„Za sexem dokáže muž jít nepředstavitelně dlouho a riskovat pro něj štěstí, charakter, pověst i život,“ napsal Mark Twain.
„Když alkoholik zjistí, že jeho pití ruinuje rodinu, zdraví, lidské vztahy, pracovní výkon a všechno hezké v životě, je to náhled? Nikoli, je to důvod k napití!“ napsal Radkin Honzák v recenzi knihy „Craving for ecstasy and natural highs“ autorů Milkmana a Sunderwirtha, která pojednává o nejrůznějších závislostech. A to nejen o závislostech na heroinu, alkoholu či gamblingu, ale také o závislosti na sexu či na vyhledávání rizika. Z Honzákovy recenze z dubnového čísla časopisu Vesmír je ostatně i úvodní Twainova citace.
Autoři recenzované knihy došli k závěru, že závislost na sexu či vyhledávání rizika vyvolávají v mozku analogické procesy a neurochemické změny jako podání opioidů či halucinogenů. „Největší rozkoš, jakou nám život může nabídnout, je přiměřený přísun dopaminu do nucleus accumbens,“ tvrdí Milkman se Sunderwirthem. Nucleus accumbens je část mozku a dopamin je hormon, který můžeme vybudit jak chemicky (opiáty, například), tak nechemicky (hazardem nebo tzv. adrenalinovými sporty, například). Lidé tedy nejsou de facto závislí na drogách, ale na změnách neurotransmise.
Otázka tedy nezní, jak odmítat a eliminovat „drogy“ (stejně hloupě se ani neptáme, jak eliminovat sex, hazard a šachy), ale nakolik je kdo schopen mít potřebu pravidelných dávek dopaminu pod kontrolou. Bez nich by bylo smutně.
