V okovech

Jako každý Čech nejen při zápasech našich fotbalistů skáču hop, hop, hop; ale samozřejmě taky sleduji politiku, ekonomiku, společenské dění.

Vidím exhibice politiků, růst armády úředníků, nářky nad korupcí, šílené rozpočty atd., atd.

Napadá mě při tom, v čem asi spočívá úspěch, genialita a funkčnost šachu. Možná v počtu pravidel. Vše je jasně a striktně dáno. A neexistují výjimky. Neexistují výjimky. Ta věta je nádherná.

Při záplavě všech možných dotací a jejich rozdělování, při záplavě výjimek, nařízení, opatření a z toho všeho neúprosně rostoucího šiku úředníků a následně geometricky bující chobotnice korupce je zřejmé, že ze zdravé koruny je chabý padesátník.

V tom ztraceném padesátníku jsou mimo výše uvedené schovaní nejen ti neschopní množící se dle Murphyho zákonů ve svých kancelářích, ale i ti zkorumpovaní schopní.

Změna je jistě běh na dlouhou trať, ale sen o štíhlém státu, jasných pravidlech a svobodě jedince se mi hrozně líbí.

                                                                                                              Gens una sumus, 2003

 

 

„V okovech“

V době před dvaceti lety jsem jednou za měsíc jezdil na návštěvu za rodiči do Letohradu. Skoro pokaždé jsem tam s tísní v duši vnímal, jak mého tátu rozčilují zprávy a některé publicistické pořady v televizi. Říkal jsem mu: „ Tati, nedívej se na to, netrap se. Jen si ničíš své zdraví.“ Já jsem naopak tehdy žil ve svých idealizovaných politických představách a snech. Sledoval jsem všechny možné diskuse a debaty v televizi, psal do novin, hájil kdykoliv a proti komukoliv své politické ideje a názory. Toto období trvalo poměrně dlouho, ale v poslední době si stále silněji uvědomuji, že již tak od roku 2008 mě zájem o politiku poznenáhlu, ale stále víc a víc opouští. Naopak začínám se jí vyhýbat, už se nechci stále rozčilovat a stresovat. Na rotopedu už zásadně šlapu jen po zprávách. Už i ty se mi protiví svojí negativností a neustálým jalovým přemíláním českého politikaření zprava doleva a zpět. Občas si jako protiváhu pustím zprávy ze zahraničí a ač jim úplně dobře jazykově nerozumím, připadají mi jiné. Skutečně jako seriózní, ucelené zprávy a ne jako pokřivený podbízivý bulvár.

Nějak nekontrolovaně jsem se v průběhu mnoha minulých let dostal do zajetí politiky, nechal se spoutat jejími nenápadnými okovy. Teď se, možná na poslední chvíli, snažím tyto okovy rozbít, a dostat se víc a víc do jiných pozitivnějších a krásnějších světů. Chtěl bych, aby se rozbouřené moře ve mně; bušící neúnavně svými zpěněnými vlnami do černých skalisek nehostinného pobřeží; uklidnilo a vydýchalo, aby zůstala jen klidná, sluneční září zalitá hladina, vnímající s klidným nadhledem své okolí. Chtěl bych tak dokázat to, co jsem kdysi v nevědomé pýše a sebevědomí radil svému tátovi.

Mám toho v hlavě tolik, co se mi nelíbí, ale naznačím jen něco, nechci se již moc rozepisovat.

Velmi mě rozčiluje podbízivost většiny politiků a jejich evidentní snaha neříkat to co si doopravdy myslí, ale říkat to co chtějí slyšet voliči.

Psal bych o otylé, do sebe zahleděné, Evropské unii. V souvislosti s ní samozřejmě i o dotacích. Myslím, že za dvacet let se studenti ekonomie budou učit jak systémově nespravedlivě, neúčelně a pokřiveně Evropská unie rozdělovala peníze. A třeba například i o tom, že bychom měli uznávat, vážit si a následně třeba i odměňovat spíše špičkové profesory, vědce, vynálezce apod., tedy ty, kteří desítky let tvrdě a s jasnými výsledky pracují pro nás pro všechny. Proč mají statisícové měsíční renty doživotně dostávat jacísi političtí eurokomisaři. Ti přeci v životě zhola nic významného nedokázali; převážně jen politicky „kupčit“, správně se orientovat na svých stranických sjezdech a intrikovat na nich s hlasy ve svůj prospěch. Nejde o peníze, co dostávají, ale alespoň trochu o nastavení spravedlivého společenského principu a systému. Naše druhdy obyčejné lidské prostředí snad už ani více zpotvořit a zkřivit nelze.

Psal bych o mladých a pupkatých politicích, v „bílých límečcích“, kteří nikdy nepracovali, i o současném raketovém startu těch mnoha neschopných a historicky neúspěšných, šikujících se náhle do nových formací.

Psal bych o mnohém jiném, ale rozčiloval bych se, nestojí mi to za to. Ještě si ale neodpustím jednu prezidentskou zkratku.

„Lidé řekli, chtěli bychom přímou prezidentskou volbu;

politici opáčili „No to je senza, proč ne, možná snadno získáme další hlasy;“

přestože náš politický systém není historicky prezidentský, tak se politici nezatěžovali souvislostmi, nešli do hloubky a odsouhlasili, z politického systému vytrženou, jednoduchou prezidentskou volbu;

do takovýchto voleb se mohou přihlásit jen extrémní boháči, nebo političtí hochštapleři nemající problém se zadlužením se v milionech korun, nebo neštítící vzít si peníze od kohokoliv a dále idealisté popřípadě exhibicionisté dělající; byť třeba i v dobré víře, ale bez šance na úspěch;  jen křoví a stafáž;

média nás následně vtáhnou do války a konfrontace, kdože je lepší;

chtělo se mi křičet všude možně, že přeci samozřejmě ani jeden, ale nebylo úniku. Když mě na jedné pracovní schůzce kolega podnikatel s krví podlitýma a vyvalenýma očima přesvědčoval, proč mám volit právě toho jednoho z nich, musel jsem znechuceně odejít;

zvolený prezident se ohání mandátem přímé volby, spíše by se mi chtělo říci mezi slepými jednooký králem“.

Teď jsem se zbytečně rozepsal, omlouvám se.

Je to ale ve mně, chci se z toho vypsat a rozbít své letité až do kůže zažrané okovy politiky. Udělat za nimi tlustou čáru.

Je ale samozřejmě dobré využívat své právo volit a stejně tak i přemýšlet o politických souvislostech. Já bych ale chtěl již nezatíženě, bez trápení se, bez pocitu, že v případě toho či oného se hroutí svět.  A právě takovou klidnou úvahou již tento  blog zakončím.

Například; společenské prostředí se vyvíjí a vyvíjet by se měl i politický potažmo volební systém. Neměl by ustrnout ve zkostnatělé přežité minulosti.  Já bych kupříkladu rád dal ve volbách hlas menší straně, ale s pro mě jasným krystalickým názorem. Ta strana podle mě nelže, neslibuje nemožné, nemá barnumskou reklamu, nezadlužuje se. Řekl bych, že i právě proto nemá moc šancí na úspěch, na dosažení pěti procent. Já ji tedy nevolím, připadá mi absurdní, aby v případě jejího „neúspěchu“ připadl můj hlas straně (stranám), které bytostně nesnáším. To stokrát raději, kdyby ten můj hlas propadl bez náhrady. Možná by tedy stálo za úvahu snížit hranici pěti procent, třeba na tři? Moderní svět by měl být o domluvě, o konstruktivním kompromisu. Ne o pohodlné vládě dvou tří stran. Smysluplné řešení existuje vždy a za všech okolností. Ať se tedy snaží i politici a neschovávají se za pohodlná klišé. A jsou jistě i další věci na diskuzi. Nastavit správný systém, je to nejdůležitější. Výše uvedené je možná maličkost, ale úspěch systému záleží na maličkostech.

Když se jednou ustoupí, vždycky se prohraje.                                                 

Mějte se hezky Vlastík

 

PS: Nesmírně mě zaujalo video s hokejovým trenérem, plísnícím své juniorské mužstvo. Viděl jsem ho sice jen jednou, podruhé jsem ho už nenašel, ale jako bych trochu viděl sám sebe, až mi z toho šel mráz po zádech. To napětí, ta zdravá česká „nasranost“, i strach aby ho, stejně jako mě, někdy neštrejchlo.  Já si ale takhle ulevuji jen v duchu, i tak ale vždy cítím, jak mi nezadržitelně stoupá tlak. (mimochodem on prý kvůli tomuto svému projevu přišel o místo, jestli někdo náhodou víte, o koho jde, dejte mi prosím info, docela rád bych ho podpořil). Píšu to ale kvůli něčemu jinému. Při jízdě na lanovce jsem si v duchu představoval, jak při jeho neskutečném výlevu na lavičkách v kabině nesedí hokejoví kluci, ale někteří naši vrcholní politici. Hanička mi na kopci řekla, že už mě dlouho neviděla a neslyšela tak upřímně se zasmát. Zkuste to :o)

video

 

šachová poznámka:

1) Uveřejňuji částečné vyhodnocení vyhlášené šachové soutěže (jestli by někomu vadilo uveřejňování jeho jména zde, tak se samozřejmě omlouvám a jen mi to prosím případně, třeba přes mail, oznamte. Tahle šachová soutěž mi ale zjevně nevyšla. Jestli v soutěžích budu pokračovat, tak se asi pokorně vrátím k originál Perfect game!

 

EXTRALIGA	Nikdo
1.LIGA VÝCHOD	Vymazal 5/7        Duras Dvořák 3/6          Kroměříž
1.LIGA ZÁPAD	Ringel 2/5            Hradec Tupý 2/5               Budějovice Jirka 3/7               Bohemka Sodoma 3/5        Bohemka Šmíd 2/5              Bohemka Jurásek 4/5         Joly B Umanec 4/5        Mahrla
2.LIGA A	Srba Milan 3/7  Vršovice Vondra 4/8         Kladno Husák  4/8          Tachov Michálek  3/7    Kozolupy
2.LIGA B	Sejkora 5/8        Děčín
2.LIGA C	Brychta 5/7        Gordic
2.LIGA D	Zeberski  3/7      Rychnov
2.LIGA E	Nikdo
2.LIGA F	Nikdo
Krajské přebory ještě dovyhodnotíme

 

      2) Naše šachové béčko (Garde Lipovec) má z 99% nakročeno k postupu do KPI J;
áčko se pohybuje na hranici mezi klidným středem a bojem o záchranu.

Z druhé ligy jedna ukázka:

 

Chládek,Vlastimil (2057) – Donnert,Milan (2117) [B21]

1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 d3 4.Sxd3 d6 5.c4 g6 6.h3 (Malé pozdravení střelci c8) 6…Sg7 7.Jf3 Jc6 8.0–0 Jf6 9.Jc3 0–0 10.Se3 b6 11.Vc1 Sb7 12.b3 Jd7 13.Dd2 (Toto byl první ze dvou problémů zahájení, které jsem řešil. Patří dáma na d2 či e2? Samotná věž na d-sloupci se mi po eventuálním ústupu černé dámy nezdála příliš nebezpečná, ve spojení s dámou už nějaký tlak vyvíjím. Navíc hrozím vyměnit dlouhonohého černopolného střelce)  13…Jce5 14.Jxe5 Jxe5 15.Sb1 (Toto byl druhý problém, kam patří bílý střelec? Rozhodl jsem se pro b1, oponuji střelci na b7 a hlavně komplikuju postup pěšce f5. Zdálo se mi, že v případě jeho postupu by můj střelec z b1 vytvářel zajímavé hrozby) 15…Dd7 16.Vfd1 Vad8 17.Jd5 Jc6 18.Sh6 e5

(Z mého pohledu rozhodující okamžik partie. Teď již střelce za střelce nevyměním. Toho svého si musím ponechat na likvidaci jezdce na d4. Naopak soupeřův černý střelec, při současné a budoucí očekávané konstelaci pěšců, bude mít velké problémy se zapojením do hry) 19.Sg5 (Vynucováním postupu f5 velmi přiostřuji hru. Střelec na b1 se již začíná rozcvičovat. Jestliže by černý f5 nezahrál, chtěl jsem se zabývat průlomem c5) 19…f6 20.Se3 f5 21.exf5 gxf5 22.f3 Jd4 23.Ve1

(Sloupec d bude zablokován, naopak sloupec e uvolněn. Nejslabší figuru bílého věž d1 tedy není složité aktivovat) 23…Sxd5 24.cxd5 Vc8 25.Vxc8 Dxc8 (Věží vzít nejde, střelec b1 se už tlakem na slabinu f5 zapojil do hry) 26.Sxd4 exd4 27.Dg5 (Pozice černého se náhle zcela rozpadla, naopak figury bílého, včetně pěšce d5 vzorně spolupůsobí) 27…Ve8 (Na očekávané 27…Vf7 jsem chystal 28.Ve6) 28.Vxe8+ Dxe8 29.Sxf5 De1+ 30.Kh2 De5+ 31.f4 Df6 32.Dxf6 Sxf6 33.g4 Kg7 34.Kg3 h6 35.h4 Sd8 36.g5 b5 37.Kg4 Sa5 38.Sd3 (Nešťastní pěšci d4 a d6 a střelec na a5 jsou až příliš krutým pozůstatkem strategie černého)   1–0