Přibližně 15 zájemců o šachovou historii z řad účastníků šachového vlaku využilonabídky na účast v komentované prohlídce Vídně, zaměřené na místa spojená s historiíšachu na přelomu 19. a 20. století. Německou skupinu provedl po Vídni historik MichalEhn, anglicky mluvící účastníky šachový mistr a novinář Stefan Löffler.
Díky nim se současní šachisté přesunuli o 100 let proti proudu času a podívali se domíst, kde se konaly významné šachové podniky, například kde se se v roce 1898, díkypodpoře štědrého mecenáše barona Rotschilda, uskutečnil velký mezinárodní turnaj zaúčasti všech nejsilnějších mistrů té doby s výjimkou Laskera. Slovo „velký“ je v tomtopřípadě zcela na místě; turnaj o 20 účastnících se totiž hrál dvoukolově, a aby seSiegbert Tarrach mohl stát jeho vítězem, musel po jeho skončení ještě porazit v zápasena čtyři partie Pillsburyho, který v turnaji dosáhl stejného počtu bodů. Na dalších místechskončili Janowski, Steinitz, Schlechter, Čigorin, Burn a další legendy světového šachu.Mezi poraženými zůstali mimo jiné Marózcy, Blackburne, Šiffers či Marco.
Nebyly to jen mezinárodní turnaje, které učinily z Vídně místo zaslíbené šachu. Dnes jeaž neuvěřitelné, že zde bývalo víc než sto šachových kaváren, do nichž nacházeli cestumístní nadšenci, ale i přední šachisté z celé Evropy. Jednu z nich, kavárnu Café Central,si oblíbil také náš Richard Réti. Několik let ve Vídni žil a hrál šachy budoucí mistr světa,pražský rodák Wilhelm Steinitz. Ten se, kromě hraní v kavárnách, třikrát zúčastnilpřeboru Vídně, ale vyhrát se mu podařilo až napotřetí v roce 1861, zato impozantnímvýsledkem 30 bodů z 31 partií.
Nejčastěji, a asi i nejraději, se Stefan Löffler vracel k vídeňskému šachovému mistruKarlu Schlechterovi (díky němu si charismatický vypravěč oblíbil Karla Šlechtu, jednohoz účastníků výpravy). Karl Schlechter vyznával bezpečnou solidní hru, málokdy prohrál,často remisoval, přesto se se svým stylem pravidelně umisťoval na předních místechv mezinárodních turnajích, několik jich vyhrál nebo se dělil o první cenu. Schlechterůvšachový vrchol přišel v roce 1910, kdy sehrál vyzývací zápas na 10 partií o titul mistrasvěta proti Emanuelu Laskerovi. První polovina zápasu se hrála ve Vídni (na dvoumístech, k nimž oběma se účastníci podívali), druhá polovina v Berlíně. V poslednívídeňské partii se Schlechter překvapivě ujal vedení, které si udržoval až do saméhozávěru zápasu. Teprve poslední, mimořádně dramatickou 10. partii, v níž Schlechternejprve ztratil velké vyhlídky na výhru a později i na remízu, vyhrál Lasker, vyrovnal stavzápasu na 1:1 a se štěstím zachránil svůj primát. Lasker držel titul mistra světa dlouhých27 let (ztratil jej až v zápase s Capablancou v roce 1921), ale za celou dobu své vládynikdy nebyl tak blízko porážce, jako v zápase s podceňovaným Karlem Schlechterem.Druhou šanci už Schlechter nedostal.
Tragický šachový i životní osud Schlechterův, který zemřel v bídě pouhých 8 let po svémživotním výkonu a promarněné šanci, jež se už nikdy neopakovala, stejně tak smutnýkonec Steinitzův, který prožil poslední roky života v nouzi a duševně zlomen v NewYorku, jsou důkazem, že doba před 100 a více lety, jakkoli příznivá a šachu nakloněná,měla také svou odvrácenou tvář. Zdánlivá idyla, ale šachoví mistři v ní neměli na růžíchustláno.
Kavárna Café Central, před sto lety jedno z center šachového života Vídně
Stefan Löffler a Jan Hruška v místech, kde se hrál velký mezinárodní turnaj v roce 1898
V této budově se v roce 1910 odehrály dvě z pěti vídeňských partií zápasu o titul mistra světa mezi Emanuelem Laskerem a vídeňským mistrem Karlem Schlechterem (druhá polovina zápasu se hrála v Berlíně). V poslední partii hrané ve Vídni se Schlechter ujal vedení, které nešťastně ztratil až v poslední 10. partii zápasu.
Účastnící prohlídky bedlivě naslouchají výkladu Stefana Löfflera.
Napsat komentář