„Byl to můj nejsilnější uzavřený turnaj. A asi nějakou dobu zůstane,“ říká po turnaji Pojkovskij Viktor Láznička. Ve vyrovnaném klání skončil sedmý. „Šance na vítězství v celém turnaji jsem cítil, proto jsem taky v 7. kole zvolil proti Motylevovi černými agresivnější zahájení. Kdyby se mně ho podařilo přehrát, dostal bych se do vedení s plus dva. Jak se ukázalo, jednalo se o neuvážené rozhodnutí,“ říká Viktor. Nejspokojenější byl se svou partií se Zaharem Jefimenkem, kterou také okomentoval.
Šlo o historický unikát z šachového i železničního pohledu. Ještě nikdy se nekonal mezinárodní šachový turnaj ve speciálním vlaku. A ještě nikdy nejelo v jedné soupravě tolik salónních vozů, jako mezi 14. až 18. říjnem na trati Praha – Vídeň – Budapešť – Bratislava – Krakov – Praha. V čísle najdete reportáž z akce i fotogalerii. (Osobní pohledy účastníků nabízí i blogy na těchto stránkách.)
Nebojte se retrográdní analýzy, vyzývá již podruhé Josef Maršálek. „Sestavte důkazní partii, která bude mít 16 úplných tahů. Dokažte, že postavení této úlohy je legální. Může bílý dělat rošádu na obě křídla?“ Tak zní zadání některých představených úloh. Na článek z minulého čísla zareagoval problémista Vladimír Janál.
„Po událostech ve švýcarském Churu je nad Mitropou stín, který je cítit všude kolem. Na Novoborském vám během partií nikdo nefandí (pamatuji si, že v Itálii bylo na nss.cz během každého kola přes sto příspěvků), cítíte povinnost udělat výsledek, víte, že spousta lidí vyloženě čeká, že tam ten tým vybouchne, a to vše negativně ovlivní odvedenou práci. Ne moc, ale stačí přijít jen o malou výhodu a v tak vyrovnané konkurenci už se z vítěze stáváte poraženým.“ Těmito slovy reflektuje letošní ročník turnaje Mitropa Štěpán Žilka. V čísle komentuje svou partii s Andreasem Heimannem.
Napsat komentář