Někdy v roce 1997 mě v kanceláři v Brně navštívila parta asi šesti kamarádů, krasovských rybářů. Šli na vycházku z Brna do Krasové, s tím že půjdou dva dny, přespí někde v lese, a prostě budou spolu. Moc se mi to líbilo, hned bych šel s nimi.
A skutečně, časem jsem se jejich akcí začal pravidelně zúčastňovat. Mimo jiné jsme společně a s panem starostou postavili v Krasové dva nové rybníky (každý rok na nich dělají nádherné rybolovy).
Jedním z těch prvních zážitků byla i vycházka 29.12.2000. Šli jsme ke Třem smrkům opékat párky. Nepsaným vůdcem byl Ladík Lakota, a jeho poutavé vyprávění o krajině, o hraběnce, o pomníku pilotů a další a další zajímavosti, a nejen to, mám v duši zapsáno navždy. Během putování místní domorodci vytahovali z kapes plácačky se slivovicí a nás přespolní se pokoušeli naučit rozpoznávat taje a rozdíly jejich domácích výrobků. Tato jejich velkorysost zůstala dodnes a už i já někdy rozpoznám z kterého čísla co pochází.
Společně s rybáři, hasiči a dalšími kamarády nejen z Krasové jsme postavili vedle hospody hřiště. A za ním směrem k poli jsme vysázeli borovice. Chodil jsem tam roky s kamarádkou Ajšou a čekal a těšil se na chvíli až se větve borovic spojí. Letos na jaře jsme tam spolu šli taky a najednou na nás borovice zavolaly „Vlastíku podívej už jsme dospělé,“ usmívaly se na nás a jejich ruce se dotýkaly.
Možná se na ty krásné borovice, němé svědky našich vycházek podívejte, v jejich drsné kůře bude navždy napsané, že se tu scházívají kamarádi.
Tento text je součástí obrazové dokumentace k deseti naučným vycházkám Moravským Krasem. Pokud máte chuť se té desáté zúčastnit, upřímně Vás zvu. Jen mi prosím dejte předem vědět, zavolejte, nebo napište sem na blog, domluvíme podrobnosti. Termín je 29. prosince.
