Šachy a rasismus

Divné téma, že? A navíc dost výbušné, neboť psát o problematice rasismu a nedržet se přitom předem daných politicko-korektních klišé může v dnešní postdemokraturní společnosti zavánět kriminálem. No, snad mne následující text za katr nepřivede, vždyť (aspoň formálně) u nás prý stále máme svobodu slova a projevu… A dokonce i po projevu!

Začnu trochu provokativně, a to tím, že si představím hypotetickou situaci, kdy na ulici nějaký tazatel zastavuje lidi a pokládá jim následující otázku: „Jste rasista?“ Je jasné, jak budou všichni dotazovaní odpovídat – totiž o překot ujišťovat, že rasisty samozřejmě nejsou, tvrdit, že je už samotná takováto otázka pohoršuje atd. Co se týká mne, odpověděl bych po pravdě – tedy, že nevím.

Ano, já opravdu nevím, zda jsem či nejsem rasista. Nebo – jinak řečeno – ani to vědět nemůžu, protože toto slovo má tolik významů či nejrůznějších odstínů, že kvalifikvaně a pravdivě odpovědět je značně složité. V každém případě bych nejdříve potřeboval vědět, co to rasismus vlastně je. A to já opravdu nevím, resp. těch definic je tolik, že odpovědět jednou větou – „Jsem (nejsem) rasista“ – dle mého názoru ani nejde.

Pokusím se to vysvětlit na jednoduchém příkladu: Existuje jakýsi úředník, jehož přesnou náplň práce nechápu, ale je to něco ohledně tzv. lidských práv – myslím, že se mu říká vládní zmocněnec pro lidská práva. Dnes tuto funkci zastává jakási mně neznámá paní, dříve to byl zpěvák a hudební skladatel Michael Kocáb. Pokud si dobře vzpomínám, tak jeho hlavním záměrem bylo tzv. „začleňování Rómů do většinové společnosti“, čehož chtěl dosáhnout tzv. „pozitivní diskriminací“, což v praxi znamenalo, že tomuto etniku byly ze strany státu poskytovány nejrůznější výhody, které je měly motivovat k onomu začleňování. A nyní se dostávám k tomu hlavnímu.

Ti, kdo s takovouto „pozitivní diskriminací“ nesouhlasili, byli šmahem označováni za rasisty, neonacisty, extrémisty apod. Pokud je tedy otázka nastavena takto, pak i já jsem bezesporu rasista, neboť se zvýhodňováním Rómů nesouhlasím. Pokud se ale na věc podíváme zdravým selským rozumem, pak se karta obrací a rasistou se pro změnu stává pan Kocáb. Jestliže totiž někdo zastává názor, že Rómové nejsou schopni se o sebe postarat a potřebují pomoc ze strany státu, pak je zřejmé, že je považuje za méněcenné lidi. A to je podle mne rasismus jak vyšitý. A v tomto ohledu já rasista rozhodně nejsem, neboť se domnívám, že Rómové žádnou pomoc od státu nepotřebují, protože to nejsou méněcenní, neschopní a intelektuálně zaostalí lidé, ale naopak lidé jako všichni ostatní. Zvýhodňování Rómů je tedy podle mne jasným projevem rasismu a xenofobie.

To, že lidé mají různou barvu kůže, je empirický fakt. Nechápu proto, jak může být např. už pouhé slovo „černoch“ považováno za rasistické. Mně např. označení „běloch“ nevadí, stejně jako mně nevadí, pokud nám Cikáni říkají „gádžové“. Samozřejmě ani slovo „Cikán“ nepokládám za něco neslušného, vždyť právě mnozí Cikáni nesou s nelibostí, jsou-li označováni za Rómy…

Rasismem je prý také názor, podle něhož některé etnikum je v určitém směru horší, „méněcennější“ než jiné. V tomto případě jsem rovněž rasista, neboť se domnívám, že např. černoší jsou rozhodně „nadřazeni“ nám bělochům v některých atletických disciplínách, boxu a basketbalu. A je možné, že i v hudbě. Setkal jsem se i s názorem, že Asiaté jsou intelektuálně nejlépe disponovanými lidmi, což ovšem nedokážu posoudit. Rozhodně bych ale nikoho, kdo tento názor zastává, nepokládal za rasistu.

Dostávám se k šachu. Je možné, že právě zde se dá problematika rasismu, resp. rasové nadřazenosti či podřazenosti nejlépe posoudit. Pokud totiž nějaké etnikum vyniká např. v některém sportu, dá se to snadno vysvětlit tělesnými dispozicemi a těžko tedy lze někoho označit za rasistu jen proto, že má černochy za „nadřazené“ v běho na 100 m a „méněcenné“ v gymnastice. Ale co šachy – tedy navýsost intelektuální záležitost? Říci, že černoši jsou rychlejší v běhu a běloši obratnější v gymnastice – to lidskoprávní fanatici mohou jen těžko zpochybnit a označit za rasismus. Ale říci, že některé etnikum je chytřejší (hloupější), protože hraje lépe (hůře) šachy, na nichž se dá velmi dobře a snadno poznat IQ? To by už asi rasismus být mohl. Jak to tedy je?

Podle mého názoru a zkušeností si myslím, že některá etnika v šachu opravdu vynikají. Nemyslím si ale, že tato výjimečnost je zapříčiněna nějakými lepšími intelektuálními dispozicemi, ale zcela zjevně tréninkovými metodami a společenskou podporou šachu. Rozhodně si nemyslím, že např. naše děti jsou hloupější než jejich vrstevníci v Arménii, Indii nebo Číně. Jsou asi línější a rozmazlenější, nikoli však blbější. Pokud by měly rovnocenné podmínky a nechyběla jim zdravá ctižádost, jistě by se svým „žlutým“ či „snědým“ soupeřům vyrovnaly.

Vraťme se na závěr do našich poměrů a položme si kontrolní otázku: Opravdu je to tak, že naši Rómové potřebují státní pomoc, protože sami si pomoci nedovedou? Mají pravdu všichni ti pseudoaktivisté a lidskoprávní „humanisté“, kteří dělají z Cikánů blbce, aby se následně přiživovali a parazitovali na „rómské problematice“? Odpověď nám mohou dát právě šachy – Ánand a Puranik jsou rovněž Cikáni…