Včera okolo osmé večer jsem jel domů z práce, byl jsem hodně z toho všeho shonu unavený, ale vcelku až bezdůvodně v pohodě.
První sněhové vločky proletovaly vzduchem a náhle v lese nedaleko Jedovnic jsem velmi intenzivně cítil, že asi dvacet metrů přede mnou, ve výšce asi taky dvaceti metrů se vznáší teple žlutá až zlatavá bytost. Pocit pohody se velmi zvýšil a příjemné mravenčení v zádech mě přinutilo zabočit k lesu a zastavit, chtěl jsem tu chvíli udržet co nejdéle. Bylo mi příjemně a náhle se louka okolo mě zaplnila bílými křídly andělů, chvíli se protahovali, čechrali si křídla, mrkli na mě, usmáli se a zmizeli.
Jel jsem dál. Možná to tak nějak bylo, nebo nebylo? Nevím, ale v duši mi bylo moc krásně.
Hezké Vánoce
