Šachy. Starobylá hra s magickou přitažlivostí, hra intelektuálů, hra králů. Kdo by je neměl rád? Hrály se už za babylonského krále Evilmerodacha, hrály je hlavy pomazané, hráli je i čeští velikáni. Mezi panovníky, kteří byli známí tím, že rádi hráli šachy, byli například Přemysl Otakar I., Jan Lucemburský, Jiří z Poděbrad nebo Vladislav Jagellonský.
Ani v českých zemích stejně jako jinde nebyla hra v šach však vždy brána pozitivně. Velkým odpůrcem byl například Petr Chelčický, otec jednoty bratrské. Ten šach zamítal a rozhodně nesouhlasil s tím, že páni rytíři na svých hradech při hlučném hodokvase hrají šachy. A v duchu jeho smýšlení se Jednota zatvrdila nejen proti šachu, ale i proti všem nenáležitým zábavám, proti kuželkám i proti „hrám koňským“ čili rytířským turnajům: „Neslušie na vás, páni, ta lenost, celý den prázdniti, seděti, tůlati se v šachy neb v karty hráti.“
Šachy se dokonce dostaly mezi hříchy XV. století: „Kostkaři, karty, šachy, kule, stínání kohoutů, vrhcáby, jako ďáblem samým vymyšlené hry.“ A církevní usnesení z té doby dokonce praví: „ Nebudou připuštěni ke stolu Páně ti, kteří vedle hříchů jiných, prohřeší se i tím, že hrají v šachy.“
Dalším odpůrcem, který však ve svém mladém věku byl šachistou velice pilným a náruživým byl Mistr Jan Hus. Později však šachy odsuzuje, neboť se domníval, že se tím promarní spousta času, který by jinak člověk mohl strávit v trpělivé práci nebo modlitbách. Rovněž mu vadilo, že šachy můžou vyvolat špatné pocity vůči protivníkovi. O tom později píše s lítostí svému žáku Martinovi z Volyně: „Víš, že jsem – bohužel – dříve, než jsem se stal knězem, často a rád hrával šachy, mařil čas a leckdy jiné i sebe onou hrou neblaze podnítil k hněvu.“
Velkým zastáncem této nejdůmyslnější a pracné hry, jak šachy nazýval, byl také Jan Ámos Komenský. Říkal, že: „Šachy jsou hra velice pracná, ale poučná a lidem vhodná.“ Proto je vozil s sebou stále na cestách. Kněz Libelius Naffra líčí nezměrný Komenského žal, když při požáru v Lešně přišel o své rukopisy. Říká, že Komenský nejvíce litoval ztráty rukopisu naučného slovníku a svých šachových instrumentů, o nichž myslel, že si je už nikdy nebude moci opatřit. V tom směru se však přece dočkal radostného překvapení. Jako stařec, dva roky před smrtí, dostal od holandského vladaře Viléma III. šachové instrumentarium tak nádherné, že při pohledu na ně zaslzel radostí.
Za zmínku stojí také, že v letech 1813 se scházívali v kavárně „U Komárků“ na Starém městě v Ungeltě čeští vlastenci a hráli šachy. Pravidelně zde hrál Palacký, Kolár, Čelakovský, Mácha, Tyl a jiní.
Šachy rád hrával také první Československý prezident T. G. Masaryk, známý je především jeho zápas na tři vítězství s Lvem Nikolajevičem Tolstým, v němž Masaryk zvítězil 3 : 1.
Kdo ještě měl co říci v historii českého šachu?
Nejen o vztahu Jana Ámose Komenského se dočtete v posledním čísle Šachového týdeníku. Píšeme v něm také o Evropském klubovém poháru a v rámci krátkých zpráv třeba o tom, kdo se letos účastní šachového svátku ve Wijk aan Zee. Že ještě Šachový týdeník nedostáváte zdarma do svých e-mailových schránek? Stačí vyplnit formulář zde.
Napsat komentář