Při jedné z posledních návštěv Vaňkovky, jsem zažil dva minipříběhy, občas mi přijdou na mysl.
Při vstupu do obchodu Bershka jsem minul u vchodu stojícího strážného, mrknul do dámského oddělení a při průchodu do pánského zaregistroval dva výrostky. Byli hluční, do všeho hrabali, chovali se velmi nespolečensky, spíše buransky přezíravě hrubě. Pár sekund jsem je s nechutí pozoroval a úplně mě zděsila myšlenka, že bych někdy mohl zkoušet oblečení, jež prošlo jejich rukama. Vzápětí jsem se ale již věnoval svým věcem.
„Moje kabelka!!?“.
Ten ženský výkřik, někde od kabinek, mnou projel jako břitva. Bylo v něm úplně všechno, celý příběh, jenž se v obchodě v uplynulých vteřinách musel odehrát. Vystartoval jsem ke strážnému; kupodivu poklidně stojícímu u dveří, vnímal jsem; s jedinou otázkou: „Kde jsou ti dva cikáni?“ Jeho až nezúčastněná odpověď mě překvapila. „Utíkali doprava“. Zkusil jsem je najít, ale neměl jsem šanci, oni toto umí. Cestou zpátky jsem narazil na okradenou paní. Přišla o doklady, o peníze, všechno. Bylo mi jí líto.
O půl hodiny později jsem si dal oběd, o patro níž, v místním občerstvení. Při konzumaci potravy se tři metry přede mnou zastavila u pultu dvojice dětí. Možná to neodhaduji přesně, ale tak osmiletý chlapec a šestiletá holčička, sourozenci. Chlapec dlouho vybíral jídlo a v ruce zároveň tiskl malou peněženečku. Nevěděl si rady, trvalo mu to dlouho. Moc rád bych mu šel pomoci, ale uvědomoval jsem si, že to nejde. Jednak jsem nechtěl riskovat, že bych mohl být označen za pedofila. Hlavně jsem ale cítil, že je to podobné jako v přírodě, kde chvilkové pohlazení či malá pomoc může spíše nevratně ublížit, než cokoliv jiného. Chlapec po chvíli vybral jídlo, se zjevným soustředěním zaplatil a společně se usadili u volného stolku. První sous
to na vidličce dal malý gentleman do úst své sestřičce a napjatě přitom pozoroval, zda jí bude chutnat. Bylo to celé velmi dojemné. Ty děti byly zcela jistě velmi pěkně, zodpovědně a ve veliké lásce vychovávány svými rodiči. Jen kdesi vzadu ve své hlavě jsem cítil náznak strachu, co se bude dít až tyto dvě nevinné bytosti narazí na život prezentovaný těmi dvěma výrostky o patro výše.
Jakým směrem se asi dál bude ubírat náš svět? Zatím pevně věřím, že snad tady u nás vítězí svět těch dvou dětí, ale je to tak doopravdy? A jak to asi bude dál?
Vlastík
PS: Tento pátek jsme opět vyrazili pozdravit Šachové Zaječice. V pátek tam a v sobotu zpátky, maraton 290 km převážně velmi kopcovité krajiny. Bylo to dosti náročné a samozřejmě platí – čím větší náročnost – tím více se vyrýsují skutečné vlastnosti a povahy účastníků. Kdo je hodný je ještě hodnější, kdo je velkorysý je ještě velkorysejší, kdo je …..atd,atd. Byl to pro mě doopravdy cyklistický maraton a v radostné euforii po dojezdu, jsem se rozhodl absolvovat i bowlingový maraton 18. července v Blansku a také maraton šachových bleskovek 20. července v Pardubicích. Bude zajímavé porovnat je navzájem, v čem se liší, a co je naopak stejné. Určitě bude stát za to o tom napsat…
. Ladik
