Šachový vlak 2019
Neděle 13. 10. 2019
Spím se střídavými úspěchy do půl sedmé. Pak vstanu, nabuším do počítače poslední včerejší partii k analýze a vyrážím na ranní lov kešek. Hned u první, památníku z devatenáctého století, na kterém po roce 1945 vymazali všechny nápisy s výjimkou dat, zjišťuji, že jsem si doma zapomněl tablet. Na něj píši po nálezu zápisy na internet. Zkouším to psát mobilním telefonem, ale ten se mi rychle vybíjí a nápisy se na internetu nakonec neobjeví. Odlovím ještě druhou keš, vysoko nad Vltavou (i kvůli této jsem chtěl kdysi vylézt z lodě). U třetí zjišťuji, že je uvnitř útulku pro psy, který otevírá až v osm. Jdu zpět do penzionu, vyzvedávám tablet a mířím na Křížovou horu s kaplí. vysoko nad Krumlovem, kde čeká další earthcache. Když se vydrápám vzhůru, zjišťuji, že keš vyžaduje měření v rudném dole pod horou. Začnu tedy od konce u kaple, pak se spustím do dolu, oblézám ho ze všech stran a v důsledku toho dojdu na snídani pozdě. Ta je královská, z obří porce sním skoro všechno, protože se bojím, že budu ve vlaku po hubeném obědě hladovět. Pak na pokoj, kde sundám propocené prádlo, vysprchuji se a převléknu, zkouknu zanalyzovanou partii. A pak už honem pěšky až na nádraží. Znovu je pěkně, takže vyrážím v tričku s krátkým rukávem, s kterým strávím celý říjnový den.
Asi dvě stě metrů před nádražím (po více než dvoukilometrovém pochodu) zastaví taxík s Aničkou, ať se zbytečně netrmácím. Vlezu si tedy na závěr do taxíku a dojedeme na nádraží, kde je poloviční vlak. Obsadíme se Svenem, Martinem Hrubým a Tomášem Bajcárem stůl jídelního vozu a do Českých Budějovic pozorujeme přírodu a protější vlaky. Já si dělám ze Svena legraci (máte v Německu koně? A máte v Německu včely?), popíjíme kávu, čaj a minerálku, ke kterým Sven pojídá rakouské sušenky.
V Budějovicích přistaví druhou půlku vlaku a jdeme na partii. V pátém kole hraji bílými na stole číslo třináct proti Norbertu Harmanusovi, který má asijské rysy a vůbec bych o něm netipoval, že je Holanďan z Haagu. Sehrajeme patnáct tahů, kdy zjistím, že nemám vůbec žádnou výhodu, nabídnu remízu a je přijata (počítač později zjistí, že jsme rekonstruovali partii z roku 1939, kterou bílý o 24 tahů později vyhrál).
Jsem v jídelně první, objednávám jídlo a pivo. Za chvíli přijde Martin Hrubý a o chvíli později přisednou dva Američané, kteří na počítači velmi seriózně analyzují partii i během oběda, když jim do Amazon Fire tabletu padají kusy bramborového koláče. Po jídle vyklidíme jídelnu, kde Sven se známým zkouší spát v kupé, zatímco já zjišťuji, že jsem někde ztratil hadřík na čištění brýlí, a tak nečistými brýlemi čtu Bloomberg Businessweek, než nás vyženou, že se hraje další kolo.
To mám černé proti Laftsidisovi Nicolasovi, což je Švýcar, který mě překvapí dokonalou češtinou, neb je z rodiny řeckých komunistických partyzánů, kteří roce 1949 utekli před pomstou vítězné vojenské vlády do Československa, aby v roce 1965 emigrovali do Švýcarska. Hrajeme zavřenou sicilku, kde oba přehlédneme, že visí bílá figura a také končíme remízou.
Jdu se znova schovat do kupé, kde dočtu Bloomberg Businessweek. Sedmé kolo hraji bílými proti Günteru Hälsigovi. To dáváme za remízu v osmém tahu a veterán všech šachových vlaků mě zve na víno, kde si k nám nejprve přisedne Pavel Matocha (vlak příští rok by měl vyjet v červnu po celém Visegrádu na šest dní), pak Anička a nakonec Günterův spoluhráč z Postupimi Antonín Kosmata, který pracuje v německé rozvodné společnosti.
Dojedeme do Brna, zmocním se kufru a v Galerii Vaňkovka koupím hadřík na čištění brýlí. Pak jedu jednu zastávku autobusem 84 k hotelu, kde se ubytuji, přičemž se trochu bojím, jestli jsem to s úsporami za hotel trochu nepřehnal. Neplatím mnoho, ale záchod a koupelnu mám na zámek naproti a topení pod oknem nejde kvůli špatnému ventilu vypnout.
Vyrážím ven na kešky. Odlovím dvě, třetí na stanici tramvaje nenajdu a pak padne tma. Stavím se v restauraci na večeři, nacpu se k prasknutí a odlovím další dvě kešky. Pak už je tma tmoucí, bloudím v nepříliš osvětlených brněnských uličkách a kapánek se necítím bezpečně. Vracím se do hotelu, kde dopisuji deník a analyzuji partie.
Z flámování tedy dnes nic nebude.
Nejnovější komentáře