Kdo zná Josefa Augustina blíže, dobře chápe jeho zdánlivě pesimistický vztah k šachovému umění, který občas probleskne v tvrzení typu „Každá pozice se dá prohrát!“ a podobně. V jeho šachové kariéře, která byla sice oslnivá, ale nikoliv takzvaně profesionální, neb byl čistým šachovým amatérem, jsou zaznamenány tři nebo čtyři velké vzlety i občasné pády. Josef Augustin, narozený 28. května 1942 v Kyjově, se naučil šachu ve věku 13 let od rodičů. Jako čtrnáctileletý již hrával simultánky, z mladého borce okresního formátu se záhy vypracoval mezi naše nejlepší dorostence. Během studií se stal oporou našeho vysokoškolského týmu, který pravidelně startoval na studentských šachových olympiádách. Poprvé vyhráli naši studenti tuto prestižní soutěž před Sovětským svazem v roce 1954, podruhé a naposledy se to povedlo týmu ve složení: Hort 6(10), Jansa 7,5(11), Janata 8(10), Trapl 6,5(8), Augustin 5,5(7) – nejlepší náhradník celé olympiády, Kupka 2(3) v Budvě 1963. Josef Augustin měl nemalý podíl na těchto zlatých medailích, v posledním utkání zdolal Bulhara Čipeva v nejdelší naší partii a díky jemu (a samozřejmě celému kolektivu pod vedením legendárního Františka Pitharta) se mohlo slavit. Portrét Josefa Augustina, který v těchto dnech slaví své sedmdesátiny, najdete ve 20. čísle Šachového týdeníku.
Napsat komentář