Je předvánoční čas a mám pocit, že i já bych měl přispět ke sváteční náladě a něco pěkného napsat. Na druhé straně si nejsem jist, zda není tento úkol pro mě příliš těžký. Mám Vánoce rád a chápu je jako více než jen 1-2 týdny volna, ale určité typy textů psát prostě neumím a vánoční přání mezi ně asi patří. Každý má talent jen na něco a nedokáži psát všechny žánry stejně dobře. (Ani v šachu nejsem ve všech typech pozic stejně zběhlý.) Pokud stojíte o vánočně laděný text, přeskočte na poslední odstavec. Pokud Vás zajímají i dojmy ze tří soutěží, kterých jsem se nedávno zúčastnil, pokračujte na této stránce.
Losinský kapr
Ještě ve čtvrtek 10. 12. jsem měl jen matné povědomí, že se v Koutech nad Desnou (poblíž Velkých Losin) bude konat nějaký turnaj v rapid šachu. Dopis s propozicemi totiž dorazil na otcovu elektronickou adresu a otec nerozpoznal, že se nejedná o hromadný e-mail, ale o osobní pozvání. Proto jsem byl velmi překvapen, když mě kontaktovali organizátoři a snažili se mě k účasti přemluvit. To se jim nakonec také podařilo. Finanční podmínky jsem dostal dobré a turnaj se mi líbil, organizace byla na úrovni. V příštím roce ale asi přesto hrát nebudu, cesta vlakem trvala několik hodin a se svým ratingem bych si měl hledat spíše silnější turnaje. Čímž nechci říci, že by tento turnaj byl slabě obsazený. Zúčastnili se ho například GM Cvek, IM Šimáček, GM Sergejev (UKR), GM Velička, IM Bernášek, IM Žilka a mnoho dalších silných hráčů. Přesto se mi ale v turnaji nějak podařilo se vyhnout partiím s Robertem Cvekem, Pavlem Šimáčkem a Honzou Bernáškem. A to jsem nasbíral 8,5 bodů z 9 partií. Sice jsem měl náskok bodu a půl, ale tak přesvědčivé mé vítězství zase nebylo. Při trochu jiných okolnostech bych snadno mohl uhrát o dva body méně. V sedmém kole jsem udělal hrubou chybu proti Lukáši Řehůřkovi a ztratil jsem materiál. Z možností „pěšec proti jezdci“ a „věž proti dámě“ jsem si vybral tu druhou. Stál jsem dlouhou dobu úplně na prohru a měl jsem horší čas, ale postupně se mi podařilo partii vyhrát. V jednu chvíli jsem se už chtěl vzdát, nikdo by mi takové rozhodnutí nemohl vyčítat. Kdybych s Lukášem takovou pozici hrál pětkrát, asi bych z ní neuhrál více než ten jeden bod, ale proč to nezkusit? Díky této partii jsem udržel půlbodový náskok. Zdálo se mi, že mí další dva soupeři hráli víceméně na remízu, na což doplatili. Ve dvojsečných pozicích to nebývá nejlepší taktika, partie snadno může přejít ke hře na dva výsledky. Ale proč Vám to vlastně říkám? Ze slavnostního zakončení jsem odjel o něco dříve. Eva Pekárková a Michal Kalod mě dovezli do Zábřehu na Moravě, odkud mi jel přímý vlak. Potom už mě čekala celkem jednoduchá cesta domů. Zpráva by se ještě dala určitě doplnit, ale na žádné pozoruhodné výroky si s časovým odstupem už nevzpomínám.
Mistrovství republiky v bleskovém šachu
Před lety jsem říkal, že to s mým spánkem nebo s Extraligou (ještě za minulé družstvo) jde od deseti k pěti. Chtěl jsem tím vyjádřit i fakt, že v 10 hodin usnu a v 5 hodin se probudím. U Extraligy jsem narážel na maximální hrací dobu i na klesající výsledky našeho družstva.
Nyní jsem hrál (přibližně) od deseti k pěti Mistrovství republiky v bleskovém šachu. Celá soutěž je mi velmi sympatická. Nemusím nikam jezdit, po delší době se potkám s mnoha známými, dostanu honorář a když hraji dobře, tak ještě vyhraji nějakou cenu. (Na druhé straně by možná nebylo špatné, kdyby se někdy takový turnaj hrál i mimo Prahu. Pokud se tedy najdou organizátoři a dostatečné finanční prostředky. A také nepopírám fakt, že honoráře jsou odstupňované.)
Bleskovky jsem už dlouho nehrál, proto jsem se před turnajem rozehrál ve dvou partiích proti Pavlu Šimáčkovi. První partii jsem zpestřil hláškou ve stylu: „Po pádu pěšce e4 se bílé centrum hroutí jako domeček z karet.“ a Pavel odpověděl v podobném stylu. Samozřejmě jsem to nemyslel nijak špatně. Po druhé partii za námi přišel pan Palovský (nebo možná jiný rozhodčí), protože hledal někoho do odvolací komise. Alibisticky jsem se této role zřekl. Když se potom v jedné partii schylovalo ke sporu, byl jsem rád, že nemusím rozhodovat. Nakonec se ale problém podařilo vyřešit a odvolací komise za celý turnaj nemusela zasedat ani jednou.
Tentokrát jsem nehrál nijak zvlášť dobře. V základní části jsem (stejně jako i Viktor Láznička) prohrál už v prvním kole a v těch dalších jsem nastavil kvalitu, figuru i další materiál. Přesto jsem kupodivu získal 11 bodů z 13 partií a hladce postoupil ze základní části. Tolik bodů jsem tam měl jen jednou, tehdy jsem ale hrál výrazně lépe. V určité fázi turnaje jsem na druhé šachovnici hrál se třemi soupeři s ratingem pod 2300! Nedostali se tam ale náhodou. Dva jsem s obtížemi porazil, jeden (FM Žigo) porazil mě. V semifinále jsem nad ním dost nepřesvědčivě vyhrál 1,5:0,5. Ve finále jsem ale nestačil na Miloše Jirovského. V soutěži žen po dramatickém průběhu zvítězila Katka Němcová před Olgou Sikorovou a Martinou Marečkovou. Mezi juniory zvítězil Jakub Roubalík, ale tuto kategorii jsem nestihl sledovat. Složení i poměr sil se u mládeže rok od roku trochu mění.
Během turnaje jsem si povídal s mnoha lidmi a rozhovory občas měly v mých partiích zajímavou ozvěnu. Před začátkem soutěže jsem Evě Kulované s nadsázkou řekl, že už jsem našel vyvrácení Caro-Kannu s 1.h3 (Pokračování 1…e5 2.c3 d5 3.d4 se stalo v partii Kulovaná – Gaponěnko z posledního kola Mistrovství Evropy družstev. Eva vyhrála.) Pan Velička mi odpověděl, že jsem asi nepochopil, že Caro-Kann žádné vyvrácení nemá. Ještě dodal, že pokud se chci dostat nad ELO 2750, měl bych se začít učit toto zahájení. V posledním kole základní části turnaje jsem si na to vzpomněl a proti GM Vokáčovi jsem (stejně jako snad loni či předloni) zvolil Caro-Kann. Doplňující motivace spočívala v tom, že soupeř k dobrému umístění potřeboval vyhrát. To se mu nepodařilo. Ve finále jsem po úvodní výhře potřeboval černými neprohrát. Překvapivě se stalo 1.h3 e5 2.d4 a partii jsem nakonec po dobrodružném průběhu prohrál. (Nemíním na těchto stránkách narušovat předvánoční atmosféru diskusí o této partii.) Sice občas poučuji ostatní, jak mají takové „vítězné remízy“ dosáhnout, ale sám jsem s tím během třiceti dní měl problémy v pěti zápasech! Se svou povahou a svým stylem hry mám k neporazitelnosti hodně daleko. Před poslední finálovou partií, ve které má bílý pět minut proti soupeřovým čtyřem a musí zvítězit, jsem doplatil na neznalost pravidel. Měl jsem pocit, že se barvy losují, proto jsem výběr ponechal na soupeři. Když jsem zjistil, že se barvy volí, bylo už pozdě. Finálovou partii bych samozřejmě hrál raději bílými, remízy jsou v mé hře nepravděpodobné a minuta má velkou váhu. Toto mě rozhodilo natolik, že jsem nezahrál Grünfeldovu indickou obranu, které se proti Miloši Jirovskému obvykle vyhýbám kvůli remízovým možnostem bílého. V dalším průběhu Miloš hrál jasně lépe, sebral všechny nabízené pěšce a zvítězil. Tentokrát jsem udělal mnoho chyb v základní i finálové části, takže druhé místo celkem odpovídá předvedené hře. Přesto jsem ale byl po finálové prohře nespokojený. Po turnaji jsem se rozloučil se známými a odjel domů.
Československý pohár
V neděli jsem se v Praze zúčastnil přátelského (už) mezistátního zápasu, pořádaného časopisem Československý šach. Akce proběhla ve velmi dobré atmosféře. Pořadatelé ani hosté nepřijeli zdaleka v nejsilnější sestavě, ale i tak bylo obsazení dobré. Paní Přibylová s panem Hausnerem obsazovali do družstva převážně „své“ hráče (mezi něž patřím i já, protože pan Přibyl mě několik let obětavě a úspěšně trénoval), ale když zápas organizují, není důvod jim to vytýkat. Za hosty nastoupili mimo jiné velmistři Ftáčnik, Mrva, Plachetka, WGM Mrvová nebo předseda Slovenského šachového zväzu, pan Martin Huba, za domácí například GM Votava, WGM Richtrová, IM Přibyl a předseda ŠSČR, pan Sejkora. (Omlouvám se všem nejmenovaným, ale nechtěl jsem ze svého blogu udělat startovní listinu. Pokud vyjmenuji jen část soutěžících, stejně výběr nikdy nemůže být úplně spravedlivý.) Nastalo i pár úsměvných momentů. Manželé Mrvovi přicestovali i se svými malými dětmi. Když Honza Votava vedl nad GM Mrvou 2-0, byl jedním z dětí nazván „zlý ujo“ (zlý strýček). Na závěrečném zakončení jeden ze sponzorů akce při předávání tašek s Čs. šachem a vínem zdůraznil, že nezletilí mají víno do dosažení své plnoletosti archivovat.
Je jen škoda, že kvůli záhadným technickým problémům příliš nefungoval internetový přenos. První kolo proběhlo v režimu „off-line přenosu“, potom se podařilo situaci částečně zlepšit. Já jsem hrál s velmistrem Ftáčnikem, ani jeden z nás ale neukázal optimální formu. Zejména bleskové partie byly plné chyb. Rapid šach proběhl celkem normálně, jen v první partii jsem špatně hospodařil s časem. Když jsem ve věžové koncovce získával nejmenovanou figuru za pěšce, soupeř se korektně vzdal, přestože měl šest sekund proti jedné! Bylo mi trapné takto vyhrávat, tak jsem nakonec nahlásil remízu. (Ve vážnější soutěži družstev bych nejspíše postupoval jinak.)
Zápas skončil přesvědčivým vítězstvím českého družstva. Tato akce se nevyznačovala vysokými honoráři, ale pro účastníky bylo připravené pohoštění a kus šachového dortu s mapou Československa.
Vánoční přání
Závěrem Vám přeji šťastně strávené Vánoce v dobré společnosti, úspěšný přechod od každodenní atmosféry ke sváteční, pokoj a mír v duši, příjemný povánoční odpočinek, dárky, které Vám udělají radost a pomohou upevnit dobré mezilidské vztahy, dobré zdraví, které Vám pomůže uskutečnit Vaše plány, pěkná předsevzetí pro rok 2010, dostatek vůle a chuti pro jejich uskutečňování a mnoho radosti nejen za šachovnicí.
