Víkend v ML – neděle

Vstáváme dříve než předešlý den. Rychle zabalím (při Apaluše se nerozbaluje) a jdeme na snídani. Jsme zkušenější než předešlý den, kluci nemění jídelníček a Hyneček znovu toastuje, vyrobí hamburger a půlku ho nedojí. Všude jsou kufry, neb se mění turnus a hosté odjíždí. Loučí se navzájem a předávají si adresy, na které si budou psát.

My se chceme ještě vykoupat, ale hotelový bazén je v neděli zavřený. Tak dobalíme a hotel opouštíme na simultánku v dešťovkách. Prší a je dost nepěkné počasí.

Ulice jsou prázdné a zmoklé. Před policií si Ivánek naposledy zaváže tkaničku a do Cristal Palace přicházíme s předstihem.

 

Ve včerejší VIP místnosti je už vše připraveno k šachám dešťovkám, připraven je i mezinárodní rozhodčí, pan Votruba, čeká se pouze na hráče. Zdravím se s panem Englickým i paní Vávrovou. Zdraví nás i pan Votruba, jmenovitě „mladého kouzelníka“, „bratra mladého kouzelníka“ a „otce mladého kouzelníka“. Pak se mnou konzultuje, kdy je dobrý čas začít děti učit šachy.

Můj původní plán byl, že budeme všichni tři hrát na jedné šachovnici a navzájem si radit. Nabídnou nám však, že kluci mohou hrát každý zvlášť. Pak však Kristýna Němcová nabídne volnou šachovnici i mně, přímo proti klukům. Souhlasím jen pod podmínkou, že bude klukům radit, což slíbí. Požádám o pomoc i její sestru Karolinu. Postupně se tak proti panu Englickému za Hynečkem vytvoří mozkový trust, vedle sester Němcových zahrnujících i P. Matochu, RNDr. Budínského a možná i pana Votrubu. Ke hře se mimo jiné podaří přesvědčit i paní Modrovou. Pokoušíme se přesvědčit i slečnu Kulovanou, ta je však v depresi z včerejší porážky v časové tísni a bude se jen dívat.

Pan Englický představí pravidla dešťovek, vynalezených v Nizozemí. Tahají se karty figur, které se mohou rozmístit libovolně po šachovnici, jenom pěšci se smí stavět na druhé až šesté řadě. Pěšce můžete proměnit jen jednou na dámu, jednou na věž, jednou na střelce a jednou na koně. Kdo si lízne krále, může si v každém dalším tahu vybrat, zda chce hrát figurkami anebo lízat. Hraje se do matu, který můžete dát, aniž byste si lízli vlastního krále.

Pan Modr se optá, zda se v dešťovkách pořádají stejně dobře honorované turnaje jako v pokeru. P. Matocha praví, že do pokerových turnajů se vybírá od hráčů vstupné, z kterého půlka zůstane pořadateli a půlka se rozdělí na cenách. „Takové turnaje bych chtěl pořádat,“ dodá.

Pak pan Englický podá Ivánkovi ruku a simultánka začne.

 

Dešťovky jsou velmi rychlá hra s minimální znalostí teorie. Neexistuje žádné neutrální území, figury jsou okamžitě v kontaktu a šachovnice už po několika tazích začíná připomínat matové studie. Když si líznete krále, vypukne na něj okamžitá štvanice spojená s masakrem soupeřových figur. My si s panem Englickým lízneme krále hned po sobě a ve třech tazích, ve kterých se sebralo šest figur, jsme náhle oba v koncovce. Stavím novou (tmavě modrou) dámu a ženu krále pana Englického přes celou šachovnici.

Hyneček s podporou mozkového trustu vítězí odtažným dvoumatem a jako první výherce v simultánce je zvěčněn na internet (později ještě dostane cenu za nejlepší partii). Ivánek dostává mat, já si lížu věž a dávám mat sám. Pan Englický velkoryse připouští, že na volná místa si mohou sednout další a na Ivánkovu židli si sedne fotograf M. Chrz. Na Hynečkově místě předvádí P. Budínský Benköho samomat, zatímco na mou židli usedne Ivánek a zahajuje novou partii. Hyneček sbírá víčka od vypitých limonád.

Pak jde RNDr. Budínský blicat do hlavního sálu (kde sedí na křesle velmistra Gulka, zatímco jeho soupeř se přejmenovává na Pogonina), Hyneček znovu usedá a riskuje další partii. Ivánek vítězí, když si pan Englický v šachu vytáhne bělopolného střelce, kterým nemůže překrýt šach na černých polích. Hyneček prohrává. RNDr. Budínský vyzývá Kristýnu Němcovou, aby s ním šla blicat na místo paní Pogoniny. Pan Englický stále hraje.

Mrknu na hodiny. Už se blíží dvanáctá a za tři čtvrtě hodiny nám odjíždí rychlík.

Loučíme se, beru na záda batoh a opouštíme Cristal Palace. Pan Englický stále ještě simultánkuje, i když každou chvíli mrká na hodiny a přeje si, aby už mohl skončit.

Jdeme v dešti na trolejbusovou zastávku okolo Villy Butterfly, kde se hrálo minulý rok (a kde jsme loni spali). Cestou koupíme v asijském obchodě svačinu na cestu. Trolejbus přijede přesně dle rozvrhu, do rychlíku se vejdeme bez místenky a v Berouně nás vyzvedne motorizovaná manželka.

Zatímco na berounském nástupišti loví městská policie potulného vlčáka, hlásím, že se mužský výlet do ML (v podání economy style) vydařil. Večer se mrkneme na internet, jak nedělní utkání Sněženek a Machrů skončilo.

Kluci se druhý den přijdou pochlubit výhrami ze simultánky do školy (Ivánek) a do školky (Hyneček).

Ještě to nevědí, ale základní sadu Dešťovek dostanou k vánocům.