Ráno
Než mě v půl sedmé zazvoní budík, probudím se postupně ve čtyři, v pět, v půl šesté a v šest. To je ještě dobré, protože poslední týden jsem se probouzel před pátou a už jsem neusnul, takhle jsem aspoň naspal o hodinu déle. V šest hodin to vzdám, snažím se ještě něco učit, ale už se mi do stokrát přečteného textu moc nechce.
V půl sedmé vstanu, rozloučím se s matkou (abych stihl prezenci v osm, přespal jsem v Praze místo v Kladně), nasnídám se a v sedm vyrazím metrem do Kongresového centra. V prázdném sobotním metru mi zbývá prostor i čas, a tak si čtu shrnutí ještě po stoprvé. Možná bych si mohl číst i něco jiného, ale říkám si, že když už nic jiného nečtu od února, tak s něčím novým do zkoušky začínat nebudu.
Upřímně řečeno, mám toho načteno už dost. CFA Institut k mému (tj. prvnímu) stupni zkoušky vydal šest knih o 3 500 stranách, který společnost Kaplan Schweser zkrátila do pěti knih o patnácti stech stránkách. Obojí jsem přečetl, Kaplan Schweser dvakrát (jednou při čtení základního materiálu, podruhé při opakování). Schweser udělal i výtah z výtahu pod jménem Tajná omáčka, který má 267 stran, který jsem také přečetl – dvakrát, některé pasáže i potřetí. V Tajné omáčce doporučovali přečíst i etické standarty, které mají 233 stran, což jsem také zvládl (jednou). Četl jsem od října cestou do práce i z práce, doma i na výletech, nejprve ze čtečky Kindle, od vánoc pak na tabletu.
Četl jsem si v šachovém vlaku i v Poděbradech, před partiemi v Pražském přeboru i po nich. V lednu jsem se oficiálně přihlásil na zkoušku, zaplatil 1240 dolarů poplatků a přestal číst jakékoliv jiné knihy.
Na rodinné dovolené v Alpách jsem si udělal i první zkušební test. Zatímco manželka se staršími syny lyžovala, seděl jsem v autě u spícího Vašíka, v ruce tužku, kalkulačku a papír a přitom se pouštěl do rozdílů mezi americkým a mezinárodním účetnictvím, výpočtem výnosnosti, úrokových měr anebo etických otázek v investování. Když se Vašík probudil, vyrazil jsem s ním na sjezdovku, předal ho manželce, pak si sedl do restaurace, objednal bílý vinný střik, vytáhl kalkulačku, tablet a papír a počítal dál. Když mne manželka našla v restauraci, šel jsem opět hlídat Vašíka. Jen si chtěl trochu odpočinout, nechal jsem ho hrát se šiškami, sedl si na lavičku a postupoval v testu dál. Když jsem si spočítal výsledky, měl jsem přes sedmdesát procent správných otázek, dost na to, abych prošel.
Od března jsem se každý týden v úterý scházel s lidmi, kteří se na zkoušku také přihlásili, a pak jsme se navzájem hodinu a půl mučili otázkami, které jsme sami nedovedli vyřešit. V tu dobu skončil i pražský přebor a tak jsem večer místo přehrávání partií a čtení šachových knih řešil zkouškové příklady.
V dubnu jsem se pustil do instruktážních videí, kvůli kterým jsem si k tabletu zakoupil sluchátka a pak se díval na anglicky mluvící lektory ve vlaku i doma, prohlédl si osmdesát hodin videa – a přestal se dívat na jakékoliv jiné filmy. Pak jsem si začal dělat další testy – půlku otázek na cestě do práce, druhou šedesátku na cestě zpět. Další den rozbor chyb a pak znovu další test. A pak rozbor chyb a další test. Během volných květnových dnů jsem se přes internet připojil na stránky Institutu a ratingové agentury Fitch a dělal jsem testy přes internet. Ve čtvrtek a pátek před zkouškou jsem si vzal dovolenou a udělal si dva testy denně. Postupem času jsem ve cvičeních získal celkem zkušenost, takže jsem měl správně osmdesát, pětaosmdesát i devadesát procent otázek, původně tříhodinovou zkoušku zkrátil na hodinu a půl, čímž jsem ve stanoveném časovém limitu ještě stihl i nakoupit a vyjet si na kole. Nicméně jsem ve čtvrtek vynechal šachový trénink a v pátek nešel na simultánku s Hikaru Nakamurou – důkaz toho, jak vážně zkoušku beru.
Byla to zajímavá zkušenost. Procvičil jsem si, co jsem uměl na vysoké škole, z dvaceti let praxe a ještě něco navíc. Dozvěděl jsem se něco nového v předmětech, které mně zajímají, ale byl jsem nucen rozšířit si obzor i v oblastech, do kterých by se mi jinak rozhodně nechtělo. Naučil jsem se číst rychle anglicky, počítat s kalkulačkou ve vlaku či v tramvaji výpočty, které se normálně provádí v počítači v excelu anebo přes Bloomberg.
Většině lidí jsem s tabletem, kalkulačkou , cárem papíru a obyčejnou tužkou připadal divný. Někteří se však se mnou dali do řeči, a tak jsem se dozvěděl, že výpravčí z Brandýska tuší, jaký je rozdíl mezi opcí a forwardem, a cestou z práce jsem si s naší firemní účetní zažertoval o odlišnostech mezi LIFO a FIFO účtováním zásob.
S vidinou nejtěžší finanční zkoušky před sebou se mi zázračně zvedlo sebevědomí, a tak jsem se odvážil věcí, do kterých bych si dříve ani netroufl. Simultánně tlumočit v Poděbradech? Zúčastnit se jako účinkující literárního večera v Karlových Varech? Postavit se po dvanácti letech na lyže v Alpách? Hrát proti silnějším šachistům černými a přežít? To všechno se zdálo zanedbatelné v porovnání s tím, co mě čeká dnes.
