Špička ledovce

Někdy před patnácti lety jsme v hospodě v Krasové podlehli  mariášové mánii.

S několika kamarády na hranici dospělosti a několika na hranici důchodu jsme takřka každý pátek a sobotu nemilosrdně řezali do karet. Každý účastník těchto dýchánků měl u  výčepního uloženu krabičku s penězi, a na konci prosince jsme každý rok vyhodnotili. Ten závěrečný  večer nebyl v něčem nepodobný poslední etapě tour de France. Už bez ambicí něco změnit, si jen v pohodě zahrát, a potom popřát a samozřejmě řádně připít tomu nejlepšímu z nás. Hranicí hodnou zvláštního ocenění bylo plus tisíc korun lomeno rokem.

U karet jsme samozřejmě docela intenzivně popíjeli a tak nebyla nouze o ostré a vyhrocené situace. Mně asi nejvíce zůstala v paměti zakotvena tato následující. Zvýšenými hlasy jsme se dohadovali  o spornou platbu ve výši jedné koruny šedesáti haléřů. Večer jsme ukončili ve chvíli (těsně nad ránem), kdy Libor tuším Jirkovi řekl „Dobře, tady máš dvě koruny a nadosmrti jsme spolu skončili“. Samozřejmě za týden jsme do karet řezali zas. Ke sklonku této karetní kariéry přispěla i následující epizoda. Bylo mi divné, že druhý den po kartách je mi vždy až nepřirozeně nevolno. Nebylo to normální, a já jsem tehdy dospěl k podezření, respektive až přesvědčení, že v hospodě pijeme ne originální alkohol, ale nějaké namixované patoky. Po velkém odhodlávání jsem v Brně navštívil Krajskou hygienickou stanici; a následně se dostal až k příslušnému úředníkovi. Toho jsem požádal, zda by bylo možné v hospodě v Krasové udělat kontrolu na kvalitu alkoholu. On mi jen suše sdělil, že je to složitější než si myslím a ať prvně napíši patřičné udání a podepíši ho. To už jsem neudělal, ale následně jsem začal u karet pít míň a míň a asi i to trošku přispělo k tomu, že karetní noci pomalu mizely do ztracena.

                Toto celé jsem zatím uvedl jen k vykreslení karetně alkoholové atmosféry té doby. S úsměvem jsem si na ni zavzpomínal při nedávném rozhovoru se sympatickým čtyřicátníkem, šachistou našeho oddílu. Mimo jiné mi ale taky řekl, že má zdravotní problémy, a že si myslí, že na jakési konkrétní akci před mnoha lety vypil něco alkoholicky závadného, a od té doby se s tím čas od času trápí. Chvíli jsem na něho nevěřícně zíral a v duchu si říkal kolik asi tisíců  lidí má problémy z toho jakým svinstvem je „hospodští“ porevoluční doby napájeli. Kolik těchto bezohledných zločinců se asi dodnes třese hrůzou z toho, co je mohlo potkat, kdyby se v alkoholové aféře přišlo i na ně. Myslím, že tato alkoholová aféra, v níž přicházejí na pořad první rozsudky  je přes svoji velikost jen malinkou špičkou ledovce. Kolik asi bezohledných a zlých uniklo a unikne v této kause spravedlivému trestu?

                                                                                                                                             Vlastík

 

P.S. Posledních pět let jsem, vždy v květnu, začal trpět alergiemi z nějakých květů. Byla to pro mě nová věc a první rok, dva jsem se spíš domníval, že se jedná o nečekané nachlazení z tepla. Bylo to pro mě vždy nepříjemných čtrnáct dní.

Letos  koncem června jsem si s úlevným překvapením uvědomil, že s obavami a již jistotou očekávaná alergie nepřišla a již vlastně ani nepřijde. Téměř ihned jsem si tento tak nádherně pozitivní jev dal do souvislosti s tím, že jsem v posledním půlroce řádově omezil alkohol.

Nejvíce mi tato abstinence přijde líto při některých akcích s kamarády, někdy to bez alkoholu prostě není ono. Oni vymýšlejí kraviny, všemu se smějí a já nejsem úplně in.  Ale možná, že právě těch pár nenápadných kapek energie, ušetřených mým tělem při likvidaci alkoholu, pomohlo rozhodující způsobem mé imunitě  při vítězném boji s alergií. Možná někdo řekne, že to souvislost nemá, ale ta představa mě nadchla a motivuje mě dál…  Má to smysl.