Zase angína. Nic mě nebaví, venku tak krásně a já jen případně mezi kanceláří a postelí. Tak se pokusím o nějaký snad trochu pozitivní blog.
STRAŠNÁ PARTIE – PÁN Z EDELSTADTU
Když šlapu na rotopedu, tak podléhám jednomu ze zlozvyků této doby a překlapávám programy na televizním ovladači. Stíhám okrajově sledovat nějaký film, případně zajímavou publicistiku i atraktivní sport. Hlavně tím ale zaháním bezmeznou rotopedickou nudu.
V posledních letech se mi poměrně často stává, že někde narazím na film „Kladivo na čarodějnice“. Je to můj nejděsivější film. Myslím, že, mimo jiné, v tom nejnegativnějším světle dokázal zobrazit vztah mužů k ženám. Mužskou ješitnost, touhu po moci a ovládání a taky strach z žen, z jejich inteligence, a snad i pomstu za mužskou impotenci.
Cestou do lázní do Jeseníku, kdesi za Hanušovicemi, vídávám v dáli na svahu „Petrovy kameny“. Představa utrpení, s nimi spojeného, mě vrací nejen o staletí zpátky do temné pokřivené doby, ale uvědomuji si, že i dnes existuje, a tak časté, zneužívání podřízených či oslabených. Opravdu z duše to nenávidím. Taky si ale teď už s úsměvem, uvědomuji, že v jinošském věku jsem nechápal obdivné a oslavné ódy mých kamarádek na filmové role a ztotožňování se s nimi a jejich platonické lásky k filmovým hrdinům. Většinou jsem si říkal, vždyť je to umělé, žádný život, jen film. Kdybych ale dnes potkal na ulici představitele těch strašných rolí, tak bych měl opravdu silné nutkání jít za nimi a pokusit se dát jim pár facek za to, jak neuvěřitelně přesvědčivě tu svinskou roli vlastně zahráli.
V sobotu večer před zápasem jsem na Kladivo na čarodějnice zase narazil. Několik minut (patnáct možná dvacet) jsem vydržel, ale víc ne, opravdu mi to nedělá dobře.
Chládek (Lipovec) - Tvrdý (ŠK 64 Brno)
1) e4 d5 2) exd5 Dxd5 3) d4 Jc6 4) Jf3 Sg4 teď jsem si na chvilenku začal připadat jako kůzlátko, jež jde řezníkovi přímo ke špalku. Spíše se mi ale, a stále častěji, začaly vybavovat děsivé scény ze včerejšího, výše uvedeného filmu.
5) Jc3 Dh5 6) Se2 0-0-0 7) 0-0 e5
8) h3 Jf6
Po posledním tahu černého jsem už ve svém soupeři neviděl mladého pohledného muže s knírkem, ale spíše nenáviděného pána z Edelstadtu. Nic dobrého nevěstily ani soucitné a účastné pohledy mých kamarádů – spoluhráčů, míjejících, na první pohled jakoby nic, moji šachovnici.
Směs toho všeho, navíc moje bílé figury, a teprve osmý tah způsobilo, že jsem si začal neodvratně připadat jako spíše nahý a bezbranný a natahovaný na skřipec před tribunálem bezcitné inkvizice, než jako v krásné šachové místnosti úžasného oddílu Garde Lipovec. ( Ovšem je nutno podotknout, že na rozdíl od nebohých žen, já jsem, obrazně řečeno, byl na šachový skřipec natahován zcela po právu.)
Taky jsem si říkal, že bohyně Caissa mě kárá za moji pýchu při poslední partii (Radost ze hry) a nyní jsem to tedy já, kdo tahá za výrazně kratší konec a trápí se se všemi figurami na základní řadě.
9) hxg4 Jxg4
A opět mi pomohla v pravý čas Petrova věta „Vlastíku, ať je to jak chce, jenom o jedno tě žádám. Proboha věř si!!“ Začal jsem poznenáhlu přemýšlet o bílých polích a taky o králi na c8 a následně jsem se vydal na děsivou stezku záchrany.
10) Jh4 Vxd4 11) Sxg4 Vxg4
Teď mě začalo velice frustrovat i to, že na poli g4 je, a to už v jedenáctém tahu, třetí figura černého. 12) Jf3 e4??
Děsivý sen pominul, začal jsem opět vnímat reálné kontury místnosti.
13) Jh2 f5 14) Jxe4 Je5 15) Sf4 fxe4 16) Sxe5 Vxg2 17) Kxg2 Dxe5 a po několika dalších tazích 1-0
Tak konec dobrý – všechno dobré, ale takováhle skandinávská už se nesmí nikdy opakovat!
A snad až zase příště narazím na Kladivo na čarodějnice, tak třeba vzpomínka na tuhle partii otupí moji averzi k zlopověstnému pánovi z Edelstadtu.
Vlastík
