Ve vlaku popáté III

Ve vlaku popáté III

Neděle 15. 10. 2017

Z Trenčína do Bratislavy

Protože je snídaně až od osmi, probudím se v šest apíši deník. Pak v sedm vyrazíme s Vojtou na kešky. Procházímenádražím, kde si v místní non-stop herně Vojta chce koupit kávu. Nacházímetam manželský pár, co ve čtvrt na osm ráno pije druhou borovičku, pána, conechce stát ve frontě a tak si rovnou objedná hned dvě, a také méně nežpatnáctiletého Roma, sedícího u hracího automatu, který mačká čudlíky a nejspíšsní, že vyhraje nějaké peníze (ale nevypadá to tak). Vojta se s prodavačemnedohodne, tak zamíříme na nádraží, kde si koupí kávu z automatu. Odlovímekeš u trenčínskéhozimního stadionu (pro mě druhá keš, kterou jsem u tohoto stadionu na tototéma odlovil) a vyfotíme se u sněhu, který tam nahrnula rolba z ledovéplochy. Pak lovíme kešky podél hráze kanálu,co třicetikilometrovým korytem přivádí vodu do místnívodní elektrárny.

V osm se vracíme na snídani, kde potkáváme ruskéhospolubydlícího. Vojta na něj mluví rusky, já anglicky, protože rusky mluvitnechci.

Sbalíme a jdeme na vlak, kde si na šachovnici sednemeproti sobě. Za minutu jsme hotovi (remíza), sbalíme partiáře a jdemedebatovat dovozu rozhodčích, kdo s kým žije, kdo s kým chodí a kdo s kýmnežije, kam by se mělo a nemělo jet na výlet. Dostávám spousty informací, kterébych radši asi nechtěl slyšet.  Pavel Matocha ukazuje na mobilu slánskoupunkovou skupinu Totální nasazení, kteréAnna Pošvicová, co několik měsíců žila pankáčským životem, nezná – patrněproto, že nepogovala ve Slaném. Když ostatní partie začnou končit, přesuneme sedo jídelního vozu, kde popíjíme až do příjezdu od Bratislavy- Nového Mesta. Přisedne si k nám pan Navrátil a pánoviz východního Německa vypráví anglicky veselé historky o životě naprávnické fakultě za socialismu. Například, jak zařídil pankáčské kapele nafakultě zkušebnu. Na Youtube najde ukázky a pouští je. Pán namítá, že toto nenížádná hudba – poslední dobrá hudba byli Beatles za jeho mládí (k čemužutrousím, že v té době měli starší lidé na Beatles úplně stejný názor jakoon nyní na pankáče). Když vystoupíme z vlaku a s kufry táhneme na hotel,mumlám mezi zuby, že dle mých zkušeností to za socialismu zase tak velká srandanebyla.

Ubytujeme se, jdeme na oběd, kde jím daňkas karlovarskými knedlíky. Je to dobré, i když cena je poněkud vysoká.Vojtovi jeho jídlo rovněž chutná, vychvaluje ho do nebes a servírky se ptá, kdotak dobře v hotelu vaří. Dozví se, že „naši kuchári“.

Cestou na tramvaj se stavíme v blízkém obchodním centruPolus, kde Vojtakoupí dvě slovenské detektivky (vždy si v SR kupuje detektivky). Jedemetramvají do centra, kde lovíme kešky a snažíme se setkat s Pepou Bárou,který si jde zaplavat, jelikož trénuje na triatlon. Navštívíme Modrýkostel, který nás vzhledem překvapí. Spatříme i sochu Maríny, kteráje ve třech dalších městech a u dvou z nich je keška, jen v severní Korejikupodivu není. Po průchodu radnicísi sedneme na lavičku a Vojta si dá slivovici a šlofíka.

Projdeme historickým centrem, Pepa Bára stále nikde, tak sisedneme v kavárně pod jeho hotelem a čekáme, až se vykoupá. Vojtovi nenímoc dobře, tak zkouší další slivovici. Když nám Pepa Bára zavolá z bazénu,dozvíme se, že není v hotelu nad námi, ale v Pasienkácha míří k nám. O půl hodiny později skutečně dorazí a jdeme na večeřik Divnému Jankovi. Cestou odlovíme poslední keš na velmi betonovém Náměstísvobody.

U DivnéhoJanka, kde stvořili slovenskou národní hymnu, popíjím české pivos limonádou. Přitom mumlám, že je strategická chyba opírat se do slovenskéhopiva, když se stejně skoro všude točí české. Pronáším teorii, že export naSlovensko je nyní mnohemvětší než za federace, na Slovensku se pije české pivo, kouří českécigarety, sledují filmy v českém znění, čtou české knihy, jezdí sev českých tramvajích a autech, zatímco do českých zemí míří slovenskýlidský i finanční kapitál (Penta, J&T). To by normálně za federace patrněvyvolalo nepokoje či bojkot, ale protože je slovenský národ samostatný, tak tonikomu nevadí (a komu to vadí, nedává to znát). Vojta si zkouší spravit žaludekslivovicí, Pepa Bára pije vodu. Zatímco dojídám živáňskoua Pepa Bára halušky, Vojta složí u svých halušek příbor, rezignuje a jedemedomů.

Zatímco Vojta míří do hotelové restaurace spravit se pivem,já jdu na pokoj dopsat deník a připravit se na zítřejší den.