(volně navazuji na „Alpy“)
V sobotu před posledním zápasem II. ligy Prostějov – Lipovec jsem si vyrazil na kole. Dal jsem jen čtyřicet kilometrů volně, ale večer jsem si přesto připadal až nepřiměřeně rozlámaný a unavený. V nedělním zápase v Prostějově nám už o nic nešlo a tak když už jsem polovině mužstva šoféroval, jsem si řekl, že také zkusím zahrát. Bylo by to; jak den předtím na kole, tak i teď na šachovnici; vlastně poprvé od lednového úrazu.
Při příchodu do hrací místnosti jsem si v hloučku místních všiml mladinkého, asi tak cca čtrnáctiletého chlapce. Kdesi v hloubi mozku mi hned probleskla myšlenka: „Tak vloni jsi v posledním zápase v lize prohrál se sympatickou slečnou (viz blog Přece bys neprohrál se ženskou), tak dneska by už jen scházelo, abys prohrál s nějakou místní nadějí.“ Hned jsem si ale odpověděl: „Prosím Tě, jen se neplaš – vždyť třeba ani nehraje a proč bys z osmi možných soupeřů zrovna ty dostal právě jeho?“ Richtik. Za chvíli jsme se už s mladým soupeřem probíjeli prvními tahy Nimcovičovy obrany. Pana velmistra Kaválka – jestli se k tomuto dostane – moje volba zahájení jistě potěší J.
Považuji za vhodné vložit malou vsuvku pro laické šachisty: Šachový zápas mezi dvěma mužstvy se hraje na osmi šachovnicích. Šachové mužstvo má tedy osm hráčů, poskládaných posloupně za sebou podle výkonnosti. Na první šachovnici hraje nejlepší hráč jednoho mužstva s nejlepším hráčem mužstva druhého. Atakdále a tak dále. Až tedy na osmé šachovnici se utkají hráči z obou mužstev ti nejslabší. Samozřejmě v II. lize slovo nejslabší zní velice nepatřičně. Za vítězství na šachovnici je bod pro vítěze, při remíze půl bodu pro oba. Celkem se tedy bojuje o osm bodů, a které mužstvo dosáhne více bodů, to vítězí. Např. 5:3; 4,5 :3,5; atd atp, nebo případně remíza 4:4. Velmi důležitá, alespoň pro mě, je první šachovnice – hraje na ní lídr mužstva a svým hráčským charisma, svojí výkonností a autoritou velmi napomáhá psychické síle celého mužstva. Alespoň já tuto poslední myšlenku vnímám velmi principielně.
Ale zpátky k našemu zápasu v Prostějově. Pavel David – naše první šachovnice v tomto zápase – mi ještě před zápasem naznačil, že nemá ambice nějak zásadně bojovat a že černými zřejmě brzy nabídne remízu. Já sice jsem kapitánem mužstva dlouhé roky, ale musím přiznat, že ještě nikdy jsem žádnému hráči nic nepřikázal, nechávám všechno jen na nich. I teď jsem Pavlovi s úsměvem 
odvětil, že samozřejmě ať udělá, co považuje za vhodné, co je pro něho komfortní. Někdy půl hodiny od zahájení hry jsem opravdu zavnímal Pavlovu nabídku remízy. Jeho soupeř, ale nijak nereagoval a hrál dále. Toto mě překvapilo. Pavel je silný mezinárodní mistr a při jeho nabídce remízy soupeři většinou s přijetím neváhají. Já mám takový zvyk, že když například v televizi sleduji kontaktní souboj muže proti muži a nevím jak to dopadne, tak přimhouřím oči a ten lepší se v mých očích zvětší a svými tělesnými rozměry svého soupeře náhle výrazně předčí. Po chvíli, když jsem nebyl v mé partii na tahu, jsem si stoupl a nenápadně se svýma přimhouřenýma očima na oba soupeře na první šachovnici zadíval. Skutečně! Pan Závůrka, Pavlův soupeř, byl v tu chvíli v mých očích jasně dominantní. Sršela z něho síla a energie. Zjevně chtěl vyhrát. Toto mě moc nepotěšilo a tak jsem se raději vrátil ke své partii a ještě intenzivněji přemýšlel, jak svého mladého soupeře přelstít.
Po další asi hodině hry jsem v hrací místnosti registroval jakýsi nepatřičný ruch a šum. Po další půlhodině mi to nedalo a vypravil jsem se poptat a zjistit co se děje. Realita mě naprosto šokovala. Pavel David mi sdělil, že jeho soupeř se asi před
hodinou procházel po rozlehlém sportovním areálu, respektive po části oddělené od hracích prostor skleněnou stěnou. Pečlivý a svojí pořádkumilovnosti proslulý správce ho tam při svém nedělním odjezdu někam do neznáma omylem zamkl. Mobil měl následně nedostupný. Šel jsem se tam podívat a byla to pravda. Pavlův soupeř tam za skleněnou uzamčenou stěnou skutečně seděl. Ale už z něho nešel strach. Energie a bojovnost byla evidentně tatam. Pavel David je hráč známý svoji korektností a tak nebylo divu, že nijak nechtěl využít nastalé situace a se svým soupeřem se skrze skleněnou stěnu dohodli na remíze. Od té chvíle to s mužstvem Prostějova šlo rychle z kopce. Nakonec jsme vyhráli 4:2 (čtyři výhry, čtyři remízy), I já jsem vyhrál. Můj mladý soupeř si nedokázal poradit s nástrahami mnou zvoleného zahájení a v závěru zcela odpadl.
Svoji vítěznou partii jsem druhý den zaslal bratru Václavovi. Kdysi mi řekl, že se mu líbí, jak se za všech okolností snažím dostat svoji dámu nahá pět, někam na zajímavá útočná pole a ze všech sil tlačit a tlačit na soupeřova krále. Za další dva dny jsme si zase zavolali a mě nejvíce potěšila tato jeho věta: „Když jsem uviděl Tvůj osmý tah De8 a představil si o co se asi budeš snažit, řekl jsem si jedinou větu: „Vlastík je zpátky!“ J
Výhra mě samozřejmě velmi nabudila a potěšila. Domů jsem se tu neděli dostal okolo šestnácté hodiny. Neodolal jsem, ještě vytáhl kolo a ostrým tempem si dal padesát kilometrů Moravským krasem. Bylo to jakoby nic a ani nohy mě večer nebolely. Jaký rozdíl oproti sobotě. A snad jsem i tímto cyklistickým počinem potvrdil Václavova výše uvedená příjemná slova.
Mějte se hezky a ještě bych chtěl všem účastníkům Ostravského konika popřát mnoho hezkých partií
Vlastík
P.S. Záznam výše zmíněné partie. Ukázka je ale spíše určena pro šachisty začátečníky.
Londin – Chládek; Prostějov – Lipovec
1.e4 Jc6 2.Jf3 f5 3.d3 d6 4.Jc3 e5 5.g3 Jf6 6.Sg2 Se7 7.0-0 0-0 8.h3 De8 9.Jd5 Jxd5 10.exd5 Jd8 11.Jh2 Dg6 12.h4 Jf7 13.h5 Df6 14.Jf3 Sd7 15.Vb1 Vae8 16.Sh3 g5 17.hxg6 hxg6 18.b4 g5 19.Sg2 Kg7 20.Sb2
20…g4 21.Je1 Dh6 22.f4 Sf6 23.c4 exf4 24.Vxf4 Je5 25.Db3 Sg5 26.Vf1 Se3+ 27.Vf2 f4 0:1
P.P.S. Společenské poznámky:
a) s úžasem jsem zjistil, že veřejnoprávní televize nevysílá fotbalový zápas Sparta – Plzeň. Nechápu proč vlastně v tom případě a mnoha dalších platíme televizní poplatky Televizní causa II. , O autech a televizích
b) pevně věřím, že výsledky druhého kola prezidentských voleb v Rakousku potvrdí výsledky kola prvního
