Po určitém přemýšlení jsem se rozhodl, že se k něčemu přiznám. Snad téměř každý z nás má své zlozvyky a ani já nejsem výjimkou. O některých z nich pojednám na následujících řádcích.
Jednomu ze svých zlozvyků se rád oddávám na zastávkách městské dopravy, když mám chvíli volného času. Je to logické, protože právě tam se často setkáváme s reklamami, které k podobným činnostem nabádají. Ještě do autobusu nebo do tramvaje nastupuji s posledním výdechem. Snažím se být ohleduplný, ale možná přesto obtěžuji spolucestující. Zatím jsem si nevšiml, že by se ode mne maminky s dětmi odtahovaly, ale to může být i tím, že příliš nesleduji své okolí.
Začal jsem ve dvanácti letech, ale brzy jsem zase přestal. V roce 2008 jsem ale zažil šňůru šachových neúspěchů a tehdy jsem se ke svému zlozvyku vrátil. Oddávám se mu jen příležitostně, ale nejspíše s rostoucí intenzitou. Potřebuji se odreagovat od stresu, kterým na mne působí prostředí velkoměsta i můj uspěchaný životní styl.
Správně bych se měl svému zlozvyku věnovat pouze venku na liduprázdných místech, ve společenských místnostech k tomu určených, případně doma v koupelně nebo na toaletě. Ale co má člověk dělat, když se nachází někde jinde?
Jistě jste už pochopili, o čem píši. Přeci o zpívání na veřejnosti!
Snažím se příliš nerušit. Umím hrát šachy naslepo, proto se také snažím zpívat „nahlucho“ nebo „naněmo“. Ale není to ono. Dokonce ani u šachů. Existují společensky přijatelné způsoby, jak naplnit podobné potřeby, ale do kostela se dostanu jen jednou za čas a pro sborový zpěv mi chybějí předpoklady. Při zívání je slušné dát si ruku před ústa. Při zpívání bych asi měl postupovat podobně.
Mám ale i další zlozvyky. Například závislost na chlebu. Nadměrné dávky jsem začal přijímat opět okolo 12 let. (Zdá se, že mezi různými závislostmi existuje spojitost. U konzumace chleba a zpěvu bych ji ovšem nepředpokládal, protože vykonávat obě činnosti současně je velmi nesnadné.) Už přes patnáct let dávky pečiva pozvolna zvyšuji. Ke smrtelné dávce mám ještě daleko, ale mé současné stravovací návyky nepochybně škodí zdraví. Abstinenční příznaky se mohou dostavit už po dvanácti hodinách, přičemž při nepřítomnosti pečiva jsem schopen v podobném stavu sníst leccos včetně potravin, kterým se jinak kvůli své vybíravosti od dětství vyhýbám. Někdy se mi v podobném stavu záhadně ztrácejí předměty jako propisky nebo doklady. Pravda, podobné nesnáze řeším i jindy a hledané předměty se obvykle později někde objeví.
Závislost na chlebu je cenově celkem snesitelná, přesto ale může přivést člověka na okraj společnosti. Historické výzkumy nade vší pochybnost prokázaly souvislost mezi zločinností a spotřebou chleba. Právě ten totiž byl hlavní složkou potravy mnoha kriminálníků. Naproti tomu souvislost mezi vodou a zločinností se nepodařilo prokázat, protože údaje z archivů byly neúplné a značně nepřesné.
Můj esej je zveřejněn na šachovém webu, proto bych neměl opomenout ani tuto stránku. Výraz „stránku“ jsem zde použil obrazně, mohl ovšem být míněn i doslovně. Právě na šachových stránkách totiž trávím zbytečně mnoho času. Namlouvám si, že sleduji aktuality ze svého oboru, občas se ale zapojím i do nějaké diskuse. Internetové diskuse často mívají tu nepěknou vlastnost, že jeden hloupý komentář zastíní devět rozumných. Tento esej může v daném ohledu poskytnout zajímavý stupidní studijní materiál.
Dále jsem závislý například na šachovém programu Houdini. Dříve jsem byl zvyklý nad šachem nezávisle přemýšlet vlastní hlavou a nevěřit hloupým šachovým motorům. Ale pak se objevily chytřejší. S postupem času analyzuji s počítačem stále více. Některé varianty zahájení rozebírám téměř do matu, přičemž občas ho dostane nesprávná strana a já musím pracovat dále, abych nalezl únikovou cestu. Před vlivem šachového programu mne často uchrání až odchod od počítače, tento radikální postup mi ale spolehlivě pomáhá. Je smutné, že u hrstky současných hráčů nepomáhá ani tento krok. Někteří z nich naštěstí už byli po zásluze diskvalifikováni.
Již delší dobu projevuji závislost na e-mailu. Zejména dříve jsem nesmyslně často marně zkoušel stahovat nové maily, ačkoliv nebyl důvod očekávat jejich příchod. Občas jsem se znepokojoval, když jsem od některé z kamarádek nedostal odpověď na dopis. Nespletl jsem si adresy? Nebo jména? Nic z toho se neprokázalo a já jsem si po čase na danou situaci zvykl. Kamarádkám jsem zpravidla odpovídal na maily, takže jsem nakonec rád, že se obvykle odmlčely jako první. Kdyby odpovídaly podobně rychle, vedlo by to brzy k mému informačnímu zahlcení. Dnes už sám zapomínám odpovídat na maily nebo odpovědi z nejrůznějších důvodů odkládám na neurčito. Není to pěkné, ale kvůli konzumaci chleba, práci se šachovými programy a sledování šachových zpráv mi na maily nezbývá tolik času. Alespoň se mohu radovat z toho, že v tomto ohledu má závislost neroste.
Co dodat závěrem? Lidi bez zlozvyků snad ani neznám. Některé návyky ale škodí nám či našemu okolí více než jiné. Měli bychom proto být ohleduplní k sobě i k druhým.
Kromě toho v některých případech vzniká závislost snáze, zatímco v jiných jen velmi obtížně. Například u zpívání na autobusové zastávce člověk nemusí zvyšovat intenzitu, aby i příště dosáhl podobně silného prožitku.
Chtěl jsem napsat nějaký závěr s morálním poučením, ale příliš se mi to nepodařilo. Samozřejmě nemusíte sdílet můj vkus a můžete mou křečovitou snahu o podobný závěr považovat za zlozvyk.
Trpím závislostí na on-line přenosech partií GM Navary. Když zjistím, že někde hraje, musí jít všechno stranou, třebaže právě sedím na zasedání městského zastupitelstva apod. 
