Ratolest a vavřín

Tak se nazývá jedna z půvabných knih Karla Čapka. A pokud se osměluju si tento poetický nadpis vypůjčit, činím tak ze stejných důvodů jako Karel Veliký naší literatury: vavřínem vzpomínek chci přizdobit skráně nedávno zesnulého šachisty, který se jmenoval Josef Ratolístka, takže mu už třeba jen proto patří Čapkem připomenutá ratolest.

V roce 1956 se hrál v Praze mezinárodní turnaj. Zorganizoval jej vedoucí šachové prodejny na Václavském náměstí Ervín Rosenblatt, ostřílený borec, byť bez mistrovského titulu, a sám sebe prosadil do listiny účastníků. V prvním kole nečekaně zvítězil nad Šajtarem, ve druhém dokázal remizovat a ve třetím zasedl proti mladému maďarskému mistru Forintosovi, favoritu celého turnaje.

Když do sálu vplul Opočenský s viržinkou v ruce a se svým nohsledem Vítězslavem H. v patách, potáhl Rosenblatt střelcem na f3, ale hned se hrnul přivítat vzácného návštěvníka: „Tak jak se vám u nás líbí, mistře?“

Opo pravil doslovně: „Voni jsou, Rosenblatt, s odpuštěním vůl.“ Hlavní organizátor turnaje nerozuměl smyslu mistrova výroku. „Něco tu snad není v pořádku, něco se vám tu nelíbí?“

„To se ví, že nelíbí,“ chmuřila se viržinka. „Protože kdybyste nebyl, s odpuštěním, vůl, tak byste obětoval koně na e6 a bylo by.“

Rosenblatt zplihl a usedl ke své nedokončené symfonii. Opo se už ani nezajímá, co se děje na ostatních šesti prknech, nýbrž se valí do bufetu a upíjí černou kávu. Se mnou se bavit o partii Rosenblatt versus Forintos nehodlá. Natolik si zase vážil své šachové profesionality a právem opovrhoval nějakým takovým šachistou v uvozovkách. Ale naskytl se, s horkým párkem na tácku, šachista bez uvozovek jménem Ratolístka, tehdy teprve třiadvacetiletý, ale už velmi zralý kandidát mistrovského titulu.

„Sednou si sem k nám, Ratole,“ onikal starý mladému jako za starých časů. Nelžu a nikdy nezapomenu. Opo si před černou kávou prohlížel Rosenblattovu partii snad deset vteřin, snad celých patnáct, víc určitě ne, byl jsem u toho. A pak vznikla mezi černou kávou, zahnědlou viržinkou a teplou uzeninou úžasná analýza té spletitosti, nad níž hloubali bílý Rosenblatt a černý Forintos už skoro půl hodiny. Dlužno ocenit, že vypeskovaný Rosenblatt pokračoval v intencích vedle v bufetu sedícího jasnovidce Opočenského a talentovaného půlmistra Ratolístky. Outsider Ervín vyhrál a jeho partie dostala potom cenu „za krásu“ a obletěla svět. Opo i Ratole radili naslepo, a skvěle! Takhle ta krása vypadá, jen se pokochejte:

Bílý: Rosenblatt, černý: Forintos

1.e4 c5 2. d4 cxd4 3. Jf3 Da5 4. c3! dxc3 5. Jxc3 Jf6 6. Sd2 Jc6 7. Se2 d6 8. 0-0 a6 9. Vc1 Dd8 10. Se3 Sd7 11. Jd5! Jxd5 12. exd5 Ja7 13. Db3 b5 14. Jd4 g6 15. Sf3 (Opo vchází do sálu a jeví nespokojenost s Ervínovým tahem) Sg7 16. Je6!! fxe6 17. dxe6 Sc6 18. Vxc6! Jxc6 19. Sxc6+ Kf8 20. Sh6!! Kg8 21. Sxg7 Kxg7 22. Dc3+ Kh6 23. De3+ g5 24. h4 Vg8 25. hxg5+ Vxg5 26. f4 Vg8 27. f5+ Kg7 28. Vf3 Vf8 29. Sxa8 Dxa8 30. Dg5+ Kh8 31. Dxe7 Dc8 32. Kh2! De8 33. Dxe8 Vxe8 34. f6 a černý se vzdal.

Ale vraťme se do Mekky pražských šachových zarputilců, jež zove kavárna U Nováků a v níž – jak doznávám – jsem náležel k vykřičeným figurám, které se tu dotýkaly olysalých figurek. Když mladí (a ještě neznámí) šachmatisti Eda Meduna nebo Štefan Gross zjistili pravdu o mých šachových znalostech a talentech, dost často mě vábívali k partičkám o bůra s flekem. Ale na centrkurtu jsem se ovšem střetával se snaživci slabších kvalit, ale i s finalisty přeboru republiky, například se Stulíkem, Hausnerem, Holasem, Fabiánem, Grguričem, Hostinským a co já vím. Ne vždy jsem podlehl převaze umu, rozumu a logiky.

Kavárenský šach je speciální šachová disciplína, v níž i mistři občas kiksnou a pak se to snaží napravit silou vůle. Zde U Nováků jsme hrávali – po způsobu pozdějšího profesionalismu – o drobný peníz. To na tom bylo nejzajímavější. Protože každá chyba chybička tě stála mergle. Ostatně hraj třeba mariáš jenom o sirky jako Člověče, nezlob se. Lidé, nezlobte se, a račte prosím pochopit, že každá šachová nepozornost, každý plundr, každé přehlédnutí musí být po zásluze potrestáno. Tím končí zmatený úvod a začíná příběh, který v šachovně U Nováků zkomponovali 20. května 1963

Bílý: Houška, černý km. Ratolístka

1. d4 Jf6 2. c4 e5 3. dxe5 Jg4 4. Jf3 d6 5. exd6 Sxd6 6. g3? (jeden otazník je asi málo, ale poslyšte, možná by se mohl k těm dvěma otazníkům přičinit i malilinkatý vykřičníček, záhy uvidíme proč; ale ovšemže měl bílý zahrát 6. Jc3 a byl by klid) Jxf2 7. Kxf2 Sxg3+ (triumfuje Ratolístka a volá FLEK, až se to ke stropu píše) 8. hxg3 (bílý spadl z višně, neboť ignoruje ztrátu dámy a přijímá zvýšení sázky o dalších pět korun) Dxd1 9. Jc3 Dd6? 10. Sf4 Dc6 11. e3 Ja6 12. Jd5 Dc5 13. Vd1 0-0 14. Se2 Vd8? (no, no, pane Ratole, jen aby nepadl ještě závažný výkřik RÉ) 15. Jf6 (stydím se už k té „brilanci“ přikreslit vykřičník) gxf6 16. Vxd8+ Kg7 17. Sh6+ (pane vrchní Martine, pojďte to za mne dohrát) Kg6 18. Vg8+ Kf5 19. Vh5+ Ke6 20. Jd4+ Kd7 21. Sg4+ Ke7 22. Sf8+ Kd8 23. Sd6 (tvoje dáma mě momentálně nezajímá, mat musí být elegantní). Koněc filma.

Lis 30, 2009Vítězslav Houška

Blog Vítězslava Houšky

Další články autora

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře