Původně jsem plánoval, že svůj další blog věnuji Lázeňskému Garde ve Františkových Lázních. Jenže člověk míní, a počítač mění. Pro závisláky, ke kterým se již pár let také počítám, je nejstrašnější událostí, když jejich počítač začne střečkovat. Přesně to se v září přihodilo mně. Když mašinka blikne a zhasne na věky, není co řešit, to je ještě docela snesitelný vývoj. Můj stařičký stroj si ale po prázdninách normálně vrčel jako obvykle, jen na mne nějak často mával padákem, navíc bez zřetelného důvodu.
Reagoval jsem jako většina z nás. Nejdříve jsem se jal pátrat, zda se mi do počítače nevloudily nějaké zákeřné bacily. Věrní strážci však takovou událost svorně popírali. Mám svou hrdost, ponořil jsem se tedy hlouběji do protivného systému Windows. Naučil jsem se pár nových triků, ale rozpoznat, proč se nepodařilo zavést nějakou službu podivného jména a zcela nesrozumitelné funkce, na to nemám. Se slzou v oku jsem zavzpomínal na dávný DOS, ve kterém jsem si troufal i na lecjaká uživatelská dobrodružství. Systémy Windows však považují uživatele za blbce, a na veškeré závady mají jedinou radu – volejte odbornou pomoc. Konec konců dobrý způsob obživy – pro odborníky. Obtelefonoval jsem pár zkušenějších kamarádů, na popis probíhajících potíží ale měli nepříjemně shodnou diagnózu „To může být skoro cokoliv“.
Mám ale úctu ke starým věcem, a dokud odvádějí svou práci, dopřávám jim právo na existenci, přestože ti znalejší mého hardware přidávali radu „Ten starý krám vyhoď“. Dalo se s tím ostatně nějak žít, jen si musel člověk zase zvyknout častěji sejvovat. Navíc jsem obdařen značnou trpělivostí a výstřelky starého kamaráda jsem snášel dosti dlouhou dobu. Stroj totiž mazaně nechával na pokoji chod programu Chessbase, jako by tušil, že na to bych byl reagoval značně pobouřeně. Zato třeba surfování internetem očividně strašlivě nesnášel. Jednou se však stalo, že jsem jednu větu psal celkem sedmkrát, což spolu s restartováním trvalo půl hodiny, a míra mé trpělivosti přetekla.
Nyní už na mne ze stolu pokukuje nový společník, který dostal jméno Haryk. Je plný energie, ale musím si ho ještě vychovat. A také nakrmit, shledávání všech instalaček je dobrá zábava, rozhodně se nenudím. A také je potřeba postahovat různé užitečné utilitky, které staříkovi dělaly tak dobře. A ta zatracená hesla, kdo si to má všechno pamatovat.
Vedle těchto událostí byl rapid turnaj družstev ve Františkových Lázních skoro nezajímavou epizodou. Lázně jsou to malebné, ale pokud jsem stihl registrovat, i dosti malé, a v sobotu večer až nezvykle mrtvé. Lázeňský režim zřetelně město výrazně ovlivňuje. Na turnaj se sjela velmi dobrá konkurence, naše špička na velmi slušné sponzorské podmínky očividně slyší, ačkoliv výprava až skoro do ašského výběžku byla pro mnohé z nich hodně z ruky. Organizátory mám chuť spíš chválit, byť bylo pod povrchem turnaje cítit lehkou nervozitu a různé vnitřní problémy, viditelné však spíše dost dlouhou pomalou frontou při prezentaci. Milé bylo, že šachový svaz této soutěže využil k předání trofejí a medailí vítězům letošní extraligy družstev. Méně srozumitelné už bylo, že losovací schůze všech soutěží družstev nové sezóny sice probíhaly ve stejném termínu, ale hodně daleko od Františkových Lázní a na různých místech. Ale možná je to dobrý trik. Kapitáni a organizační pracovníci družstev předních klubů se asi množí dělením, a touto metodou by se možná mohli v těchto klubech rozmnožit. Možná.
Suverénně si v turnaji počínal v extraligové sestavě hrající Zikuda Turnov, již v sobotu si zajistil slušný náskok, který bezpečně udržel do konce. Marně ho stíhal rovněž v extraligové fazóně hrající Marhla Praha, pár drobných úvodních klopýtnutí se dohnat nepodařilo. V soutěži bylo příliš mnoho kvalitních družstev, které se odmítaly nechat porazit velkým rozdílem, to stíhacím jízdám neprospívá. Bronz získal jako dvojka nasazený Nový Bor spíše díky tomu, jak se příznivě schumelilo poslední kolo. Když jsem si prohlížel tabulku po sobotních kolech, viděl jsem naše šance jen v černých barvách. Nějak brzo nám při sestavování družstva došli velmistři, a když se ukázalo, že i Radek Kalod bude mít jiné povinnosti, náhle byl problém nalézt pátého hráče. Trn z paty nám vytrhla až Soňa Pertlová, která v Boru hostovala v 1. lize. Ale i 5. šachovnice pro ni byla na předních turnajových stolech velice těžká, navíc měla problémy i s rychlým tempem hry. Já sám jsem ovšem o šachovnici výše rovněž nehrál nijak oslnivě, něco málo jsem i rozdal, zkrátka 5,5 z 9 je nějak málo. Takže naši spoluhráči Jirka, Petr a Robert uhráli bronz vlastně ve třech, ve třech a půl – byli prostě vynikající. Jistě chápete, že jsem na shánění nějakých blogových zajímavostí nějak neměl náladu.
Ale aby to nebyla jen nuda – ve zcela jiných souvislostech mě nedávno napadlo, že asi budeme muset vypustit sloveso „Krade“ z české gramatiky. Slyšeli jste snad někdy někoho říkat „Kraď!“? Nejmoudřejší ze všech Čechů před lety v jedné z předscén konstatoval, že sloveso bez imperativu nesmí do gramatiky. Krade se ovšem pořád, to se od jeho dob nezměnilo, proto bychom měli sloveso „Krásti“ v gramatice něčím nahradit – mám návrh v duchu nesmrtelného sira Humphrey Applebyho: „Přesměrování obecně vytvářených finančních toků do individuálně využívaných ekonomických rezerv.“ Snad na takovou změnu nebude potřeba ústavní zákon.
Na shledanou.
A Haryk neštěká a nekouše (se)? V této souvislosti si dovolím jiný poznatek stejného klasika: „Kousali všichni.“
