Třebaže si většinou večer už nepamatuji, co jsem měl dnes k obědu, dovedl bych z fleku odrecitovat Nezvalův „Zpěv míru“, který jsem se musel v osmé třídě ZŠ naučit za trest, protože jsem vyrušoval při vyučování. Zrovna tak v paměti zabírají místo další bláboly, jež nám ve škole hustili do hlavy komunističtí agitátoři. Doufám, že výrok dlouholeté předsedkyně KS Španělska Dolores Ibaruri „Lépe zemřít ve stoje, než žít v kleče“ si pamatuje ze svých školních let i premiér Nečas. Jiné modifikované heslo ze španělské občanské války jsem zvolil za název svého blogu.
Před druhým kolem senátních voleb jsem s hrůzou zjistil, že v dosavadní pravicové baště Praze 8 chce nesympatický komunista Dolejš vypudit ze Senátu kultivovanou vozíčkářku Danielu Filipiovou. Nedovedu si představit výstižnější označení pro duel tak odlišných soupeřů, než Jekyll a Hyde. Výsledek tohoto souboje považuji za signifikantní pro posouzení, zda jsme nadále kulturní národ, či zda jsme se stali národem buranů a remcalů, jimž není nic svaté.
Doufám, že se v pátek a v sobotu najde v osmičkovém volebním obvodu dostatek slušných voličů, kteří nedopustí, aby nízké pudy zvítězily nad vzdělaností a šlechetností. Poslední heslo, které si pamatuji z vyučování o španělské občanské válce, je určeno Dolejšovi a jeho soudruhům: No pasarán!
Voliči v Praze 8, šachisté i nešachisté, i my na Severu na vás spoléháme, že nedovolíte, aby třídní nenávist zvítězila nad tvořivostí a dobromyslností. Nedopusťme, aby se naše vnoučata musela ve škole učit stejné tendenční lži a polopravdy jako generace jejich prarodičů!
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
