Někdy se až divím, co všechno archivuje paměť přestárlého dorostence. Tak například nejsem schopen zapomenout na sportovní události roku 1935, kdy mi bylo už solidních 10 let. Pročež stále vím, že na univerzitních závodech v Ann Arbor utvořil Jesse Owens během 90 minut čtyři světové rekordy, a to ve sprintech na 100 m (10,2 vt.), 200 m (20,3 vt.), 200 m překážek (nevím přesně, ale asi 22,6 vt.) a ve skoku dalekém 813 cm. A fotbalisté pražské Sparty zvítězili ve finále Středoevropského poháru nad maďarským Ferencvárosem 3:0 v této sestavě: Klenovec – Burgr, Čtyřoký – Košťálek, Bouček, Srbek – Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kalocsay.
Když jsem začal psát Šachy s úsměvem (1958), musel jsem se ovšem pídit po všelijakých šachových pozoruhodnostech, vtípcích, klípcích i faktech. Jako třeba po mistrech pěvcích šachmatových, kteří dosáhli v simultánkách naslepo nej – nej – nejúchvatnějších výkonů, produkcí a rekordů.
Na začátku rekordní spirály stojí veliký Philidor, který před 250 lety sehrál v Paříži současně 3 partie naslepo, což nemohl pochopit nikdo z těch, kdo tu událost na vlastní oči spatřil nebo kdo se o ní na vlastní uši doslechl. Za 100 let po něm přišel Morphy a bez obzvláštní námahy odrovnal naslepo 8 soupeřů najednou. Paulsen už hrál 10, Zukertort 16 a Pillsbury 22 partií proti neviditelným soupeřům a s virtuálními figurkami. Po první světové válce se blýskl Réti 24 partiemi naslepo a po něm Breyer (který překonal rekord jen o jeden centimetr, jak to činívá Isinbajevová ve skoku o tyči).
V roce 1924 vstupuje do rekordního příběhu sám veliký Alexandr Aljechin, který naslepo vzdoruje 26 a o rok nato 28 soupeřům. Réti opatrně přidává další krůček (29). Ale po proslulých velmistrech přichází nepříliš známý Belgičan George Koltanowski, který si připisuje 30 zářezů. Po něm už zase Mistr velmistrů jménem Aljechin (32). A pak už: jedeme z kopce, držte si klobouky!
Koltanowski (34), Miguel Najdorf (původem Polák, ale teď už reprezentant Argentiny) si dává zvýšit laťku rovnou o 11 centimetrů, tedy proti 45 soupeřům. Bláznivý tobogan nekončí. Neboť v roce 1950 se vrací do ringu polozapomenutý mistr Koltanowski a vrhne se v San Francisku do úchvatného boje proti (slyšte! slyšte!) 50 neviditelným soupeřům (+43 =5 – 2).
Byl říjen 1960 a Sportovní nakladatelství mi právě poslalo poslední korekturu (tzv. náhled) Šachů s úsměvem. Ač jsem tam už vlastně nesměl nic podstatného měnit, škrtat nebo vpisovat, rozšířil jsem textík o tuto aktuální vsuvku: „Maďarský šachový mistr János Flesch dosáhl v Budapešti světového rekordu. Nastoupil proti 52 soupeřům v simultánce naslepo. Po dvanáctihodinovém boji, aniž popletl jediný tah, vyhrál 31 partií, 18 remizoval a pouze 3 hry prohrál.“
Od té doby, co jsem vsouval do Šachů s úsměvem těchto posledních pár slůvek, uplynulo přesně 50 let, a kde nic, tu nic – zdá se, že Fleschova padesátka je už opravdu posledním, snad nepřekonatelným světovým rekordem této obdivuhodné i krásné a kuriózní šachové disciplíny.
Fleschův šachový životopis se nevyznačuje žádnou pozoruhodnou význačností. Královskou hru se naučil v šesti letech, závodně začal působit v patnácti, vyhrával i prohrával – v životě i na šachovnici. Šachovým mistrem se stal v 27 letech, normu IM splnil o 3 roky později, velmistrem se stal teprve ve věku 47 let (a to po turnaji v Budapešti 1980, v němž zvítězil před Mihailčišinem a Saxem).
Ale zcela neobvyklý talent k šachu naslepo prokazoval už od předškolního dětství. Jeho výjimečná paměť konala nevídané divy od nepaměti: přečetl si básničku a hned ji uměl nazpaměť. Ale co básničku! Nazpaměť si osvojil logaritmické tabulky a vlastně všechno, co se jen kmitlo před jeho očima. Šachové partie analyzoval zásadně bez šachovnice. Jen tak pro vlastní potěšení dokazoval sám sobě, že šach bez šachovnice je jaksi půvabnější a napínavější. János Flesch zemřel s manželkou při autonehodě cestou na turnaj do anglického Ramsgate v prosinci 1983. Bylo mu 50 let.
Závěrem si přehrajme partii z jeho slavného dne 16. října 1960, kdy vytvořil světový rekord v simultánce naslepo. (A kdy sám sobě dobrovolně ztížil situaci: 40 partií hrál bílými a 12 černými kameny.) Jeho soupeřem nebyl nějaký fiktivní nebo bezejmenný pan N. N. z Nemanic, nýbrž šachista obstojných kvalit, který ovšem stanul před nesnadným úkolem: bojovat s králem simultánek v královském gambitu.
Flesch – Hrumo. 1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Jf3 g5 4.d4 g4 5.Sxf4!? gxf3 6.Dxf3 Df6 (Určitě lepší je 6…d6 7.Sc4 Sg7! 8.0-0 Sxd4+ 9.Kh1 Sf6 10.e5 dxe5 11.Sxe5 Jd7 12.Sc3 De7 13.Ve1 Se5 14.Sxe5 Jxe5 15.Dh5, ale i tak má bílý nadějnější hru. Tahem v partii chce černý vynutit výměnu dam) 7.Jc3 Je7 8.Jb5 Ja6 9.Sxc7! Sg7 10.Jd6+ Kf8 11.Dxf6 Sxf6 12.Sxa6 bxa6 13.Vf1 Jg8 14.e5 a znectěný černý král se poklonil vítězi.
