Odjezd
Poslední noc před odjezdem mi nedá nervozita spát a trvá mi pár hodin než opravdu usínám, ráno se pro změnu budím po třetí, hodinu před budíkem. Sraz po páté ranní na nádrží stíhám, Michal Konopka mi jde na pomoc s kufrem. Přivítám se s Davidem a Katkou Němcovou, vlak však nikde, dokonce má zpoždění, ač vyjíždí z Prahy. Čeká nás 14hodinová cesta do Nového Sadu, já jsem však plně připravena s nabitou baterkou v notebooku, knížkami s diagramy, ale i ze školy. Postupně k nám přisedají Lukáš Klíma s Viktorem Lázničkou v Pardubicích, Vlasta Babula se Zbyňkem Hráčkem v Břeclavi a Robert Cvek v Nových Zámcích, Jana s Evou a Katkou Čedíkovou putují autem. V jídelňáku koštuji srbskou kávu, ale už při prvním doušku se mi dělá špatně a dopíjím ji jen, abych neurazila. Z neznámého důvodu stojíme těsně před Novým Sadem a nabíráme hodinové zpoždění, po příjezdu jsme však v hotelu bleskově odbaveni. Po večeři jdeme na krátký průzkum okolí, s Katkou Němcovou zkoušíme výbornou palačinku. Po vybalení si dávám sklenku portského na spaní a po dlouhé době spím opět krásných 9 hodin.
1.kolo
Hned do prvního kola dostáváme Gruzii. Již ve vlaku jsem předpověděla, že budu hrát s Khotenashvili Belou černými. Asi hlavně proto, že jsem ji před 2 lety na MS juniorek v Jerevanu porazila. Z mužů má volno Zbyněk, který plní roli trenéra a připravuje mě, Katku Němcovou a Janu. Při zápase Michal žertuje, že hned v prvním kole hrajeme o medaile (absurdní na tom je pravdivost tohoto výroku). Se Zbyňkem máme připravenou novinku, kterou však v partii nemohu uskutečnit, jelikož soupeřka hraje jiné pořadí tahů než obvykle. Partii nezvládnu a prohrávám, naštěstí Jana zachraňuje naši čest a poráží hráčku top10. Nálada není nijak skvělá, ale číší z nás bojovnost. Do 2.kola nám los přidělil elově srovnatelné Chorvatsko.
2.kolo
Před partií mi Evička povídá, že Viktor není k nalezení, že si asi z Michala dělá legraci. Včera se totiž bavili o tom, že pěšky to je skoro rychlejší a Michal mu to i přes nevoli nakonec povolil. 5minut před partií už ta „hra“ ale přestává být vtipná, za což je Viktor potrestán kontumací a následným sražením honoráře o třetinu.
My se však koncentrujeme hlavně na náš zápas. Zahájením si nejsem zcela jistá, ale hraji zdravé aktivní tahy a postupně soupeřku přehrávám a získávám důležitý bod pro celkovou výhru. Katka remizuje a Evička zkušeně přidává bod. Zápas je sice rozhodnut v náš prospěch, ale Jana se nespokojuje v mírně horší koncovce s remízou a tvrdě soupeřku trestá a za nepozornost. „Čistá práce“, povídá kapitán.
3.kolo
Dneska mě na 4. desce zastupuje Katka Čedíková a já si na chvíli zahraji roli reportérky, kdy pro ČT zpovídám většinu našeho týmu. Evička má jako obvykle pár humorných poznámek: „… Pokoje jsou nic moc, upadává nám klika, při pouštění vody vám v ruce zůstane celá konstrukce nebo nám třeba dneska ráno pod oknem dokonce projela drožka…“ Po rozhovoru dodává, že zapomněla zmínit ten strašný smog, tak bychom to měli natočit znovu. Do oběda mám tak o zábavu postaráno a odpoledne jdu fandit a udělat pár obrázků.
Viktor tentokráte poslušně sedí již 15minut před zápasem u partie, ani se nehne. Tentokráte se po něm ale opičí Delchev, kterému zvoní přesně v 15.00 budík. Po prvním tahu d4 to není zrovna příjemná situace. Zkušeně sehrává divadlo, rozhodčí jsou však nedobytní a záhy ho kontumují. Topalov neví, jestli se má smát či plakat a absurdně kroutí hlavou. Má docela smůlu, že sotva nastoupí na 1.zápas a hned prohrávají 0:1. Anglie však Bulharsku nedala šanci a i přes jeho výhru nad Adamsem zvítězila.
V nedalekém nákupním centru kupuji suvenýry, dokonce nacházím i poštu, ačkoliv zavřenou. Nedaří se mi však nikde sehnat pohledy, vzdávám proto marné boje a jdu se opět zkontrolovat, jak si stojíme. Nervózní kroužím kolem našeho stolu a tiše fandím, holky však nezklamaly a opět vítězíme.
4.kolo
Dneska dostává volno Evička, aby si oddychly i naše přední desky. Horko těžko vytáhne ze svého doupěte pauzírujícího Roberta, to se jí však nakonec stane osudným – ve výstupu na pevnost mu totiž sotva stačí.
S nasazeným Slovinskem hrajeme bojovné partie, které vypadají v náš prospěch. Soupeřku poměrně čistě přehrávám a dostávám téměř vyhranou pozici, avšak místo původně plánovaného vyhrávajícího pokračovaní chytračím a chci si v soupeřčině časovce počkat. To se mi však stává osudným a přehlížím jednoduchou kombinaci se ztrátou figury. Jana mě naštěstí zachraňuje a v pěkné partii poráží Annu Muzychuk. 2:2.
Večer sice přemlouvám kapitána, že mám strašnou chuť hrát a někoho zaříznout, ale „odměnou“ za dnešní prohru mi je střídání pro následující kolo. Večerním tématem jsou pravidla šachu, diskutujeme o Viktorově pozdním příchodu nebo Delchevově zazvonění budíku. Lukáš zmiňuje skutečnosti, proč se zavedlo pravidlo pozdního příchodu a podání rukou, a to kvůli kauze „Cheparinov“, který nepodal Shortovi v jejich vzájemném zápase ruku. Cheparinov byl nejdříve kontumován, pak ale Short přistoupil na opětovné sehrání partie.
Short jednoznačně vyhrál a po partii prohlásil: „Bůh existuje.“ Hned k tomu ještě dodal: „A není to Bulhar.“ (Cheparinov hraje za Bulharsko).
Načež jsem vybuchla smíchem, obzvlášť při představě, jak to podává s jeho ledovým klidem a anglickým smyslem pro humor…
5.kolo
Dnešní den věnuji analýzám předešlých partií, psaním zážitků na blog, prohlídce města a shánění pohledů. Vše až na poslední bod se mi daří, nepřekvapuje mě ani zjištěním, že se zde domluvím lépe česky než anglicky. Vytáčí mě však fakt, že po návštěvě asi 10 tabáků a hlavní pošty a optání se přibližně stejného počtu domorodců, kde bych mohla sehnat pohledy, odcházím s prázdnou.
Uklidňují mě však holky, které tentokráte končí poměrně brzy smírem. Taktická remíza a odpočinek se nám hodí do dalších kol. Evička využívá situace a s dvoudenním předstihem zahajuje oslavu svých narozenin. Všichni jsou uvolnění a dobrá nálada nám číší z úst.
Lukáš nám vypráví dnešní příhodu s Davidem. Když odcházel ze sálu, slyšel za sebou něčí dusot. David za běhu na autobus křičel: „Socialisté měli heslo: „Dohnat a předehnat.“ Naštěstí jsem se narodil v době, kdy už o tom mohu žertovat.“ A byl ten tam 🙂
6.kolo
Den začíná být napínavý hned po ránu. Na snídani se s Evou a Janou bavíme o dnešní soupisce a doufáme, že Lukáš odevzdal soupisku. Přichází Zbyněk a zažertuje, že Lukáš soupisku určitě neodevzdal, v domnění, že už ho některá z nás viděla vzhůru a jenom pošťuchujeme Janu. Jana, která má mít volno, znejistí a rozbíhá se debata. Po zjištění, že Lukáše zatím nikdo neviděl, už Zbyněk myslí svá slova zcela vážně a doporučuje něco podniknout. Jana se netrpělivě dobývá do Lukášova pokoje a zjišťuje tvrdou realitu, že dneska bude muset nastoupit (když kapitán neodevzdá soupisku, družstvo hraje v sestavě 1-4). Obávajíc se konfliktu jen mlčky přihlížíme, jak Jana odchází pročistit si hlavu do parku. Kompletně se rozhazují barvy, Eva má opět černé, ale bere to statečně.
Nervozita z nás padá až v okamžiku, kdy Paetz vlítne Janě do již dříve připravené varianty, ztratí spoustu času a s respektem nabídne remízu, kterou Jana přijímá. Všechny jsme si oddechly a napětí bylo pryč. Záhy remízuje i Katka a zápas se rozhoduje u nás s Evičkou. Lukáš se snaží svůj prohřešek odčinit podporou v průběhu zápasu v podobě sladkostí. Zahájení sehraji nepřesně, zajímavou obětí pěšce však dostávám velmi příjemnou pozici. Jsem však velmi netrpělivá a soupeřka nachází silnou kontraoběť. Dostávám se do nepříjemné těžko hodnotící pozice, ve které navíc zvolím špatný plán, a Eva tak musí odmítnout remízu a hrát na výhru. V časovce kouzlím ostošest a z téměř prohrané pozice vytvářím soupeřce nepříjemné hrozby. Evička zrovna vítězí a má soupeřka musí vyhrát, aby zápas zachránily. Pod tlakem dělá rozhodující chybu a partii dokonce prohrává.
Jsme velice rády, že jsme zápas zvládly a že vše dopadlo, jak dopadlo. Odvrácená strana měsíce byla totiž tak blízko a vše se mohlo hladce pokazit. Do dalšího kola dostáváme Francii, tentokráte skutečně dostává Jana zasloužený odpočinek.
7.kolo
Po úspěchu s Německem před zápasem žertujeme, že bychom mohly šmiknout ještě tu Francii, když už nám to tak jde 🙂 Zápas se vyvíjí poměrně slibně, jen já si teda nejsem moc jistá. Soupeřka si na mě připravila variantu, kterou hraji poprvé v životě a záhy uhýbám. Nevolím zrovna nejšťastnější plán a v partii se akorát trápím. Brzy ztrácím materiál, něco ze zoufalosti také obětuji. Slzy mám na krajíčku, když si pomyslím, že to holkám zase zkazím. Druhé já mě však okřikne: „Takhle se přece chovají jen srabi! Bojuj,holka!“ Strach je ten tam a stává se ze mě slečna drsňák. Harry Potter mi pomáhá kouzlit a nápady se začínají rodit. Dokonale matu soupeřku, jež udělá prohrávající chybu a já jí to pěkně osolím. Kapitáni obou týmu nevěřícně kroutí hlavou, jak lehce se v ženském šachu dokáže zápas otočit. Eva ve vyhrané věžovce přehlíží soupeřčinu obranu a partii remizuje, Katku Čedíkovou bohužel v časovce soupeřka přehrává. Zápas rozhoduje Katka Němcová, která dokazuje své šachové kvality a na konto si připisuje další skalp soupeřky 2400+.
Týmem se šíří euforie, na večeři debatujeme, jestli dostaneme Rusko. Snažím se uvolnit napětí: „No, ale s Gruzínkami jsme prohrály, protože jsme si moc nevěřily, tedy aspoň já ne.“ Moc se mi to ale nedaří, neboť Katka Němcová odvětí: „Zato na Rusky si věříme!“ 🙂
Boj o medaile
Dobrou náladu nám nekazí ani fakt, že nás čeká těžký zápas s Ruskem. V zápase nemáme co ztratit a už tak se považuje náš výsledek za úspěch. Evička již od předešlého dne zastává názor, že na rusky se musí principiálně:„Na Rusky ruskou.“ Při vypínání notebooku však trne hrůzou:„Co to je? Prý se mi ukončuje spojení přes bluetooth. Někdo mi krade data!“ V průběhu následujících hodin vyvíjí teorii, jak nám Ukrajina krade data a posílá je Ruskám. Vzpomněla si totiž na Michalova slova, že Ukrajinci museli v jejich vzájemném zápase podvádět. Nedokázal si totiž vysvětlit, jakože mohl Robertův soupeř odblicat jeho tajnou přípravu, když danou pozici hrál poprvé v životě.
Zápas se vyvíjí v náš prospěch, všechny dostáváme velice dobré pozice. Jana jde Kostenuk ostře po krku, Katka přehrává Tatianu Kosincevu a Evička se snaží držet krok s její sestrou Naděždou. Mě soupeřka opět překvapuje v zahájení, nicméně je vidět, že pozici nerozumí nebo mě podcenila a přechází do špatné koncovky. Ruský trenér a prezident šachové federace nervózně stepují kolem našich partií a bledí si koušou nehty. Aby ne, vypadá to na 3,5:0,5 pro nás. Nedávám své soupeřce šanci a výhodu zúročuji v celý bod, jen škoda, že se totéž nedaří ostatním holkám. Senzace mohla být na světě. Zápas nakonec končí prohrou 1:3, ale i to je slušné. Vždyť původní tipy byly 0:4. Holky se těžko vzpamatovávají z promarněných šancí, tak se je snažím uklidnit a povzbudit do posledního kola, přestože nám los přiřadil opět těžkého soupeře - Ukrajinu.
Závěrečné kolo
Evičce jsou konečně propůjčeny bílé kameny, což však ale Lukáše straší. Celý turnaj koketuje s myšlenkou h3 a nyní konečně dostává bílé. Po přehrání pár zjišťuje, že soupeřka je pěkně našprtaná a vysvětluje Lukášovi, jaký je to taktický tah: „To víš, když dá d5, odpovím c3 a po e5 d4 a jsem ve svých vodách (Caro-Kannu) s tempem víc. Navíc se bude připravovat černými a ne bílými.“ Lukáš nakonec souhlasil s pokyny, že si má počkat, držet lepší čas, v časovce pozici otevřít a ošvindlovat ji. Při cestě na partii Evička vítězoslavně prohlásí:„To je jim určitě divné proč jsem si dnes přehrávala své analýzy černými. Nemají nám krást data.“
Zápas se nevyvíjí úplně podle představ – Eviččina soupeřka sice dostává šok, ale za chvíli se vzpamatuje a Evička se dostává do stísněné pozice. Moje soupeřka odtahala přípravu a konečně trochu přemýšlí. Měla jsem obavy, že zvolí ostřejší variantu. Katčině pozici moc nerozumím, ale zdá se mi, že stojí docela v pohodě. Taktéž Jana to postavila dle mého názoru docela přirozeně. Snažím se koncentrovat ale na svojí partii. Evička v časovce obírá soupeřku o figuru (myslela jsem, že blbě počítám, ale naštěstí ne) a vítězí. Já zvolím ve věžovce správnou (asi i jedinou) cestu k remíze a chvíli nato podepisujeme partiáře. Katka už pomalu svou partii vzdává a náš výsledek má ve svých rukou Jana, která brání s Lahno střelcovku s pěšcem méně. Soupeřka však chybuje a Jana zakotvuje ve vodách smírů. Všechny se radujeme – juchů! 2:2.
Nechceme čekat na autobus, který jede až za půl hodiny a na Lukášův povel nasedáme do taxíku (pro zajímavost 2,5km nás stálo v přepočtu směšných 34 Kč). Večer trávíme převážně relaxováním na internetu a holky, jak jinak :-), přijímáním gratulací. Asi nikdo tak senzační výsledek po výstupu na olympiádě nečekal.
Nějaký šachista se Davida ptá, jak vlastně dopadli, na což David zavtipkuje:„We are 23rd. We will be executed after the return to our country.“ S oběma Katkami vyrážíme na závěrečný ceremoniál, mým cílem je vyžádat si certifikát o uhrání normy WGM. Když už jsou naše choutky po kultuře ukojeny, vracíme se na hotel se zastávkou na palačinku.
A jak už to bývá zvykem, pořádný úspěch by se měl oslavit. Bereme si to k srdci a pořádáme u Katek mini párty. DJ-ové se střídají každou chvíli a rozbíhá se soutěž v hádání písniček. Brzy ale na nás padá únava a snad i hrozba brzkého vstávání, tudíž se odebíráme na kutě.
„Sbohem Nový Sade, bylo nám potěšením!“
