Musím se přiznat, že jsem s názorem, co se týče Bobbyho slabiny – PV (propočtu variant) v ostrých nevyjasněných pozicích (materiálově různých) sice souhlasil, ale „něco” mi nesedělo.
Garry Kasparov píše, že Bobby nerad hrál pozice s materiálem méně, hlavně pak divoké a nejasné pozice a jako klasickou partii na toto téma uvádí prohru s Gellerem v roce 1967. Dále pak prohra se Spasským na olympiádě v roce 1970, ale…
Ale něco mi „velmi” nesedí.
Když se tvořila charakteristika Bobbyho – slavné práce sovětských velmistrů, byla Bobbyho nejsilnější zbraň PV. S tím lze jen souhlasit. Botvinnik ještě zdůrazňoval, že obětovat materiál Fischerovi je chyba, jelikož pokud existuje jediná cesta k přežití (a později uplatnění materiálu), tak ji Fischer zcela určitě najde. Moudrá slova jednoho z nejsilnějších šachistů všech dob.
Názor Kasparova se zdá správný, ale jak vysvětlit výhry v zápase s Tajmanovem (1971) v 1.partii a hlavně pak ve 3.partii? V 1.partii zvládl Fischer velmi ostrou pozici (strašně moc nejasného PV) až s nelidskou přesností, nechce se věřit, že to hrál tvor z masa a krve. Teprve ve 31…tahu se projevuje, že tam sedí člověk. Pak však opět nastupuje „démon”. Nelidská přesnost až do posledního hřebíku.
To samé se opakuje ve 3.partii. Nastává kritická pozice po 19…Kh8! a Tajmanov chybuje a hraje 20.Jf3? a opět ve velmi komplikované pozici hraje Fischer jako stroj, za celou partii – plnou velmi těžkého a nejasného počítání dělá jediný pochybný tah(!!). Tomu se nechce věřit!
Jenom připomenu slova Tajmanova: „ Je ten Fischer skutečně neporazitelný, je nějak začarovaný?!” toto si sovětský velmistr myslel během 3.partie. Můžeme mu prozradit, že ano i ne. To záleželo jen na Bobbym, ale nebudu předbíhat. Pojďme na další nesmírně ostrou partii ze zápasu Fischer-Larsen 1971 1.partie. Po 20…tahu černého zahrál „automat” Bobby nepřesnost v podobě 21.Sf3?! místo 21.Sd6! (analýza velmi dlouhá). Pamatuji si, že se dlouho myslelo, že nejsilnější bylo 21.g4. Pozice je natolik složitá, že doposud není zcela jasné, zda je tomu tak. Ale připusťme, že zde Bobby pochybení udělal. Ale pak už ne! Až do úplného konce této divoké partie Bobby chybu neudělal, opět se tají dech. Nesmírně komplikovaná partie a tolik nejasného propočtu, materiál lítal zprava zleva a zase nelidský výkon… A ještě jedna partie, hned ta první ze zápasu Fischer-Petrosjan 1971. Petrosjan udělal krásnou novinku a dostal Bobbyho pod tlak, ale…opět něco neskutečného. Bobby začne dělat neuvěřitelnou sérii nejsilnějších tahů (opět ve velmi divoké pozici a pak velmi těžké koncovce), nikde (podle analýzy Kasparova) neudělá chybu a exmistra světa (logicky) poráží. Opět se nechce věřit, že by takhle mohl hrát člověk.
Ale přece Fischer taky prohrával. Takže kde je problém?
Ano, to je otázka, kde je ten problém?
A myslím, že jsem na něj přišel.
„Otevření očí” mi přineslo přehrávání partie z předchůdců, partie č.333 (mimochodem, moje nej číslo je 3 😀 ať žije magie! A magie je furt málo, takže 6.1.1979 je moje narození, sečtěte ty čísla a získáte, kolik? Mimochodem součet 6+1+1+9+7+9. Součet vašeho data narození s rokem, dává vaše „magické číslo” 🙂 )
Portisch-Fischer olympiáda 1970
Fischer musí partii vyhrát, aby byl 1. na 1. šachovnici. Asi přijde klasicky později k partii, spustí rychle zahájení a…a dělá strašnou hrubku v podobě 14…Jh5?? Tuto chybu Bobby udělal na 100% z povrchnosti. Ani ne, že by soupeře podcenil (ale trochu ano), ale hlavně, že uviděl aktivní tah (ty dělal Bobby velmi rád), chtěl vyhrát, tak ho tam prostě rychle šoupl. Jenomže přišlo 15.d5! + – a bílý stojí na výhru. Skoro by se dalo napsat, zbytek je věcí jednoduché techniky. Partii jsem si nedávno velmi pozorně přehrával, zkoumal jsem i varianty atd. A právě po této partii mě „osvítilo”. Když Bobby nechtěl prohrát, nikdy neprohrál. Pohrál jenom ty partie, které chtěl „za každou cenou vyhrát”. Vraťme se k partii. Portisch získal vyhranou partii a s kýmkoliv jiným by ji hladce vyhrál. Dokonce udělal při realizaci převahy i dvou vykřičníkový tah, ale…ale nestačilo to. Protože naproti seděl Bobby a prohrát nechtěl… Po prostudování této partie jsem nechtěl věřit, že něco takového mohl někdo ubránit. Bobby zase provozoval svoji oblíbenou disciplínu – začal dělat jediné a nejsilnější tahy. Jenom 25…bxc5?! je sporný tah, ale z lidského hlediska zasluhoval ! – protože udržoval obrovské napětí a Portisch pomalu šel do časovky. Objektivně „lepší” tah by znamenal výměnu dam, tam by měl Portisch jednodušší cestu k naleznutí výhry. Neuvěřitelná, nelidská obrana v podání Fischera!
Když se podíváme na prohru Bobbyho se Spasským z olympiády 1970, tak Bobby prohrává jenom proto, že se tak dlouho vyhýbá rovné pozici (remíze) až „to najde” a prohrává. Jednoznačná příčina je přemotivovanost (pěkný popis jak se dělal dopředu banket na oslavu génia Fischera atd.) a přílišná, až šílená touha vyhrát. Jenom aby to nevyznělo špatně – hrát na výhru a agresivně i za cenu (velkého) rizika je jenom dobře, ale vše má své meze. Podobně Fischer prohrává s Petrosjanem druhou partii zápasu 1971. Má za sebou 19výher a zcela ztrácí soudnost a i v horší pozici hraje (maniakálně) na výhru! Skoro se zdá, že ještě v prohrané pozici (ale velmi komplikované) pomýšlí Bobby na výhru. Když v pozdějších partiích (toho zápasu) stojí hůře a musí remízovat, udělá to až „podezřele” přesvědčivě – nezapomeňme, že jeho soupeř byl v té době jeden z nejsilnějších hráčů světa.
A co Spasský? Kolik partii vyhrál s Bobbym v zápase o MS 1972? Jednu kontumačně, jednu „záhadu s …Sxh2„ a jednu po hrubce soupeře. No…nic moc na 21partií. Vlastně ani jednu jedinou nevyhrál tzv. přesvědčivě. Ale nedivme se, protože hrát s Bobbym bylo opravdu za „trest”. Navíc je zase neuvěřitelné, když se na ty partie podíváte, co všechno dokázal Bobby udržet. Spassky tlačil a měl od 14té partie herní iniciativu až do 20té, ale nic. Přičemž Spassky byl strašně silný (jasná světová dvojka), měl skvělou kondičku, ale vyhrát se mu nepodařilo. Víme proč, protože Bobby nechtěl prohrát. Bobby jenom čekal, až dojde do přístavu 12,5 a zastavit ho nešlo, to nebylo v lidských silách. Zastavit Bobbyho mohl jenom…Bobby, což se mu i nakonec podařilo. Bohužel…
Závěrem:
Bobbyho vrcholné období je od zápasu SSSR-svět 1970 do zápasu o MS se Spasským v roce 1972. Položme si otázku: Kolik partií Bobby prohrál, když stál o něco (až o dost hůře) a nemohl usilovat o výhru (to je důležitý doplněk), musel najít jenom remízu. Odpověď je, jistě tušíte, 0.
