Žralok v galerii

Jsou šachy hra? Asi ano, to podmanivé napětí přitahuje mnohého z nás. Nebo věda? Nevím, ale hlavně v koncovkách matematická pravda často na povrch vyplave.

Někteří ukazují i na jejich uměleckou stránku. Tento pohled je mi velmi sympatický. A i když odpověď možná není k nalezení a názory budou oscilovat mezi zmíněnými póly, když vidím slavné kousky Aljechina či Kasparova, anebo třeba Pavlem přinesené ukázky prací pana Afeka, okouzluje mne krása brilantních šachových nápadů v podstatě stejně, jako třeba špičkové obrazy či filmy.

 

S mou paní jsme podnikli několikadenní výlet do Londýna. Znovu nasát jeho opojnou atmosféru, podívat se na nové kousky moderní architektury, do Olympijského parku těsně před hrami 2012 a zlákalo nás také několik zajímavých výstav. Uznejte, těžko vymyslet lepší cestu v době jarních londýnských plískanic.

Majestátná cihelná architektura galerie Tate Modern je sama o sobě nesmírně atraktivní cíl vycházky.

Bývalá elektrárna na pravém nábřeží Temže, mistrně rekonstruovaná architekty Herzogem a de Meuronem, však navíc nabízí až do září retrospektivní výstavu DAMIEN HIRST.

 

Nejprominentnější umělec své generace (*1965, Bristol), v kladném i záporném slova smyslu superikona, opředená rovnovážně úspěchy i drtivou kritikou, dokázal bezesporu výjimečnou věc. Jako možná jediný světový výtvarník se stal opravdu všeobecně známý. Geniální umělec či geniální obchodník? Psychotický vír čísel kolem něj odpověď nenabídne.

Jeho práce „Pro Boží lásku“- platinová kopie lebky z 18. století, posázená 8600 brilianty byla vydražena za 50 milionů liber– historicky nejvyšší cena díla žijícího umělce. Ovšem bestsellerem na anglickém knižním trhu se stala kniha „Prodejte své Hirsty, dokud je čas“. Výstava v Los Angeles, naplánovaná po konci londýnské výstavy pak byla zrušena, neboť jen převoz, pojištění a instalace by stály 3 miliony dolarů atd., atd.

Jen pro připomenutí, nás šachisty potěšil krásnou soupravou, kterou v rámci výstavy „Umění šachu“ vystavil před dvěma lety v Centru současného umění DOX. Vypadala jako ordinace chirurgického oddělení…

 

 

 

 

A tak, i když zvyklý na překvapení v galeriích i na občasnou milou excentricitu umělců, jsem šel na výstavu tak trochu s předsudkem: to je ten, co si tendenčně hraje s nedopalky cigaret, zalévá do formaldehydu skot či jeho půlky a pak jen sklízí úrodu způsobeného „šoku“. Jednoduše jsem se díky pohodlné slepotě a nedostatečně podrobné znalosti nechal zmást několika dryjáčnickými články.

 

A hlavní vystavený kousek hned první ze čtrnácti místností, vyhrazených výstavě, můj předsudek věru nerozehnal.

Návštěvy šestnáctiletého Hirsta v anatomickém muzeu v Leedsu, kde cvičil kresbu, zde připomíná jeho fotografie s děsivě výstižným názvem „With Dead Head“ (S hlavou mrtvého) – smějící se autor s jedním z exponátů…

Jak jsem však postupoval dále, Hirstova kouzla, postavená většinou na nečekaných protikladech, někdy řízné ironii, mě pohlcovala více a více, přiložené komentáře jsem pročítal čím dál důsledněji (myslím tím četnost opakovaného pročítání vzhledem k limitům mé angličtiny :-)) a uvnitř se nejdříve pomalu ale pak o to jasněji rozprostřela atmosféra labužnického nadšení a skoro dojetí.

 

Z opravdu rozsáhlé výstavy, komponované po jednotlivých místnostech jen malá ochutnávka:

 

„The Physical Imposibility of Death in the Mind of Someone Living“ (Fyzická nemožnost smrti v myslí žijícího) – asi nejznámější věc, několikametrový žralok ve formaldehydovém akváriu si mě jako magnet přitáhl na vzdálenost 10 centimetrů, aby mi okamžitě asocioval představu, jak jsem s ním sám, tváří v tvář na širém moři…

 

„In and Out of Love“ (Uvnitř a vně lásky) – komponovaná konfrontace místností č. 5 a 6 – v jedné různá jednobarevná plátna s mrtvými motýly přichycovanými ještě mokrou barvou, v druhé procházka mezi desítkami volně poletujících živých krasavců.

 

“The Incomplete Truth“ (Neúplná pravda) – téměř na konec překvapí nádherná holubice ve výši očí  jakoby uprostřed vzletu, avšak ve skutečnosti vznášející se ve formaldehydu uvnitř obrovského skleněného hranolového sloupu. Při blízkém vnímání až vyděsí mikrobublinky v peří. Autorův komentář říká „… pouze umění dokáže ztělesnit tuto hrůznou rozpolcenost, na rozdíl od náboženství…“.

 

Vše je, přes veškerou temnou překvapivost velmi krásné, dokonalé, opravdu estetické.

 

Předsudek jsem rozehnal zážitkem.