Pondělí 14. 10. 13
Ze Salzburgu do Krumlova
Dopoledne
V noci se mi těžko spí. V půl druhé vstanu, otevřu okno a dám dobít mobil. Hodně brzy ráno mě probudí popeláři, vstanu a zavřu okno. Pak přijedou druzí popeláři, udělají ještě větší rachot a pak je provoz. V půl sedmé mě vzbudí budík.
Nejprve sadisticky zkoumám včerejší partie (ještě horší výkon, než jsem čekal), pak píši deník. Po půl osmé jdu na snídani, kde sedím s nemluvným zarostlým pánem, který je prý Holanďan a na žádné slovo nereaguje.
Nasnídám se a jdu s Vojtou do Penny Marketu nakupovat dárky. Mají spousty suvenýrů a tak se podaří zásobit celou rodinu až do Mikuláše. Vojta koupí S. Mihálovi cukríky („Aj keď som bol malý, tak som nedostal toľko cukríkov, ako od teba, Vojta!)“, pak s rodinou Folkových domlouváme odjezd taxíkem, který nelze objednat předem.
Z hotelu odjíždíme jako jedni z posledních, ale i tak dorazíme na nádraží brzy, protože na kolejišti stojí jen vlak do Vídně. K suvenýrům přikupuji ještě láhev vína.
Nasedáme a přijde pokyn začít hrát, protože vlak bude mít zpoždění.
Hraji černými s polským panem Pitulou, který trénuje češtinu a po turnaji plánuje ještě zůstat chvíli v Praze. Doporučuji mu návštěvu Konopiště a Karlštejna. Po značném úsilí nakonec pana Pitulu udolám a ještě si stihnu dát v jídelním voze kávu.
Další kolo hraji s panem Horákem, jedním z vůdců geocachingové výpravy. Bílými mi tentokrát zahájení vyjde a chytnu černému dámu. Nahlásím výsledky a jdeme s panem Horákem na oběd.
Vypráví jak během geocachingové akce v Praze ulovili během jednoho dne dvanáct různých druhů skrýší (naše rodina za dva roky objevila druhů šest). Jedni jejich kolegové dokonce kvůli tomu jeli do Budapešti a zpět.
Pak skončí Vojta Trochta, který nalévá slivovici do kelímku od piva (jiný v kuchyni nemají). Pak přijdou i ostatní a okolo projde Pavel Matocha, že by si chtěl zahrát bleskovky. Sergej se za ním vypaří jako pára, ani nestačí sníst knedlíky.
Hrají bleskovky, zatímco já se nepříliš úspěšně učím.
Odpoledne
Vlak zastaví v Kaplici, sebereme bagáž, naložíme do autobusů a vyjedeme do dvanáct kilometrů vzdáleného Krumlova.
V penzionu od nás chtějí občanské průkazy a pasy – poprvé za celý výlet, protože to kontroluje cizinecká policie a prý to vyžaduje Evropská unie (Regensburg, Innsbruck či Salzburg součástí EU očividně nejsou). Ubytováváme se, pak cestou sbíráme Sergeje a vyrážíme do centra, kde se za chvíli objeví i Josef Bára. Cestou jsme fotografovaní od A. Kružíkové, narazíme na velmistra Horta a P. Matochu a jdeme si sednout na piva Dudák a Klostermann k vodě. Velmistr Hort opěvuje půvab intelektuální herny u Nováků, popisuje svou partii s Talem a také fakt, že počátkem šedesátých let někteří mongolští hráči stále ještě neznali sklo. Vojta Trochta mu popisuje daňový režim důchodců v ČR.
Pak se s ním rozloučíme a jdeme na zámek, když Sergej ostatní vytáhne do palačinkárny. Jdu sám pro cache k Červené bráně. Narazím na českou šachově geocachingovou výpravu, kteří mi naznačí, kde hledat, ale i tak musí přijít přítel majitelky skrýše a pak i sama majitelka, abych ji konečně nahmatal. Všem děkuji, zapisuji a vracím se do palačinkárny.
Přidávají se k nám Slováci pana Mikuláše a společně jdeme do pivovaru Eggenberg. Před podnikem nás však varuje majitel Papa´s living restaurant, který nám naopak doporučuje svůj podnik anebo kterýkoliv jiný, jen ne pivovar Eggenberg.
Necháme se od něj přesvědčit (Slováci ne) a chvíli vyhlížíme jinou restauraci, než zapadneme do Krčmy u Dwau Maryí. Rovněž zde potkáváme velmistra Horta i velmistra Plachetku s chotí. Dáváme si jídlo a pivo Vok, které Vojtovi moc nechutná. Sergej zkouší ve středověkém podniku zjistit, zda nemají Coca Colu Zero, ale po domluvě to nakonec neudělá.
Po zaplacení stoupáme zpět k penzionu a postupně se naše výprava rozpadá. S Vojtou zamíříme ještě pro skrýš k židovskému hřbitovu, ale je příliš velká tma, abychom něco našli.
Já jdu domů, kde volný večerní čas vyplním psaním a rozborem partií. Vojta se vydá na dlouhou procházku pro pivo k rybníčku.
