Když jsem poprvé vešla do místnosti, seděl v kožené sedací soupravě a před sebou měl rozložené noviny New York Times. Hned mi vysvětlil, že kontroluje, jestli tam mají šachy. „Oni jsou totiž úplně blbí a ruší v novinách spoustu rubrik. A vždycky na to doplatí ti, jichž je menšina. Já vím, že si všecko můžu najít na internetu, jenže to já se už nikdy zvládat nenaučím.“
Slavný oscarový režisér Miloš Forman se v rozhovoru, jenž stojí za přečtení, vyznal z lásky k šachu a zmínil se o svém setkání s šachovým Amadeem.
„A přišel sotva devatenáctiletý kluk, který je ve světě šachovou jedničkou, Magnus Carlsen. Španělská televize chtěla, abychom si spolu zahráli, a tak jsme si pak v hotelu sedli a dali nám šachy. Já udělal první tah, druhý, třetí a pak už najednou bylo tolik možností, že jsem mu řekl, že nevím, co dál. A on proti mně seděl a ani nemrkl. Držel dokonalý poker face a čekal. Tak jsem udělal ještě jeden tah, na což mi řekl, že je to dobrý. Polilo mě snad ještě větší blaho, než když jsem dostal Oscara. Asi za další čtyři tahy jsem to vzdal, protože to bylo, jako kdybych chtěl hrát tenis s Navrátilovou.“
Šachové rubriky mají v tiskovinách předlouhou tradici. V dobách mého mládí byly téměř ve všech novinách. Vždy jsem se na ně těšil, neboť to bylo jedno z mála, co se dalo číst v zglajchšaltovaném socialistickém tisku. Šachová hlídka byla rekvizitou ve scénce geniálního komika Felixe Holzmanna Šachová koncovka http://www.youtube.com/watch?v=mH3XiYeCk9g . Protřelý svůdník Holzmann si přisedne na lavičku k pánovi řešícímu z novin studii. Větou „Poslyšte, to je poprvé, co vidím luštit křížovku bez tužky“, začne dialog, přehlušovaný salvami diváckého smíchu, v jehož závěru dostane nebohý proutník nakládačku poté, co bezděčně prozradí šachistovi, že mu chodí za ženou.
Jako vzácnou relikvii přechovávám po více než čtyři desetiletí výstřižek z regionální Pochodně, v níž mistr Josef Nun oglosoval moji efektní, leč nikoli bezchybnou výhru nad známým pardubickým šachistou Karlem Černým, jenž nyní žije v Jablonném n.O. Partie se hrála ve Východočeském oblastním přeboru v Harrachově v roce 1970.
Po sametové revoluci začaly šachové hlídky z deníků, které se ve snaze zvýšit prodejnost stále více orientovaly na většinový vkus čtenářů, postupně mizet. Jak je vidno z rozhovoru M. Formana, není v tom Česko nijak výjimečné. Zdálo se, že šachu v tištěných novinách zvoní hrana.
S o to větším nadšením jsem jako odběratel Hospodářských novin přivítal zrození šachové rubriky v magazínu IN. Po předehře „Šachy jsou zpět“ nás první dějství zavedlo do světa šachového kubismu doplněného hezkou dvojtažkou, jež se na rozdíl od předchozí obtížnější úlohy dala vyřešit zpaměti bez dlouhého dumání. Většina lidí se těší na víkend. Věřím, že příznivci šachu mezi předplatiteli HN se nyní už od čtvrtka těší na příští středu, kdy vyjde další IN.
Přenesme se do doby za třicet let. Na pražském gymnáziu PORG právě stařičký ředitel Klaus vyhlašuje výsledky maturitního testu z dějepisu. „Klíčová otázka zněla: Čím je památný 7. listopad 2012? Začnu nesprávnými odpověďmi. Student Klement Rudý napsal: 95. výročí VŘSR. Slečna Anežka Pobožná uvedla: Schválení církevních restitucí českým parlamentem. Všichni ostatní maturanti odpověděli správně, což potvrzuje, že naše škola patří k nejlepším v republice. Správná odpověď zní: V magazínu IN Hospodářských novin vyšla první šachová hlídka.“
naprosto s Vámi souhlasím! Je dobře, že se šachová rubrika vrací a že zrovna do Hospodářských novin. Jsou to ostatně jediné solidní nebulvární noviny v ČR. 
