Šachy a politika…

Bylo to někdy koncem května či začátkem června 2010. V Ústí nad Labem se konal šachový turnaj mládeže, syn tam skončil druhý, remizoval s Janem Macháněm a pamatuji si ještě, že se hrálo v krásném a prostorném sále, kde nebylo horko. Bydleli jsme v asi 3 km vzdáleném domečku u řeky, ranní cesta do hrací místnosti byla tedy dobrou fyzickou přípravou a byla by i hezkou procházkou, kdyby… kdyby se za pár dnů neměly konat volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Zdá se to být neuvěřitelné, ale během této tříkilometrové trasy se na nás asi ze 30 bilboardů díval Jiří Paroubek, tu usměvavý a hlásající šťastnou budoucnost, tam zase varující před vládou pravice… Sliboval všechno všem: Důchodcům vyšší důchody ze zisků ČEZU, rodinám s dětmi levnou elektřinu a nájmy, lenochům štědré sociální dávky… Zkrátka – v té zeleni probouzející se přírody, mlžného oparu nad řekou a vycházejícího slunce ta oranžová socdemácká barva působila příšerně. Vzpomínám si, že na jednom osaměle stojícím domě byly Paroubkovy bilboardy na obou štítech… Jyrka na nich měl tlustý svetr, ještě zvýrazňující jeho obézní medvídkovskou postavu, vedle něj stála nějaká naopak velmi hubená paní s kojencem v náručí a slogan zněl: „Myslete na budoucnost svých dětí.“ Jednou se mezi mnou a synem rozvinul tento dialog:

– „Tatínku, jsou ty plakáty drahé?“

– „Myslím, že jsou hodně drahé. Jeden stojí snad 4 000 Kč.“

– „A proč je sem tedy dávají?“

– „Víš, oni si myslí, že čím více těch bilboardů budou mít, tím více lidí je bude volit.“

– „A nemůže to být v konečném důsledku kontraproduktivní? Vždyť lidé si přece řeknou, že tolik slibů není možné splnit a spíše je to odradí.“

– „Víš, celá ta kampaň je založena právě na tom, že lidé jsou hloupí a nechají se nachytat. Jinak by sem ty bilboardy přece nedávali. Když takový hlupák vidí každý den na každém rohu Paroubka, nakonec se mu v mozku vytvoří krátké spojení „volby = Paroubek“ a dá mu hlas.“

– „Ale přece takových hlupáků nemůže být tolik?“

– „To by ses divil. Podle průzkumů veřejného mínění prý dostane Paroubek 40% hlasů.“

No – nedostal. Sice volby vyhrál, ale hlasů dostal jen něco přes 20%. Že by snad tedy voliči přece jen nebyli takoví blbci? Jak se to vezme. Paroubka sice nevolili, ale skočili (HOP 09!) na špek Kalouskovi a straně s poetickým názvem Kecy Veřejné. Takže jsme zase tam, kde jsme byli… tedy spadli jsme z deště pod okap… vlastně z kaluže do bláta… zkrátka, vyměnili jsme čerta za ďábla… prostě – máme, co jsme chtěli!

Z těchto ranních procházek kolem Paroubkových bilboardů vznikla následující báseň:

                                                            Kluk z plakátu

                                         Všichni, jimž věřil jsem, bídně mne podvedli

                                         – Havel a Kalvoda, Čalfa i Zeman…

                                         Lumpové mocí a penězi posedlí!

                                         Iluze, co jsem měl, dávno už nemám…

                                         Ještě že ty tu jsi, můj kluku z plakátu

                                         co pořád bojuješ za chudé lidi!

                                         Ti všichni měli nás totálně na háku

                                         Ty pro nás máš krásné, lákavé sliby.

                                         Jiříku z Poděbrad, s tváří tak poctivou

                                         vůbec mi nevadí, že jsi dost mimo…

                                         Ti lumpi vedli nás do zkázy oklikou

                                         – ty nás tam alespoň zavedeš přímo!