Simultánka
Původní plán byl, že odvážní podivíni sehrají simultánku v oddělené místnosti, zatímco v přednášejícím sále se budou partie přenášet přes internet a Siebrecht bude vysvětlovat, co se na šachovnicích děje. Kupodivu se však nikdo nechtěl dívat na internet, když může celou akci vidět naživo – a tak se podivíni, dav, konferenciér i Polgárová vměstnali do jedné místnosti.
Odvážní nerdi byli složení jak z bankovních klientů, tak i bankéřů. Sedělo se ve dvou řadách po pěti. Naše řada byla kapánek šachově schopnější, proti nám seděli jeden pán, co hrál jako hráč druhé třídy a čtyři hráči o šachové síle mých synů. Pro přídavek si na jedničce sednul risk-manažer, na šestce seděl člen představenstva investiční společnosti pořádající banky. Já si sedl za šachovnici číslo čtyři (kde jsem měl hrát dle rozpisu), podal ruce podivínům okolo a popřál jim mnoho štěstí. Vzápětí na to hráč ze šachovnice číslo pět pravil, že se partie přenáší na internet a na čtyřce má sedět on. Pokrčil jsem rameny a sedl si na kraj.
Do sborníku semináře jsem si očísloval 38 tahů, že to nejspíš bude stačit. Soused mi mrknul přes rameno a pak si do sborníku začal psát tahy taky.
Polgárová začala v typické simultánní strategii. Na první šachovnici táhla 1.e4, na druhé 1. d4 („To je proto, abyste nemohli opisovat!“ prohlásila), na třetí vytáhla znovu 1. d4.
„Budete hrát proti Jf3,“ šeptl jsem sousedovi a bingo, Polgárová proti němu vytáhla koněm. Soused na mně s respektem pohlédl a uznale přikývl.
Vyfasoval jsem 1. d4 a odpověděl 1…d5. Nešťastníci, co proti Polgárové táhli 1. e5 se dočkali buď královských gambitů, skotské anebo španělských. Kdosi zmršil francouzskou ve třetím tahu a přišel o pěšce na d5. Soused zkusil královskou indickou, já přes 2.c4 c6 3. Jc3 Jf6 4. Jf3 e6 5. g3 Jbd7 6. Sg2 Se7 nakonec zakotvil v zavřené katalánské.
Celé to bylo pojaté jako show. Mezi stoly vedle Polgárové chodil s mikrofonem i Siebrecht a pro diváky komentoval, co se děje 7. 0-0 0-0 „Hraje se odvážný královský gambit!“ „Tato pozice je ostrá!“ „Tato pozice je divoká!“ anebo v mém případě (8. b3 b6): „Tato pozice je normální.“ 9. Dc2 Sb7 (Sa6 je lepší).
Občas se na něco ptal Polgárové a ta mu vtipně odpovídala (jako žena byla schopna dělat dvě věci najednou, tedy hrát i vtipkovat). Možná bylo úmyslem zapojit do zábavy i podivíny, ale ti byli všichni muži a zvládli pouze hrát. 10. Je5 Jxe5. 11. dxe5 Jd7
Za námi i po stranách stál dav, kterému se servírovaly džusy a minerálka.
J. Polgárová pod dojmem, že je na podnikovém večírku, hrála trochu kavárensky. 12. f4 f6 13. cxd5 cxd5 U jednoho ze soupeřů obětovala v královském gambitu koně a ztratila pěšce na d4.
„Judit, co to děláte?“ zeptal se konferenciér.
„Snažím se, abych stála aspoň vyrovnaně,“ odsekla velmistryně.
14. exf6 Jxf6. Člen představenstva investiční společnosti vzdal v patnáctém tahu, když ztratil figuru. 15. Sb2 Vc8 Chlapík na třetím stole vrátil tah a jeho internetový přenos zkolaboval. 16. Dd3 Sc5+ Soused v královské indické se dostal do pozice, která královskou indickou moc nepřipomínala. 17. Kh1 Jg4. Já stál nejspíš lépe. 18. Jd1 De7 19. a3 a5 20. h3 Jf6 Po sále pobíhali fotografové a pořizovali hojnou fotodokumentaci šachových odborníků, Judit Polgárové a Sebastiana Siebrechta sršícího vtipem a elektronikou.
21. Jf2 Vfd8 22. Sd4 Je4 Já jsem s sebou neměl ani manželku ani děti a tak jsem se pochopitelně na žádnou fotku nedostal. 23. Sxc5
„Černý hraje dobře,“ komentoval to Siebrecht, „pozice je zajímavá. Na c5 může černý sebrat střelcem, koněm a dokonce i dámou. Čím je nejlépe sebrat? Asi dámou.“
Sebral jsem koněm. 23. … Jxc5. 24. Db1 Sa6 25. Vd2 a4.
Pak velmistra nenapadlo nic lepšího, než se zeptat Polgárové, kterého ze soupeřů by si vybrala za bankovního manažera. 26. b4 Jb3
„Nezdá se mi, že by uměli šachy natolik, že bych si u nich mohla uložit peníze,“ odvětila velmistryně. 27. Vc2 Vxc2. Pak mi znovu zazvonil mobil – volal ing. Krátký. Bleskově jsem ho utnul, ale ostřížímu zraku velmistra Siebrechta jsem neunikl.
„Pozor na užívání elektronických zařízení! To by se vám nemuselo vyplatit!“ 28. Dxc2 Vc8 (Jd4 bylo o hodně lepší, ale neviděl jsem).
Pohlédl jsem na velmistra ověšeného elektronikou (používal stejný mikrofon jako v muzikálech či pěveckých vystoupeních).
„Máte absolutní pravdu, omlouvám se. Už ho vypínám,“ řekl jsem a vypnul mobil. Jenže velmistr Siebrecht se chytnul zábavného tématu a převyprávěl záchodovou historku zápasu Topalov – Kramnik. 29. Db2 Df6 30. Dxf6 gxf6.
„A co dál?“ zamyslel se nad mou pozicí Siebrecht, „bílý zahraje nejspíš f5 a černý bude mít problémy.“
Pomyslel jsem si, že jsem něco přehlédl a rychle začal hledat odpověď. Polgárová skutečně táhla 31. f5.
Soused na trojce měl o dámu méně, ale pokračoval ve hře. Dva se už vzdali, ostatní stáli kapánek podezřele. Simultánka překročila určenou dobu, obsluha však iniciativně místo minerálek a džusů začala servírovat vína.
Našel jsem 31… Kf7 32. Jg4 Sxe2 a pozice se zamotala. 33. fxe6+ Ke7
„Kdybych si měla vybrat bankéře, tak bych si vybrala jeho,“ ukázala Polgárová na mě, „hraje dobře a bezpečně. V zápletkách neztrácí hlavu.“ 34. Vf5 Vc1+
Pomyslel jsem si, že je to absurdní – nejsem bankéř, ale pojišťovák. 35. Kh2 Sxg4
„Jak dlouho hrajete šachy?“ zeptal se mně konferenciér. 36. hxg4
„Nevím,“ odpověděl jsem popravdě a vedle toho, jestli mám sebrat pěšce na e6, začal i počítat, jak dlouho jsem hrál v mládí a jak dlouho hraji teď.
„Vy nevíte, jak dlouho hrajete šachy?“ pokračoval ve vyptávání Siebrecht.
„Skutečně nevím,“ odsekl jsem a stále myslel na pěšce e6.
„Jak je to možné?“
„Myslím, že ho rozptylujete,“ zastala se mně Polgárová, „když na něj mluvíte, nemůže přemýšlet.“
Sebral jsem pěšce na e6. 36… Kxe6 (d4 bylo lepší) Zamyslela se a sebrala 37. Vxd5 Va1 38. Vb5 Vxa3. Dopsal jsem napsané linky a začal rychle připisovat další. 39. Vxb6+ Ke7. 40. b5 Va2.
„A teď vypuknou pěšcové dostihy!“ okomentoval to Siebrecht.
„Všude zuří pěšcové dostihy!“ pravila Polgárová, „někde mám ale nějaký materiál navíc.“
Koncovka
Hráli jsme už jenom čtyři a vypadalo to, že Polgárová stojí jen u mého stolu. 41. Vb7+ Kd6 42. b6 a3 (Vb2 bylo asi lepší). 43. Va7 Zbylé tři partie tahala v bleskovém tempu, jen aby už byla u mně a já musel táhnout. 43… Jc5 Když jsem tak udělal, Judit se dost často zamyslela. 44. b7 Jd7 (Kc7 bylo lepší).Jak mi později řekli, byl jsem jediný, nad kterým dumala. 45. Va5 Kc7. 46. Va8 Jb8 Koncovka byla dost komplikovaná, abych ji blical proti supervelmistryni, ale nic jiného mi nezbývalo. 47. Va4 Va1. V šíleném tempu se moje výhoda vypařila a pozice byla zhruba vyrovnaná. 48. Vc4+ Kb6 Normálně bych se ponořil do hlubokého přemýšlení, jenže to v simultánce nešlo. 49. Vc8 Ka7 Pak už se vzdal i můj soused a zbyli jsme jen dva. Chlapík naproti (o síle druhé výkonnostní třídy) tahal pěšcovou koncovku s pěšcem méně. Já si myslel, že se mi podařilo vytvořit pevnost. 50. Vc3 a2 (h6 bylo lepší)
„Co s tím?“ zadumal se Siebrecht, „nějaký zugzwang či co?“
51. Va3+ Kb6 52. Sd5 Kc7. 53. Sxa2 ztratil jsem pěšce v taktickém obratu, který jsem neviděl (Kxb7 kvůli odtahu střelce se šachem nejde). Teď už jsem bojoval o záchranu.
53… Vd1 54. Sg8 h6 55. Vb3 Na desáté šachovnici si Polgárová postavila dámu. 55… Vd4. 56. Se6 „Další způsob, jak zemřít,“ procedil skrz zuby soupeř a pokračoval ve hře. 56… Vd6 57. Sc8 Pak už byla velmistryně zase u mně. S lepším časem proti jinému soupeři by se možná koncovka dala zachránit, ale proti šachistce, která koncovky blicala už v kolíbce a pak je trénovala proti mistrům světa od Spasského dále, to byl dost nemožný úkol. 57… Vd2+ 58. Kh3 Vf2 (Jc6 bylo lepší) 59. Ve3 Kd6 (pořád bylo Jc6 lepší) 60. Ve8 Kc7 61. Vh8 Vf1 (a ještě jednou bylo možné Jc6) 62. Kg2 Vd1. Na desítce si Polgárová postavila dámu číslo dvě, soupeř vzdal a já 63. Vxh6 přišel o druhého pěšce.
Postavila se k mému stolu jako boxer, co se chystá knokautovat soupeře.
Zapsal jsem 63. tah. Mrkl jsem na hodinky – bylo půl osmé. Již celou hodinu se měly servírovat koktejly a jednohubky. Přihlížející museli mít hlad a pravděpodobně byli netrpěliví. Řekl jsem si, že nebudu zdržovat, vstal jsem, usmál se, podal jí ruku a řekl: „Já se také vzdávám.“
Dav i já jsme zatleskali.
„Podepsala byste se mi?“ poprosil jsem jí a podal jí sborník s partií.
„Samozřejmě,“ řekla, „hrál jste velmi dobře. Jaké máte Elo?“
„Dva tisíce,“ řekl jsem.
Uznale pokývala hlavou a střihla mi podpis s úsměvem uprostřed g.
Pak se Judit ujal Siebrecht a vtipně pravil, že nebylo moc galantní porazit muže deset nula.
K mému stolu se přihrnuli lidé a začali mně gratulovat, jako bych vyhrál. Kdosi mně klepal na rameno, zaslechl jsem i češtinu.
„Skvělý, Michale, skvělý!“
„Velmi dobře, Michale,“ pravil můj rakouský kolega a napil se vína.
„Výborný výkon,“ pravil mi soused.
Pak se přede mnou zjevila krásná blondýna.
„Na co se vás ptala?“ zeptala se mně, „co vám říkala?“
„Říkala, že hrál dobře a ptala se ho na rating,“ předběhl mně rakouský kolega.
„A jak vysoký ho máte?“ zeptala se.
„Dva tisíce,“ podíval jsem se jí do očí, „o sedm set méně, než má ona.“
„To je úžasné!“ pravila.
Na rozdíl od Siebrechta mně nic vtipného nenapadlo a tak jsem začal stavět figurky. Rozhlédl jsem se.
Polgárovou obklopil dav. Napadlo mně, že bych jí mohl požádat o rozbor partie. Pomyslel jsem si, že bych nějakým způsobem mohl využít svých patnáct minut slávy a mezi portfoliomanažery, analytiky, bankéři, investory a lidmi z hedge fondů být dneska večer hvězdou. Jenže pak zasáhl rakouský kolega.
„Hele, Michale,“ řekl, „trochu jsme to přetáhli a Stefan na nás už čeká. Měli bychom jít.“
A tak jsme opustili seminář, Polgárovou, šachisty a blondýnu a odešli na večeři s účetním mateřského koncernu.
