Je to pěkná břečka, ta naše politika, viďte? Teď mají průšvih jedni, jindy druzí. Z premiérových překvapených slov před nastoupeným parlamentem, že trafiky jsou přece běžnou odměnou stran zasloužilým členům, hned každý sedmák ví, jak to je. Přítomným, krčíc rameny, vlastně jen připomínal věci, o kterých si jinak povídají v bufetu. Otevřeně mluvil mezi svými o jejich společném světě. Další epizodka, aťsi tentokrát i s manévry policie. Zdali jde o kriminální čin nebo jen o malou levárnu, je vlastně fuk, kdo si má všechny aféry mocných pamatovat? Volič zleva, zprava, uprostřed po právu v hospodě láteří. Po právu?
Malý skok stranou, Evička (4) mi dnes ráno přinesla kresbu princezny se zelenými vlasy s komentářem: „jedla hodně salátu“. Katka v mžiku připomněla naši krásnou rusovlasou kamarádku: „ Jí hodně pomerančů“. Já, že lepší jsou vlasy krátké, zelená jim sluší a salát je zdravý. Ukončil to Ondra s tím, že princezna salát nemusí, myslí, že je to známka punku.
Fabulujeme, jako když bičem práská, pravdičku chceme hlavně tu svou. U voleb ovšem legrace končí. Odpálkovat vinu za průšvihy na názorové protipóly či se vézt na kolektivní vlně pod nějakým lídrem je celkem fajn. Volby ale definují sestavu na vrcholu pyramidy. A vrchol nemůže být z podstaty věci lepší než celá pyramida. I kdybychom se rozkrájeli, nejsme schopni zvolit lepší politiky, než jsme my sami. Nemám problém s buranským chováním, půjdu a budu tedy burana volit. Ukázat prstem na virózu umím samozřejmě i pak. Pokleslá atmosféra ve společnosti je pak teplou líhní korupce. Klidně nadávejme, politika se zlepší až s námi.
Pyramida roste homogenně ze základny.
