Zhruba mezi roky 1980 až 2000 jsme bydleli v Brně v Králově Poli – tehdy městské čtvrti plné mladých lidí. I z toho důvodu jsem tam za volantem naší stopětky často potkával organizované skupinky dětí z místních školek a jeslí. Vždycky mě ten pohled fascinoval – dva tři kluci si se zájmem něco vykládali, dva se pošťuchovali, mladé slečny byly nad věcí a nějak to doplňovaly a usměrňovaly doprovázející vychovatelky. Veskrze příjemné a úsměvné pocity, ale musím přiznat, že povětšinou mě doprovázely a dodnes doprovázejí i, hluboko v zádech schované, černé otazníky. Jak asi dopadnou první setkání těchto malých nevinných bytostí s reálným a někdy tak nespravedlivým světem? Vím, že bych si to neměl tak brát, ale prostě si nemohu pomoci. Ale pryč už s tím!
Naposledy jsem podobnou nádhernou skupinku zažil před pár dny – u nás na bowlingu. Návštěvu asi dvaceti dětí z příměstských táborů. Bowleři malým špuntům nazuli bowlingové miniboty, spustili mantinely proti kanálům, a už se hrálo. Výsledky samozřejmě nic moc, ale pohled na štěbetající drobotinu byl povznášející, rozdával radost a optimismus.
Dnes je pondělí třetího září a začíná nový školní rok. Já si na svůj první školní den vůbec nepamatuji a vlastně, uvědomuji si, ani na ten Vlastíkův. (Teď mi tedy začalo vrtat hlavou, jak je to možné – a došlo mi to – pracoval jsem tehdy v Libyi). U Vlastíka mi ze školních let nejvíce utkvěl v paměti úžas ( a taky obdiv paní učitelce), když začal psát první slova a skládat z nich věty. Dětská ulita praskla a zrodilo se dospívání.
A dnes jde do první třídy další Vlastík. Letos mám pocit, že skoro každý koho znám má někde nějakého prvňáčka. Tak co jim popřát? Při svém psaní hodně vzpomínám a zavzpomínal jsem si i teď, a to na svůj kultovní výlet s partou kamarádů do Kanady. Průvodce Libor nám tehdy při jízdě územím Indiánů mimo jiné řekl: „Když Indiáni přejí svým blízkým, tak jim přejí, aby Měsíc ve spánku léčil jejich trápení a bolest a aby jim Slunce ve dne rozdávalo Sílu a Radost. A tak bych Vlastíkovi a všem prvňáčkům popřál: „ Ať ve svém životě co nejméně potřebujete měsíc, ať máte stále jen Sluníčko, a Štěstí, a Radost ze života! A fajn paní Učitelky a pány Učitele!“
Hezký školní rok úplně všem! (I nám babičkám a dědečkům :))
Vlastík
