První víkend v dubnu byl už přes rok dopředu zablokován na turnaj v Terchové pořádaný šachovým nadšencem Vlado Hrtkem.
S Ladíkem a Lojzíkem jsme vyjeli v pátek odpoledne přímo z práce, z Dopravních staveb. Následně se ubytovali v penzioně v Terchové, povečeřeli, seznámili se s místním personálem, urazili několik nečekaně dobrých, přímo na místě vařených piv a vyrazili na nedalekou chatu za ostatními účastníky turnaje. Tam byla hlavním bodem programu večerně-noční přednáška velmistra Jana Markoše. Trvala sice jen devadesát minut, ale byla naprosto úžasná. Nevím, jestli velmistr Markoš někoho pravidelně trénuje, ale pokud ano, tak onomu svěřenci (ům) velmi závidím. (samozřejmě jen pozitivně). Ladík šachy nehraje, respektive odhaduji tak na úrovni ela 1200 a ještě před přednáškou proto chtěl zmizet na penzion, viz výše…, ale ani on své účasti nakonec vůbec nelitoval. Myslím, že i kdyby pan velmistr přednášel o čemkoli jiném, byť i jakkoliv nezáživném, tak by to v jeho podání bylo zajímavé, vtipné, zábavné a asi zcela jistě i poučné. (Několik postřehů z přednášky uvádím v komentáři k partiím.)
Po návratu do penzionu jsem zjistil, že mi nejede televize. O půl jedné v noci to bylo skoro jedno, ale ještě se mi moc spát nechtělo a tak; ač jsem si uvědomoval, že pokouším čerta; jsem zavolal kamarády jestli by televizi nespravili. Nešlo jim to a Lojzík tedy se svým nevinným úsměvem navrhl, že zajde pro slečnu recepční, jestli by to nedala do pořádku. Jen jsme se na sebe s Ladíkem, nad tím nereálným nesmyslem pobaveně pousmáli. Lojzík ale bleskově dodal, že jestli to klapne, tak s ním v tom případě budeme muset zajít „za odměnu“ do místního nočního baru na pár panáků….. V suterénním baru jsme následně poměrně dlouho zamrzli a řešili a komentovali tam spoustu názorů a událostí, ale nakonec vždycky stejně skončili u té „nejdůležitější věcí, která má v životě chlapa nějaký smysl“.
Sobotní program byl nabitý; v první fázi od osmi do šestnácti turnaj. Vlado byl časově nemilosrdný a tento harmonogram dodržel, nejdelší přestávku mezi partiemi jsem měl deset minut. V závěru jsem nejvíc bojoval s časovými tísněmi, ale nakonec jsem byl spokojený, skončil jsem na +2. (viz partie č.1). Takřka v zápětí, od sedmnácti hodin probíhala simultánka velmistra Markoše proti dvaceti soupeřům. Jednalo se s největší pravděpodobností o nejkvalitnější simultánní výkon, jaký jsem kdy zažil(!!). Z dvaceti velmistrových soupeřů bylo deset okolo Ela 2100, dalších pět nad 2000, a jen cca pět pod tuto hranici. (Kdeže jsou simultánky a podmínky Gari Kasparova) A velmistrův výsledek? Osmnáct výher, dvě remízy! Až neuvěřitelné! Navíc simultánka byla s časovou kontrolou.
Nejvíc se mi líbil okamžik asi hodinu po zahájení. Jan Markoš si v tu chvíli vychutnával slastnou minutu, kdy jsme my všichni ostatní hloubali nad svým následujícím tahem (viz partie č.2). Dalšího sobotního programu jsme se již neúčastnili a okolo osmé se vypravili zpět do Brna a domů do Krasové. Docela mě to mrzelo, velmi rád bych zůstal a zúčastnil se nedělního pochodu slovenskou přírodou. Navíc i sobotní večer v baru mohl být docela příjemný. Čekalo mě ale závěrečné kolo II.ligy, hrané navíc výjimečně a slavnostně na Sýpce. Váhat již nemělo smysl, museli jsme jet!
Ráno jsem přejel z Krasové do Blanska na Sýpku, posnídal s bratrem Václavem a bylo mi skvěle. Do šachu jsem ale chuť neměl ani trochu. Spíš dát si kávu na zahrádce v zámeckém parku. Slastně mhouřit oči v jarním sluníčku a diskutovat s šachovými kamarády o všem možném. Podvědomě jsem věřil v rychlou remízu a v naplnění svých představ.
Přišlo ale naprosto nečekané překvapení. Za soupeře jsem dostal mladinkou a talentovanou Natašu Richterovou. Již dříve jsem si všiml, že ona hrává své partie až do konce, rychlá remíza tedy byla v nenávratnu. Ohledně šachových soupeřů v podobě dívek a žen již předlouhé roky vnímám, že ony se mi v soutěžích družstev a to i shodami různých náhod zcela vyhýbají. Býval jsem tomu docela rád, vždycky mi bylo trochu líto kolegů, kteří když vyfasovali za soupeře soupeřku, se stávali terčem vtipů: „No přeci bys Václave, Zdeňku….., neprohrál se ženskou!!“ V případě Nataši je toto trošku pejorativní přirovnání samozřejmě zcela absurdní, ale to prazákladní sdělení v něm zůstává a tedy o „ pro chlapa vždy ponižující prohře s představitelkou něžného pohlaví“ . Samozřejmě jsem nakonec utrpěl porážku, navíc jedinou v sezóně, ale tak hodinu po partii už mě to opravdu nějak moc nemrzelo. A to je u mě co říci! A už se kupodivu zase docela těším na další partii s představitelkou té hezčí a krásnější poloviny z nás!
Tak šachově zase asi až na podzim. Začíná léto!!! Vlastík
Partie č.1
Vlastimil Chládek 2081 – Igor Harašta 2111
(Terchová 2014)
(Partie samozřejmě nejsou bez chyb, spíše naopak, ale měly by posloužit k dokreslení atmosféry a dokumentují přemýšlení hráče okolo Ela 2000.)
1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 Jf6 4.e5 Jd5 5.cxd4 e6 6.Jc3 Jxc3 7.bxc3 Dc7 8.Jf3 d6 9.Sd2 Jd7 10.exd6 Sxd6 11.Sd3 b6 12.0-0 Sb7 13.Ve1 Jf6 14.De2 0-0 15.h4 Sf4 16.Je5 Sxd2 17.Dxd2 Vc8 18.Ve3 Kh8 (velmistr Markoš nám na přednášce ukázal cca pět zajímavých šachových pozic a pomocí nich nám sdělil zhruba stejný počet doporučení. Doporučení č.1. Vyplynulo z porovnání hry Kasparova a Karpova. Karpov hrával převážně pozičně a pomocí tahů a3, Vc1, Jd2 apod. poznenáhlu získával převahu. Kasparov hrával stylem buch! buch! buch! a výhra, případně mat. Stejný styl doporučil pan velmistr i nám. Nyní jsem si na toto doporučení vzpomněl a chvíli o něm přemýšlel. Viděl jsem sice variantu 19.Vg3 Dxc3 20.Dg5 Dxa1+ 21.Kh2 Je8 a nyní 22.Dh5 č.De7 ale konce jsem se nemohl dopočítat. Do časového limitu mi zbývalo již jen sedm minut, soupeři čtrnáct. Doporučení č.2 (závěr přednášky) Hrejte šachy pro jejich krásu a radost ze hry, na Elo a podobně moc nehleďte! Teď už jsem tedy neváhal ani vteřinu a zahrál další tah 19.Vg3
(nyní soupeř takřka dohnal můj čas. Spokojeně jsem si říkal, že možná vidí někam, kam jsem já nedohlédl) 19…. Je4 20.Sxe4 Sxe4 21.h5 h6 22.Jg4 Sh7 23.Ve1 De7 24.Je5 Dh4 25.Vh3 Dg5 26.Dxg5 hxg5
27.Vg3? (Škoda, že jsem neviděl variantu 27.Jg6+ fxg6 28.hxg6 Vf6 29.gxh7 Vh6 30.Vxh6 gxh6 31.Vxe6 Kxh7 32.Ve3+-) f6 28.Jg6+ Sxg6 29.hxg6 Vfe8 30.V3e3 Kg8 31.Vxe6 1:0
Partie č.2
GM Ján Markoš – Vlastimil Chládek
(Simultánka Terchová 5.4.2014)
1.Jf3 c5 2.e4 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 g6 6.Se2 Sg7 7.0-0 0-0 8.Se3 Jc6 9.Dd2 Sd7 10.Vad1 a6 11.f3 Vc8 12.Kh1 Dc7 13.Jxc6 Sxc6 14.a4 Jd7 15.Sh6 Jf6 16.Sxg7 Kxg7 17.Dd4 Kg8 18.f4 Jd7 19.Sg4 Vcd8 20.Vd2 Db6 21.Dxb6 Jxb6 22.Vd4 f5 23.exf5 gxf5 24.Sf3 Jd7 25.Jd5 Vf7 26.Ve1 e5 27.Vd2 e4 28.Sh5 Sxd5 29.Vxd5 Vf6 30.Ved1 Jb6 31.Vd4 Vc8 32.c3 Jc4 33.Vb1 Kf8 34.Se2
K panu velmistru Markošovi mám samozřejmě veliký respekt, proto ani nemám odvahu nijak komentovat jeho tahy. Popíši proto krátce jenom své pocity. Dračí obrana s malou rošádou bílého je něco, s čím si zatím nevím rady. Chybí mi konkrétní plán, je to takové postupné lavírování. U partie jsem měl pocit, že pan velmistr hraje podle jasného schématu a já jen čím dál více zapadám do bezvýchodné bažiny beznaděje. Nejvíce mě zdeprimovalo, že když jsem se už dostal k podle mě osvobozujícímu tahu 26…e5, tak pan velmistr zahrál další tah bez jakéhokoli náznaku emoce, zaváhání a podobně. Smířil jsem se postupně s neodvratnou prohrou a když mi ve třicátémčtvrtém tahu spadl praporek, bral jsem to, nyní si uvědomuji, spíše jako vysvobození.
Partii jsem po čtrnácti dnech poslal kamarádovi Zdeňkovi, aby se na ni podíval s pomocí počítače a poprosil ho ať mi vždy po několika tazích napíše její zhodnocení. Odpověď mě překvapila – nic jiného než = jsem nenašel!
Partie č.3
Nataša Richterová (2047) – Vlastimil Chládek (2081)
(Zámecká Sýpka – Nebeský sál) 2.liga 6.4.2014
Lokomotiva Brno B - Garde Lipovec
1.e4 Jc6 (chtěl jsem se vyhnout případné domácí přípravě soupeřky) 2.Jf3 f5 3.exf5 d5 4.d4 Sxf5 (nevím, jestli se někdy v životě dostanu ve vážné partii ke Colorediho gambitu 4.Jh4 e5 5.Dh5+ g6 6.fxg6 Jf6 7.g7+ Jxh5 8.gxh8 atd atd., ale jsem nachystaný) 5.Sb5 e6 6.Je5 Jge7 7.Dh5 + Sg6 8.Jxg6 Jxg6 9.0-0 Sd6 10.Sd3 Df6 11.c3
(V průběhu prvních desíti tahů chodili diváci okolo mé partie a okolo mě po špičkách. Vnímal jsem i takové ty trošku soucitné pohledy. Já jsem byl ale vcelku spokojený. Bílý střelec se vrátil z výpadu na b5 a i tah c3 se mi zdál velice měkký. Nejhorší ale bylo, že jsem u partie spal a spal. Chyběl mi adrenalin a drive. Neměl jsem mentální sílu přemýšlet na čas soupeřky. Už teď jsem měl nepochopitelně a zbytečně skoro hodinu pryč. Ale vnitřně mi bylo tak nějak dobře, ostatně na Sýpce je mi tak skoro vždycky) 11…. Df7 12.Sxg6 Dxg6 13.Dxg6 hxg6 14.g3 e5 15.dxe5 Jxe5 16.Kg2 Kd7 17.Sf4 Jd3 18.Sxd6 Kxd6 19.b3 Vae8
(Doporučení 3 – Na jedné pozici se pan velmistr zmínil, že věže, které útočí po první resp.osmé řadě, jsou jen obyčejné věže. Přirovnal je k některým neatraktivním zaměstnáním. Zato věž, která útočí třeba po čtvrté řadě a podobně to jsou taková fajnšmekrová zaměstnání, doktoři, profesoři a podobně. Chtěl jsem už teď tedy hrát Vh5 a mít na šachovnici například věžku – lékařku, nebo třeba zpěvačku Adele, ale následný postup bílého f4 a h4 by ji asi velmi omezoval.) 20.Ja3 c6 21.Vd1 Je5 22.c4 Jg4 23.h3 Jf6 (bohužel teď už jsem hrál na dvou minutách a moje další tahy už byly velmi intuitivní bez dostatečného propočtu) 24.Vd2 Vh5 J 25.Jc2 c5 26.cxd5 Vxd5 27.Vfd1 Vxd2 28.Vxd2 Kc6 29.Je3 b5 30.Kf1 a5 31.Vc2 Jd5 32.Ke2 Jxe3 33.fxe3 Vh8
(Doporučení 4 – pan velmistr nám postavil na demonstrační šachovnici na první pohled jednoduchou střelcovku. Nic zvláštního jsem na té pozici neviděl. Ale on nám začal odkrývat její tajemství, a jakoby tím odstraňoval z mého mozku omezující filtry. Najednou to nebyly kavárenské šachy a intuitivní odhad, ale jen a jen železná logika a dodržování šachových zákonitostí. U té střelcovky jsem nejvíc pochopil, jak ty milované šachy prostě neumím. Nedá se ale nic dělat i tuto konkrétní koncovku jsem hrál jen intuitivně, odhadem. Na minutě času to ale ani nějak jinak moc nešlo. Následující variantu jsem viděl celou, neviděl jsem jen tah bílého a4. Z pozice mužstva jsem se ale musel snažit hrát na výhru, protože pouze výhra 4,5 nám zajišťovala třetí místo ve druhé lize. Doporučení 4 tedy vnímám tak, že bez dřiny, která ale musí bolet, se prostě zlepšit nejde.) 34.h4 g5 35.hxg5 Vh2+ 36.Kd3 Vxc2 37.Kxc2 Kd5 38.Kd3 g6 39.a4
(při svém třicátémdevátém tahu jsem už jen pozoroval mizející vteřiny a pak zcela odevzdaně zahrál bxa4 a po odpovědi soupeřky se vzdal. U popartiové analýzy jsme strávili u této partie celé dvě hodiny. Věžovka i pěšcovka byly velmi zajímavé. Nikdo z nás ale ten večer neobjevil zcela jednoduchou remízu 39….b4) 39…..bxa4 40.bxa4 c4 41.Kc3 1:0
Na závěr partiové části si velmi pokorně dovolím i já jedno doporučení a to hlavně pro sebe, pro příští sezónu. Bez sebevědomí a touhy po vítězství nelze dobře hrát šachy. Navíc když nemáme sebevědomí, šachově si nevěříme, tak zákonitě ztrácíme, dokola opakovanými propočty, drahocenný čas. A čas je veličina, která když ji podceníme tak dokáže nemilosrdně otáčet partie.
Hezký den Vlastík
