Jak možná víte, právě hraji v místě s podezřelým názvem Šibenik chorvatskou ligu. Pozvání mi zprostředkoval Zbyněk Hráček. Kapitán družstva, pan Željko Djukić, patří k mým fanouškům. V minulých letech jsem nechtěl hrát kvůli svému odporu k rychlým remízám, které prý jsou v chorvatské lize časté. Je pravda, že rychlých remíz jsem tu viděl dost, ale domluvený zápas zatím žádný. Asi to bude i počasím, nastupuje podzim a některým lidem včetně mě už voda připadá studená. Cizinci z bývalého SSSR možná mají na věc jiný názor, leccos je relativní. Vraťme se ale k lize. V této sezóně družstvo nemá v úmyslu domlouvat remízy. Kromě toho na konci září mám prázdniny, tak jsem se rozhodl si soutěž zahrát. Příprava byla poměrně omezená, protože jsem musel ve škole skládat různé odložené zkoušky. (O tom jsem také začal psát blog, který odpočívá kdesi v počítačovém šuplíku.) Kromě toho se mi necelé dva týdny před turnajem podařilo onemocnět, takže nebylo jasné, zda budu hrát. Věci jsem si balil na poslední chvíli, přičemž se mi v průběhu této činnosti podařilo ztratit seznam. (Pokud to nevíte, tak si vždy balím věci podle seznamu.) Použil jsem sice jiné seznamy, ale trochu jsem se bál, zda jsem něco nezapomněl.
Nakonec ale vše dobře dopadlo a na turnaj jsem odjel. Spolu se Sergejem Movsesjanem jsme vyjeli v sobotu 19. 9. odpoledne z Prahy do Starého Města, kde jsme povečeřeli, popovídali si, přenocovali a posnídali u Hráčkových doma. Druhého dne jsme vyjeli na další cestu a třetího dne (kupodivu v pondělí) jsme začali hrát.
Hotel je velmi pěkný a jídlo je skvělé, jen s přístupem k internetu to je horší. Za normální internet se platí, jinak tu je jen jeden počítač s pomalým připojením a snad bez možnosti stahovat soubory. Moře je velmi blízko. Když jsem se poprvé chtěl jít koupat, znechuceně jsem odešel. Betonová hotelová pláž opravdu vypadala divně. Už na prvních metrech se v moři usídlily ježovky. V tu chvíli jsem už jasně věděl, že jsem si doma zapomněl nabalit boty do vody. Vstup do moře a výstup z něj by připomínal průchod zamilovaným zaminovaným polem. Betonová pláž navíc byla kluzká, takže jsem do moře málem vstoupil nechtěně. Nakonec jsem ale dobrovolně odešel. Kluzkost pláže možná byla v souladu s dnešním trendem automatizace – člověk se ani nemusí namáhat a v podstatě sám od sebe se přesune do vody! Později mi Zbyněk poradil, kde se dá do vody celkem bezpečně vstoupit. A prý tu někde je i písečná pláž. Takže nakonec jsem si v moři zaplaval, ale v dopoledních hodinách na konci září voda už byla přeci jen poněkud chladná.
Je to divné, ale chorvatština mi činí značné potíže, neznám téměř nic. Vzpomínám si, jak se jedna kamarádka loni divila, proč se před turnajem učím polštinu (i když „učím se“ je možná silné slovo, vlastně silné sousloví), když tomu jazyku je rozumět. Asi bude chyba ve mně, ale v mluvené formě občas (zejména v hlučném prostředí nebo při rozhovoru rodilých mluvčích) nerozumím ani slovenštině, natož potom třeba chorvatštině. Tentokrát jsem si vzal s sebou do Chorvatska dvě jazykové příručky – slovník a „konverzaci“. Více času trávím nad Chessbase, ale přesto uznávám, že listování příručkami někdy může být zábavné. Nemusíme se ani učit jazyk, abychom pochopili, že některé fráze prostě nevyužijeme.
Mnohé jsou nevhodné pouze pro naši cestu jako následující fráze:
Chci koupit pohlednici s exotickými zvířaty.,
Kde máte lední medvědy?
Pracuji jako sekretářka ředitele.
Kde tady najdu dobrý kemp?
Kde mohu postavit stan? (To zní v hotelu obzvláště zajímavě.)
Jiné jsou nepoužitelné téměř univerzálně. (Budu mít štěstí a peníze, slyšel jsem kukačku.)
Další mohou mimo kontext být zavádějící: Doma máme stejnou rasu (v návaznosti na diskusi o psech).
Nevím, jak by personál reagoval v restauraci na vyloženě nevhodnou otázku
Vaří tady taky teplá jídla?
Zato po partii bych mohl poraženého soupeře (nemyslím nikoho konkrétního, vlastně žádný Chorvat na první šachovnici ani nehraje) utěšit frází Hlavně, že se nikomu nic nestalo. Krátce poté by to ale už nemusela být pravda.
Z pochopitelných důvodů mě již v roce 2003 fascinovala i fráze Snad se neuvidíme až v příštím století?.
Abych ale z těchto diskusí úplně nevyloučil chorvatštinu, přidám pár banálních postřehů. Jak už to tak bývá, mnohá slova jsou podobná těm českým, občas ale mají jiný význam nebo vyvolávají nesprávné asociace. Uvádím jen pár příkladů, protože nemluvím chorvatsky, nechci ani nudit dlouhým seznamem, ani být sprostý.
družica – družka.
dobitak – výhra
živina – drůbež
umirovljenik – důchodce
godina – rok
listopad – říjen
doručkovati – snídat
plivati – plavat
Omlouvám se za poněkud delší jazykovou exkurzi i za potíže s diakritikou. Ještě bych asi měl napsat něco o turnaji. Zatím máme odehráno pět kol. Naše družstvo ETS Osijek si zatím vede velmi dobře, máme čtyři výhry a jednu porážku. Já mám výhry jenom dvě, ale zato proti dost silným hráčům a bez porážky. Zbyněk má na druhé šachovnici zatím snad pět remíz, ale už přinejmenším dvakrát odmítl nabídku smíru. Sergej Movsesjan, hrající za vedoucí družstvo Mladost Zagreb, má na 2. šachovnici 4 body z 5 partií. Některé ze svých nejzajímavějších partií téměř jistě zveřejním, ale to bude obsahem jiného článku. Zatím nashledanou!
