Za poslední roky jsem sehrál hodně bowlingových turnajů. Totální úspěch – vítězství – jsem však slavil v jediném.
Na turnaj jsem se dopravil po poměrně náročném společensko – společensko – pracovním odpoledni. Alkohol se projevil, hrál jsem velmi špatně a do finálové dvaatřicítky jsem postoupil z posledního místa. Nějak podobně jsem proplul i dalšími vyřazovacími koly a najednou mě čekalo finále.
Ale to už bylo najednou úplně jiné; byl jsem v pohodové uvolněné náladě, vedlejší dráhy mě nezajímaly, hrál jsem si sám pro sebe, pro radost a cítil jsem tu pravou herní spokojenost. Zahrál jsem průměr her nad dvě stě deset a po skončení mně začali, zcela nečekaně, soupeři blahopřát k prvnímu místu.
Nikdy jsem to už na žádném velkém turnaji nezopakoval. Sice jsem později na jedné soutěži do sebe zcela plánovaně a s rozumem vrazil čtyři jëgry, ale nefungovalo to, vypadl jsem velmi brzy. Někdy to prostě sedne a euforie s troškou štěstí Vás donese přes všechny překážky až do nebeských výšin, ale spoléhat se na to nedá.
Dvacátého devátého třetí mě čeká kvůli bowlingu soud. Česká televize mě žaluje, že jsem nezaplatil z monitorů nad drahami televizní poplatky.
Možná Vás krátké shrnutí této causy zaujme.
Nad bowlingovými drahami v Blansku je osm televizí (kvůli úspoře peněz jsem ze zahraniční technologie vyjmul originál monitory a nahradil je v česku zakoupenými televizory), sloužících k vyhodnocování jednotlivých her na drahách pod nimi. Na těchto televizích nikdy neběžel televizní program a ani to technicky nejde. ( z velkoplošné obrazovky nad barem samozřejmě od počátku provozu poplatky platím).
Někdy před dvěma lety mi přišel dopis, že z osmi televizí neplatím poplatky a tedy pokuta devadesát tisíc. Zákon, o který se toto činění opírá i chápu; někdy je těžké existenci, používané televize dokázat, ale jestliže to dokázáno je, tak ať pokuta vysoká taky je. Ale u bowlingových heren je to, alespoň pro mě, zjevné zneužití a přizpůsobení si vyložení zákona. Já nic neskrývám, nic nevysílám a notabene ani vysílat technicky nemohu. ( Na prodejny televizorů zákonodárci správně nezapomněli, ty poplatky platit nemusí, ač na rozdíl třeba právě od bowlingu reklamně vysílají a televize zde slouží ke svému prapůvodnímu účelu.)
Řeklo by se tedy zjevný případ není co řešit. Ale omyl; první soud jsem již prohrál, a ani 29.3 si nedělám velké ambice.
Česká televize a její právní mašinérie je sice odporný, duši nemající, ale silný soupeř. ( kolik asi může mít ELO, a kolik v této kauze mám ELO já?) David Navara ve svém blogu napsal, že Fritz nemá rád šachy. I tady si myslím, že České televizi nejde o spravedlnost, jde jí jen o peníze, které chce za každou cenu bez ohledu na cokoli, na právo, na spravedlnost vysoudit. V tom by snad mohla být moje šance.
Někteří mí kolegové – majitelé bowlingových heren – již pokuty zaplatili – neměli finance na vedení soudních sporů. I u mě již případné úroky a soudní poplatky činí násobek původní částky.
Ale nevzdám to, nechci se smířit s tím, že spravedlnost a právo jsou dva pojmy, které spolu nesouvisí.
P.S. Pokud máte nápad, jak v této kauze eventuelně pomoci, budu Vám samozřejmě vděčný.
