25. dubna jsem se v simultánní partii utkal s nejlepší hráčkou světa všech dob fenomenální Juditou Polgárovou.
Partii jsem se snažil okomentovat tak aby ji porozuměli i nešachisté, tak třeba Vás její průběh a moje poznámky zaujmou.
Judita Polgárová – Vlastimil Chládek
Sicilská obrana
ČEZ CHESS TROPHY 2010, simultánní partie
komentuje Vlastimil Chládek
Měsíc jsem neviděl šachy, ale zápasu s Juditou Polgárovou a možnosti setkání se s kamarády jsem nemohl odolat. Po fyzicky náročném víkendu jsem se těšil na chvíle u šachovnice, ale mozek jakoby odmítal pracovat. Při srovnání s Juditou, jejíž mozek na dálku vyzařoval eleganci a hlavně výkon vyladěných „hraček“ ve formuli jedna, mi ten můj připomínal maximálně tak oktávku, a to si ještě asi fandím, protože i ta většinou startuje na „drc“. 1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 g6 6. Se3 Sg7 7. f3 0-0 8. Dd2 Jc6 9. Sc4 Sd7 10. 0-0-0 Da5 11. Sb3 Je5 12. Kb1 Vfc8 13. h4 Jc4 14. Sxc4 Vxc4 15. Jb3 Da6
Judita hrála neuvěřitelně rychle, její tempo bylo vražedné, všude okolo mě útočila na krále, případně odchytávala dámy. Den před simultánkou se domlouvala s některými účastníky, že po skončení půjdou na pivo. Simultánka začíná ve čtyři, tak v osm vyrazíme, to by snad mohl být konec, navrhovali muži. Jen zavrtěla hlavou a suše odvětila – vyrazíme v sedm. Já jsem taktak stíhal hrát „draka“. Sice ho nemám obehraného, ale nic jiného mi nezbývalo, Nimcovičovu mi můj trenér Petr nedávno zakázal. Do Prahy na Kampu mi dal po telefonu jedinou radu: „Neustupuj ani o píď, využij každou šanci k útoku, jinak dostaneš mat, Vlastíku.“
16. h5 Se6 17. hxg6 fxg6 18. Sh6 Sh8 19. g4 Vac8 20. Se3
Petrovo přání jsem splnil, ale poněkud tumpachově. Myšlenka 20…Sxg4 s následujícími Vxc3 a Jxe4 se mi velmi líbila, ale upoutala mě i oběť 20…Vxc3 bxc3 21. Vc4 a např.: 21…g5 22. Va4 gxf6 23. Vxa2 Dh2 24. Sxf6 Dxh7 a následnému Va1 lze těžko bránit. Ale jen desítky vteřin bylo pro mě málo. Oktávka sice pomalu roztáčela své závity, ale formule jedna, v celé své šachové kráse, byla zde. Pln nerozhodnosti jsem zvedl ruku a po chvilce zvažování se bohužel vrátil k prvnímu plánu.
20… Sxg4 21. fxg4 Vxc3 22. bxc3 Školácky jsem přehlédl šach na d5, ach jo.
22… Dc4 23. Dh2 h5 24. Sd4 Jxe4 25. Sxh8 Kxh8 26. Vd3 Jxc3 27. Vxc3 Dxc3 28. gxh5 Vedle mě sedící ředitel gymnázia se na chvíli zadíval na moji pozici. Zjevně ho upoutal pěšec g6, a tak po vteřince rozjímání k mé šachovnici se slovy „To by mělo stačit“ přesunul svoji nebohou dámu (viz poznámka výše). Jeho humor je osobitý, ale dámu jsem raději posunul zpátky mezi jeho figurky. Jeho „ironickou“ radu jsem se ale pokusil splnit.
28… g5 29. De2 g4 30. Vc1 g3 31. De6 g2 32. Dh6+ Kg8 33. Dg6+ Dg7 34. De6 + Kh7 35. Dxc8 Judita přišla a já potáhl pěšcem na pole proměny. 35 … g1 Automaticky jsem čekal, že pěšce vezme, ale ona kupodivu jakoby pobaveně přemýšlela, nezbylo mi tedy nic jiného než tah dokončit.
35… … D Judita se pousmála a bleskově zahrála
36. Df5+ Pohrávala si s námi, všechno věděla, všechno slyšela, chystala pasti a pastičky a přitom se očividně bavila, bavila a užívala si tuto simultánku jako nikdo z jejich předchůdců. Taky po jejím impozantním zápase s Davidem Navarou nebylo divu.
V této chvíli už nás zbývalo velmi málo, simultánka končila. Nevěděl jsem, jak jinak vzdát hold skvělé velmistryni, než tím, že nebudu tahat prohranou pozici. 1:0. Její opětovné pobavené pousmání bylo definitivní tečkou za naší partií. Mimoděk jsem se podíval na hodinky; a vida, za deset sedm. Za chvíli vyrážíme.
