Letošní Olomoucké šachové léto pro mě rozhodně nedopadlo podle představ. Jednak jsem prakticky po celou dobu turnaje sváděl souboje nejen s protivníky, ale také se zákeřnými bacily (o čemž jsem už psal v minulém článku), jednak mi v podstatě ani jednou nevyšla příprava a i když se mi třeba podařilo získat lepší pozici, nedokázal jsem ji dotáhnout do vítězného konce. I díky tomu nakonec všech devět mých partií skončilo remízou, což je výsledek, který se mi pevně věřím podařilo získat poprvé a zároveň naposled v životě!:) I když, třeba časem dostanu chuť splnit další RGM normu…
Opravdu jenom v krátkosti se zde pokusím shrnout průběh turnaje, mylšeno tedy svůj. Hned v prvním kole jsem s Mertem ve střední hře získal pěšce, kterého ovšem nebylo až tak snadné uplatnit. Já jsem to nicméně vzal asi za dost špatný konec, pěšce jsem vrátil a partie skončila opakováním tahů (a to jsem se ještě nezmínil o tom, že ve střední hře jsme oba přehlédli poměrně jednoduchou taktiku, po které bych stál jasně hůř). Druhé kolo, to byla rychlá remiška s Markem a odchod na Agricolu, s tím se počítalo…:) Třetí a čtvrté kolo měla být klíčová, jenomže s Vojtou jsem bílými nezískal ze zahájení vůbec nic a s Ríša mě už ve třetím tahu překvapil, když zahrál v sicilské 3.Sb5. Posléze vznikla velmi zajímavá pozice, kde možná byly nějaké šance, leč tady můžu být sečteno a podtrženo za půl bodu rád, neboť v závěrečné pozici, když mi Ríša nabídl remízu (dost nečekaně), mám čistého pěšce míň a jasně horší pozici. Nu a rovněž v pátém kole s Gavrilovem jsem díky novince (asi) v 9. tahu získal drobnou výhodu, kterou ovšem soupeř přesnými tahy (a mými nepřesnými) dokázal zcela eliminovat.
V tu chvíli jsem měl již jedinou šanci, jak bojovat o normu: uhrát 4/4. Úkol velmi nesnadný, leč ne nemožný. I proto jsem se na partii s velmistrem Zachartsovem těšil a byl velmi bojovně naladěn. No jo, to by všechno bylo fajn, kdyby mi soupeř opět neuhnul z přípravy a navíc zvolil variantu, kterou nemám úplně rád. Když mi pak v 18.tahu v prakticky zcela rovné pozici nabídl remízu, těžko jsem mohl něco namítat. V sedmém kole jsem hrál s Danielem Semcesenem černými Ben-Oni a díky poměrně vlažné hře soupeře jsem relativně snadno získal výhodu. Jenomže právě v tu chvíli, asi také ztrátou motivace, jsem začal hrát příliš rychle a tím pádem dosti povrchně a veškerou svou výhodu jsem během několika málo tahů zahodil jako staré ponožky. V osmém kole mne jakákoliv motivace opustila úplně a s velmistrem Arutunianem jsem bílými nabídl remízu ještě v zahájení.
V posledním kole mne čekal souboj s mladičkou Ruskou, které se na turnaji příliš nedařilo. Jelikož jsem se ráno probudil s poměrně bojovnou náladou, rozhodl jsem se hrát na výhru. Po velmi zajímavé partii, ve které se to mám takový silný pocit hemžilo oboustrannými chybami, se v koncovce moje soupeřka ukázala jako štědrá dárkyně, když mi zcela zadarmo věnovala střelce. Nicméně Caissa prostě chtěla, abych v tomto turnaji nevyhrál (ale ani neprohrál) a na třiceti vteřinách jsem nedokázal zastavit postouplé bílé pěšce, pročež jsem musel za jednoho z nich odevzdat věž. Poté již nabídce remízy nic nestálo v cestě.
Tak tedy probíhala má trnitá cesta letošním velmistrovským turnajem. Ačkoliv si teď chci dát od vážných partií trochu pauzu, už se docela těším, až si zahraju nějakou, která neskončí remízou…:) Na závěr článku zbývá odpovědět ještě na jednu otázku: cože jsou to vlastně RM normy a RGM normy? Na to se můžete podívat, otevřete-li tento odkaz.
Přeji příjemnou dobrou noc…:)
. U minulého příspěvku jsem se zapomněl podepsat.