Opice na závěr
Díky úspěchu v baskickém šachu jsem se nečekaně dostal na stupně vítězů. Podle čínského kalendáře je nyní rok Opice, proto jsem jako každý medailista jsem dostal nevkusnou plyšovou opici. Nejprve jsem přemýšlel, kde ji zapomenu, ale nakonec jsem maskota k oboustranné spokojenosti odevzdal jedné kamarádce. Ženám se plyšové hračky s „dětskými proporcemi“ obvykle líbí, protože v nich probouzejí mateřský cit. V mužích ho neprobouzejí.
Obsazení medailových pozic se v jednotlivých disciplínách výrazně měnilo. Rauf Mamedov zvítězil v bleskovém turnaji, zatímco v baskickém šachu uzavřel tabulku. Dvě medaile dokázali získat pouze Ruslan Ponomarjov a Valentina Gunina, v obou případech se jednalo o stříbro a bronz.
Valja přiletěla do Číny z jiného turnaje a ještě před slavnostním vyhlášením odjela na další. Na stupních vítězů ji zastoupila závodnice z jiného sportu, shodou okolností také ruská blondýnka menšího vzrůstu. Napjatý program měl i velmistr Ivančuk, který rovněž odletěl z Číny přímo do Rigy na dvoudenní turnaj v rapid šachu. Navzdory slabšímu úvodnímu dni rozdělil první místo. Klobouk dolů!
Návrat
Zpáteční let z Huai'an do Šanghaje byl naplánován až na 19:40. V hotelu mne naštěstí nikdo nevyháněl z pokoje a dokonce jsem se mohl naobědvat v restauraci. Autobus od hotelu odjel až těsně před šestou hodinou večerní, což při pětatřicetiminutové cestě mnohé pasažéry zneklidnilo. Díky Sergejovi jsem tentokrát nepatřil mezi ty nejnervóznější. Při čekání na let jsem jedné šachistce k oboustranné spokojenosti ukazoval svou databázi směšných partií. Samozřejmě šachových.
Téměř to vypadalo, jako bych dotyčnou sváděl. V takovém případě bych jí dal svou vizitku a nabídl, že jí partie pošlu. Ale mně se přeci jen líbí více některé jiné slečny. Přiznávám se, že jednu z nich jsem už zkoušel zaujmout s pomocí této databáze, ale nepřineslo to zamýšlený efekt. Možná bych si měl raději pořídit sbírku motýlů.
Let do Šanghaje byl krátký a bezproblémový. Přiletěl jsem večer, přenocoval jsem v letištním hotelu. Ten byl pro daný účel zcela vyhovující. Pokoj byl dobře vybavený a vkusně zařízený. Žádní trpaslíci! Moje místnost sice neměla žádné okno, ale to mi v noci vůbec nevadilo a ráno jsem vyjel na druhé letiště, odkud jsem po poledni místního času odcestoval do Paříže s čínskými aeroliniemi a dále do Prahy s českými. Mezikontinentální let opět trval dvanáct a půl hodiny. Nijak zvlášť jsem si ho neužil, ale byl téměř bezproblémový, vyskytla se pouze jedna potíž. Když jsem měl konzumovat rozvařené nudle drobným plastovým příborem, považoval jsem to za pomstu výrobců hůlek. Těstoviny se při namotávání lámaly a sklouzávaly. Další ingredience naštěstí byly snadno poživatelné.
Během letu jsem se občas na monitoru díval na mapu území, nad nímž jsme přelétali. Zaujala mne tam písmena „č“, „š“ a „ž“ v názvech ruských měst (Černogorsk, Čeljabinsk aj.). Tyto znaky se používají v některých slovanských jazycích a v Pobaltí, ale vedle anglického textu jsem se s nimi dosud nesetkal. Že by se jednalo o důsledek prohlubování čínsko-českých vztahů?
Návrat proběhl bez větších problémů. Domů jsem dorazil 40 minut před půlnocí, tedy v 6.20 čínského času. Soutěž byla pěkná a jsem rád, že jsem mohl navštívit Říši středu a zúčastnit se tří silně obsazených turnajů. Ale doma jsem v Evropě a pravidelně bych tak daleko létat nechtěl, je to vyčerpávající. Přesto cestování má něco do sebe. Zažijete snad doma jednatřicetihodinový den?
Závěrem Vám děkuji za pozornost.
(tři články) 
