z hracího sálu, tak jsem za ním rychle běžel a volám, počkej, ještě ti musím prohlédnout kapsy. A našel jsem v nich tři figurky! Jenže dneska mi proklouzl nepozorován.“Uvolněná přátelská atmosféra je jedním z důvodů, který každý rok táhne do opuštěného holandského lázeňského městečka stovky milovníků královské hry. Maličké Wijk aan Zee nabízí příležitost potkávat nejlepší světové velmistry nejen v hracím sále, ale i při joggingu na pobřeží Atlantického oceánu či v několika restauracích v městečku. V zítřejším vydání Šachového týdeníku (4 / 2012) si můžete přečíst celou reportáž z prvního letošního superturnaje. Dozvíte se, co říkají ke svým výkonům a co pijí hráči na opačných pólech tabulky Levon Aronjan a David Navara a co si v hospodě pod stolem ukazují Veselin Topalov a Arianne Caoili.
Napsat komentář