V týdeníku Euro se mi líbí články Pavla Matochy a cítím, že bych se mu za ně mohl poděkovat třeba tím, že se pokusím napsat něco o šachu.
Problém je v tom, že jsem šachy od konce minulé sezóny nehrál a tak vlastně co o nich teď psát? Možná tedy spíše napíšu o tom proč šachy v létě tak zoufale málo hraji.
Před cca 5 roky mi lékaři zjistili silnou artrózu kyčelních kloubů (3. stupeň) a dali mi perspektivu tří let do jejich totální náhrady, tato diagnóza mě docela zasáhla a taky jsem pochopil důvod nepříjemných nočních bolestí kyčlí. Po několika konzultacích s odborníky jsem začal konat, váha o 5 kilo dolů, plavání, jednou týdně masáž, konzumace přípravků na regeneraci chrupavky, pravidelné večerní cvičení.
A potom přišla trefa do černého. Když jsem jedno odpoledne nemohl bolestí vydržet, skočil jsem ze zoufalství na rotoped a 10 minut šlapal. Hnusná klidová bolest zmizela, ale strach z toho jaké to bude až slezu byl hmatatelný. Po dojetí 10 minut se ale stalo nečekané, bolesti se nevrátily, mnohokrát se samozřejmě později vrátily, ale nastoupený režim jsem již nezměnil a nevynechával jsem nic, neboť jsem nevěděl, zda příčinou postupných úlev je jedna činnost nebo jejich celkový průnik. Dávky na rotopedu a v dalších letech i na horském kole jsem neustále zvyšoval.
V posledních letech jezdím i závody a před třemi dny jsem na kole odmaturoval, v prestižním závodě horských kol na 100 km s převýšením 2500 m jsem na docela slušném pořadí dojel do cíle.
Sportovní sezónu jsem tedy vlastně rozdělil na dvě poloviny, v létě kolo a v zimě šachy. Kdysi dávno jsem ve škole slyšel pojem kolokagátie (měli jsme na základce senza učitelku, dodnes si pamatuji jak nám třeba vykládala o ostrově Lesbos a o tom co se tam dělo, neznámé rozechvění, které mě tehdy zasáhlo dnes vzbuzuje úsměv, ale tehdy jsem cítil závan neznámého a mučivé ticho ve třídě potvrzovalo, že nejen já, ale o tom třeba někdy příště). Jsem rád, že tento pojem znamenající souzvuk ducha a těla, vyznávaný občany starého Říma mohu naplňovat, velmi mě to uspokojuje a snad se mi tímto způsobem podaří uchovat vlastní klouby co nejdéle. (bolesti zmizely, svaly se objevily, cholesterol klesl, ženy se otáčejí a život je krásný)
Tuto sobotu jedu poslední letošní výlet s kamarády Brno – Praděd – Brno, následně schovám kolo, ortoped ne, a protože vůči třicetidvěma tak dlouho zahálejícím a až neslušně zaprášeným šachovým kamarádům mám černé svědomí, začnu pravidelně trénovat s kamarádem Petrem, naše seance se odehrávají v kavárně, většině z Vás tak dobře známého, Boby centra. Majitelé se sice změnili, ale při pravidelných ranních kávách tam vůni šachových kombinací cítím stále.
Teď si ale uvědomuji, že neříkám úplnou pravdu, šachy hraji vlastně stále. Získat práci pro stavební firmu je jedna složitá partie za druhou a nejdůležitější je, že v těchto partiích sice spousta soupeřů zemdlí, unaví se, ztratí nit, sejde z cesty, nechá se uspokojit a ukolébat malou nevýznamnou výhodou, ale já díky šachu vím, že ne, že právě to nesmím, že partie končí jen a jen až matem. Je deset hodin a ráno v sedm přijde první soupeř (pardon konkurenční ředitel) je čas nachystat se na zahájení. Je starší a zkušenější, chtěl bych zkusit ostrý gambit, ale ještě nevím. Ale intenzivně cítím, že bude správné vzít si černé.
! Mám radost ze všech Tvých aktivit, ale úpřimně – zazimování kola a oprášení šachů mě těší. Znamená to, že šachová sezóna je za dveřmi! Už teď se těším na Tvé další skvělé kousky na 64 polích!