Řecké slunce a český nečas

Zpráva o premiérově rezignaci mne zastihla na ostrově Korfu, kam jsme vyrazili na týdenní dovolenou s německou cestovkou, spoléhaje na příslověčnou preciznost našich západních sousedů. Už ani Němci však nejsou, co bývali. Při zájezdu po ostrově nás nejdříve citelně zdržely zmatky při svážení pasažérů a potom mladá dvojice, jež nepovažovala za nutné dostavit se včas na smluvené místo. 

Když řecká průvodkyně zjistila, že jsme Češi, překvapila mne dotazem: „Co ten váš premiér, proč odstoupil?“ Bůh ví, odkud to věděla, neboť v Řecku z úsporných důvodů vypnuli státní televizi a rozhlas. 

„Liebesaffäre“, odpověděl jsem lakonicky a na její tázavý pohled doplnil: „Spustil se s sekretářkou, kterou teď zavřeli za to, že nechala špehovat jeho manželku státní zpravodajskou službou“.

„Jako Odysseus a Kalypsó“, navázala plynule na předchozí obšírný výklad Homérových bájí. „Doufejme, že ztroskotanec Nečas bude mít podobné štěstí jako ithacký král, jehož zachránila princezna Nausikaa možná v místech, kde právě projíždíme“.

„Proutník Odysseus měl na rozdíl od našeho nebohého premiéra štěstí, že v jeho době neexistovala bulvární média, takže jeho Seitensprung zůstal před věrnou manželkou Penelopé utajen“, dodal jsem já.

 

Bezprostředně po demisi Nečasovy vlády zavládla v Česku řecká vedra. Napadlo mne,  zda to není předzvěst toho, že náš stát čeká řecký scénář. Vedra však netrvala dlouho. Slunce vystřídal úporný déšť, jenž dal zapomenout na Řecko. Jmenování nového premiéra navzdory rozložení sil ve sněmovně spíše vzbuzuje obavy, že špatné počasí příchází z Kremlu.