Z balvanů, kamenů a šutráků postavené mohyly a mužíci postávají po lávovém poli a připomínají šachové figury na šachovnici. Možná i šachy hrajou, zvláště ti v opuštěném islandském vnitrozemí, řekl by spisovatel Pavel Houser. Islanďané by to jistě nezpochybňovali. Je to národ, pro který šachy byly a jsou tak důležité, že několika velmistrům platí státní penzi, aby mohli hrát a nestarat se o živobytí. Je to národ, který poskytl azyl Bobby Fischerovi. Národ, v němž jen pětina nevěří na trpaslíky.
Střelec, věž, pěšec na lávovém poli. V sedle kopce, který údolí zavírá, jezdec. Šachové koncovky na nejmladší pevnině světě. Ostrov Surtsey na jihu se z moře vynořil v roce 1963. Desítky aktivních sopek, gejzíry a horké prameny.
Fotka lávové pole s mužiky – západní fjordy
O sopce Eyjafjallajökull, která před dvěma lety zastavila letecký provoz nad celou Evropou, hovoří Islanďané důsledně jako o „přátelské sopce“. Včetně třeba na Islandu žijící české šachistky Lenky Ptáčníkové a jejího manžela egyptského šachisty Omara Salama. Zdálky jsem tomu nerozuměl. Na místě už ano. Po výbuších Hekly, Laki a řady dalších vulkánů zůstavají desítky a stovky kilometrů lávových polí. Naproti tomu lávové pole po výbuchu Eyjafjallajökull je malé, ale stále ještě žhavé. I po dvou letech je půda na svazích sopky Eyjafjallajökull horká.
O ní či o barevných ryolitových horách, horkých horských potocích, trhajících se zemských deskách, místu prvního parlamentu na světě, papuchalcích a polárních liškách či Sneffelsu a Verneově cestě do středu Země teď psát nebudu. Snad časem, až budu mít víc času, napíšu obšírnější poznámky z cesty.
Teď jen pár šachově islandských poznámek z tohoto pozoruhodného ostrova.
Šachovou pouť po Islandu je třeba začít u hrobu Bobbyho Fischera. Na malém hřbitovu u malého kostelíka ve vesnici o několika domcích jsem zapálil svíčku za šachového génia. Měl klid toho místa rád a přál si tu být pochován, vysvětloval v Praze Einar Einarsson. Snad sedával na téže lavičce, která dosud stojí před hřbitovem.
V Reykjavíku v roce 1972 vyhrál Bobby Fischer titul mistra světa. V roce 2005 dostal od Islandu občanství, čímž byl zachráněn před vydáním do USA, kde mu hrozilo vězení. A v roce 2008 na Islandu zemřel, když odmítl lékařskou pomoc a řekl, že nic tak neutiší bolest, jako lidský dotek.
Fotka hrob Bobbyho Fischera
Šachy jsou na Islandu častým námětem nejen současných umělců, ale i třeba cukrářů. V kavárně Hverabakarí v lázeňském městečku Hveragerdi, kde mají tak horké prameny, že si v nich turisti vaří vajíčka a místní v zemi pečou chleby a dorty, nabízejí marcipánovou šachovnici.
Ještě většímu pokušení jsem musel odolávat v hotýlku Frost og Funi (Led a oheň), kde v pokojích místo fádních reprodukcí světoznámých umělců vystavují díla islandských umělců. Vystavují a prodávají. Naši kamarádi měli pokoj vyzdobený obrazy Arnara Herbertssona, jehož triptych s šachovnicemi a šachovými figurkami, snad odkazující k Poslední večeři, se mi moc líbil. Velká malba na dřevě by ale byla složitě transportovatelná, a tak zůstala ve Hveragerdi.
Fotka obrazu Herbertssona
Na závěr otázka pro pozorné čtenáře: Na kterém ostrově porazil tamní amatér v zápase na 52 partií silného amerického šachistu D. W. Fiskeho 47 : 5?
A malá nápověda: Odpověď není tak snadná, jak by se po přečtení tohoto textu o „island Iceland“ mohlo zdát. Jistě však budou vědět čtenáři krásných šachových knih Vítězslava Houšky…
Pavel Matocha
je zde: