Včera večer jsem chtěl napsat novoroční blog. Ale nešlo to, vlastně jsem se k němu ani pořádně nedostal.
V noci jsem nemohl usnout, někdy si pozdě odpoledne dám kávu a potom to takhle končívá. Ale i noční bdění má pro mě své kouzlo. Zavřu oči; a někdy ve svých myšlenkách nasednu do kouzelného vlaku, jedoucího do dalekých neznámých krajin snů a fantazií, a tam si potom sním své touhy a přání. Jindy promýšlím tahy v partiích reálného života a jindy zase zabloudím do minulosti a vybavují se mi už jakoby zapomenuté vzpomínky a zážitky.
Někdy, snad před rokem, jsem se v Karfuru v KrPoli dostal do obchodu s oděvy, tuším to byla Neo-móda.
Byla tam, mimo jiných, postarší prodavačka, ne úplně nejsympatičtější, stále měla snahu něco okolo mě komentovat. Po jejím upozornění, že trička, která se mi líbí, jsou dámská, jsem chtěl již odejít. Necítil jsem sílu jí něco vysvětlovat. Nakonec jsem si, ale cosi koupil. Při placení mi komisně sdělila, že můj nákup je nad tři tisíce a že si mohu hodit kostkou. Padne-li mi jednička, dostanu slevu stovku, při dvojce stovky dvě atd… V tu chvíli jsem zjevně ožil a bleskurychle odvětil, že házet nebudu. Na očekávanou odpověď – Proč ne? Jsem ji překvapil větou „Já umím házet šestky, takže by to vůči vám nebylo fér.“ „To je nesmysl“ byla její reakce a usoudila, že jsem ji nepochopil a znovu zeširoka, artikulovaně a pomalu mi jejich vánoční akci vysvětlila. To už s náznakem zájmu přistoupily i její kolegyně (ty byly jiné než ona) a někteří nakupující. Já jsem si trval na svém a ony cosi štěbetaly. Už vzbuzení jejich zájmu bylo malé vítězství, ale cítil jsem, že hovor už déle neudržím. Ta starší nakonec vykřikla: „Tak už hoďte a nechte těch nesmyslů.“ Tu hru už jsem musel dohrát, musel jsem do toho jít, bylo mi ale taky jasné, že moje představení bude mít neslavný závěr. V duchu mi samozřejmě bleskla myšlenka, jak by bylo senza, kdyby mi tahle fabulace vyšla, ale byla to jen nereálná jiskřička v mé hlavě. Kostka se pomalu koulela po pultu vedle kasy a ono to nakonec doopravdy vyšlo. ŠESTKA. Vychutnal jsem si tuto výhru až do dna. Štěbetání utichlo, já jsem jen omluvně pokrčil rameny, zinkasoval „nechtěnou“ výhru a pomalu odešel. Těch patnáct metrů ke dveřím jsem si užil. Cítil jsem jejich tázavé pohledy na svých zádech „tohle přeci není možné, ale on si byl tak jistý“. Trvala to jen dvě tři vteřiny. Venku v pasáži jsem už zase byl obyčejný starší muž.
Rok 2012 bude, zdá se, asi velmi složitý, i to číslo je nějak nesympaticky neohebné. Tak ať nám v něm občas padají i ty šestky a hlavně v těch důležitých věcech.
Ale i my jim musíme jít naproti.
Ale i my jim musíme jít naproti.
Hodně štěstí Vlastík
K poslednímu blogu „O autech a televizích“ jsem přilípnul rozsudek Senátu Krajského soudu v Brně.
Třeba někomu, postiženému, stejně jako já, nepřízní České televize, pomůže.
Obecně nejzajímavějším je pasáž začínající odstavcem - Z uvedených důvodů vyplývá…
To musela být nádhera…
. Dík všem za příspěvky. A taky doufám, že už Vám letos někomu šestka padla. Ještě Viktore, další už jsem nesměl házet – to by byla pýcha a propadák. A Anciene, ty se mě natrápíš 