Už jako malý kluk jsem přemýšlel, proč AIDS napadl víceméně jen určité skupiny obyvatelstva. A vlastně ne úplně destruktivně, ale jen tak nějak, aby dál měli své určité místo ve společnosti.
Později, už ke konci tisíciletí, společnost DS podporovala zařízení pro starší spoluobčany. Občas jsem tam zašel a jednou se i dostal na část lůžkového oddělení. Nebylo to dobré. V některých pokojích tam v lékařské péči lidé jen přežívali, resp. bez hovoru, bez aktivity, jen dožívali. Ten lékař mi v následném rozhovoru tak trochu podprahově naznačil, že někdy se při péči o ně zahloubá, zda to vůbec má v určitých případech, ještě nějaký smysl…, a co z toho vlastně vyplývá…. Také se zamýšlel nad tím, jak budeme zvládat, až se třeba za padesát let, díky naší nezměrné touze prodlužovat lidský věk, výrazně změní věkové rozvrstvení obyvatelstva (Evropy). Na ten veskrze smutný rozhovor s vážným panem doktorem jsem nikdy nezapomněl. Ten zážitek se mi vrací, a vlastně už i já začínám být postarší. Zatím tedy vím, co bych asi na stará kolena opravdu nechtěl…
Na druhou stranu musím přiznat, že do žambereckého Albertina za svoji maminkou jsem jezdil velmi často a hlavně rád. Řekli jsme si tam pod korunami stromů věci, které do té doby nikdy. Byl tam ale i velmi milý a přátelský personál. Rád na tu dobu vzpomínám, něco mi dala. Ano, toto je pravda, ale samozřejmě to neodpovídá na tu dominantní výše položenou otázku v textu.
Samozřejmě přemýšlím i o současné situaci. Mohl bych teď možná trochu jinak, ale stejně tak asi posté, opakovat notoricky známé věci. Řeknu tedy jen málo a sice to, co mi ostře vadí, resp. chybí od samého začátku koronaviru. Byl bych opravdu nadšený, kdyby místo podivných tiskových konferencí během dne, místo podivného ptydete žvanění, místo vyvolávání strachu a obav nastaly tyto dvě jednoduché věci:
1) Kdyby každý den ve stejnou (!) dobu, např.: v 18:00 vystoupil Šéf krizového štábu a zodpovědně, stručně, jasně a věcně zhodnotil situaci. Například: co za opatření zůstává, co se mění, na co pozor, atakdále, atakpodobně. Tedy oficiální a zodpovědné zhodnocení konkrétního dne, a výhled co dál. Nebudu to dál rozebírat, ale pro mě by toto bylo prostě skvělé. Pomohlo by to! Ať je blábolení a omáčka během dne, ale pravidelně v 18:00 hod. patnáctiminutová oficiální, zodpovědná, všeobsahující a ucelená informace, a to od, v tyto dny, nejkompetentnějšího člověka ve státě!
2) Zase denně v pravidelném čase, např.: ve 20:30 hod., vystoupení redaktora, nebo matematika nebo vědce. (pro mě by byl naprosto ideální např.: pan Stach). Ten by populární formou podal důležité a zajímavé informace a vysvětlení. (R-index, poučné grafy, reálný vztah teorie a praxe, co Republika, co Evropa, co Svět, tvrdost opatření x ekonomika, atd.). Zase jen patnáct minut a občas s úsměvem. Tak tyhle dvě věci by mě a pevně věřím, že nejen mě, velmi uspokojily.
Hezký den, Vlastimil Chládek
P.S. Dnes v noci jsem přemýšlel, jak bych připodobnil naši zemi. Napadl mě a mám to stále v sobě, možná i díky výše uvedenému neuskutečněnému, film „Pošťák“; hezký den.
