Dnes ráno jsem si přečetl nesmírně upřímný blog pana Kaňovského. Při jeho četbě jsem si vzpomněl i na svoje studentská léta. Bohužel, první co se mi vybavilo, byly děsivé noční můry, které ze svých vysokoškolských studií mám, a jež mě dodnes, občas, ve spánku pronásledují….
Dnes bych chtěl napsat o stavbě hotelu Sýpka a věřím, že Dejfův text mě namotivuje k co možná největší upřímnosti.
Stavba zahájila v létě loňského roku a chtěli bychom ji dokončit do začátku letošních prázdnin. Někdy v době prvních prací jsem napsal blog „Cílová páska“. „Radil“ jsem v něm, na základě svých zkušeností, potenciálním investorům, jak postupovat, aby při realizaci jakékoliv své stavby, dosáhli předpokládaného cíle. Na tento blog jsem si v průběhu stavby několikrát vzpomněl, někdy byl spokojený, ale někdy se i začervenal. Všechno nevyšlo….
Pokusím se některé důležité body z onoho blogu vyhodnotit – jak se mi je v tvrdé realitě života podařilo, resp. nepodařilo naplnit.
Ad 1 ) Volba architekta
Jako architekta – projektanta jsem si vybral šachistu, spoluhráče z Lipovce, Martina Habinu. Hlavním důvodem bylo to, že je z Blanska, a nedat mu šanci realizovat prestižní projekt v místě jeho bydliště, by bylo ode mě zřejmě trochu nefér. Proto jsem zcela výjimečně o jiné osobě ani neuvažoval. Jeho práce jako jediná neprošla tvrdým výběrovým řízením. Martin je pro mě po pracovní stránce osobou dvou povah – zcela jasný Jekyll a Hyde. Jedna tvář je komunikativní, flexibilní a vstřícná, ta druhá logicky víceméně opačná, konkrétněji řečeno architektonicky ješitná, následně komplikovaně komunikativní. Mým úkolem na naší stavbě tedy bylo, aby Jekyll někam odcestoval a zůstal jen usměvavý pozitivní Hyde. Někdy v září-říjnu se mi to, ale vůbec nepodařilo, po nocích jsem mu psal kritické maily, po jednáních s ním jsem míval tlak 160/120. Ocitli jsme se na hranici totálního rozchodu. Najednou se to, ale začalo otáčet a teď jsem opravdu docela spokojený. Trochu to bolelo, ale pan Jekyll doopravdy kamsi zmizel a zůstal jen architektonicky roztančený mistr Hyde!
Ad 2 ) Výkaz výměr, Ad 4 ) Zadání soutěže, Ad 5 ) Cenová nabídka, Ad 7 ) Smlouva
Zpracované soutěžní podmínky – nabídku na provedení stavebních prací – odevzdalo 14 stavebních firem. (Cenový rozptyl byl 70 až 110 procent architektem – projektantem uvažované ceny). Následné období – důsledné a detailní zpracování cenových nabídek a dalších nabídkových ukazatelů, následný výběr zhotovitele a uzavření smlouvy – je opravdu asi to nejdůležitější období v celé etapě realizace. NIKDY TO NEPODCEŇME! Toto se, pevně věřím, podařilo. ((pro konkrétní informaci – na této stavbě jsme se dostali v hodnotě smluvně uzavřené ceny na cca 73% ceny plánované projektantem; ale hlavně k dnešnímu dni (70% objemu stavby hotovo) jsou vícepráce zhotovitele na úrovni víceméně kladné nuly) (!!)
Ad 3 ) Stavební dozor
Stavební dozor na této stavbě je skutečně neúplatný a skutečně odborník. Ale není tak přísný, jak bych si přál. Tuto přísnost jsem nerad, neochotně a nečekaně musel tedy vzít na sebe. Ale nedá se nic dělat, skutečně se nesmí promíjet, a hlavně v začátcích stavby, žádný případný šlendrián, nesmí se v žádném případě podlehnout z důvodů vlastního pohodlí, podbízivě krásným a odborně znějícím větám resp. tedy účelovým frázím.
Ad 10 ) Kamarád
I tady pro stavbu Sýpky jsem objevil kamaráda. V průběhu rekonstrukce, jsme v jednom původně obslužném podlaží všechny nosné zdi a příčky vybourali a jako z pohádkového oříšku se vyloupl krásný sál se zbytky pruských kleneb (jsou klenuté v obou na sebe kolmých osách) Všichni oficiální odborníci řekli, že klenby jsou tak porušené, že jsou neopravitelné, nezrekonstruovatelné.
Před třiceti lety při rekonstrukci železniční vlečky ČKD Blansko, zastupoval investora a de facto mě řídil pan Zdeněk Musil (řečený Maršál). Již tehdy měl pověst odborníka a manuálního machra na sakrální stavby. Teď jsem nezaváhal, rozjel jsem se za ním a po několikahodinovém hovoru ho přesvědčil k nezávaznému zrekonstruování pár metrů čtverečných předmětných kleneb. Vyšlo to skvěle, na stavbě už zůstal a nejsložitější zednicko – historicko – rekonstrukční práce provádí on a všichni za ním; za intuitivním neomylným statikem a odborníkem, chodí na konzultace. Pečlivě mu naslouchám.
Za dosud největší neznámou projektu, za možný fatální omyl, považuji absenci výtahu. Vestavění, jak do vlastního půdorysu stavby, tak i zvenčí, šlo prosadit jen za cenu významných negativních, dispozičních a architektonických, ústupků. Samozřejmě i ruku v ruce s finančními. Náhradou ale je nádherné historické schodiště, tady bych chtěl udělat z negativa pozitivum, velmi se mu věnujeme. Pochybnosti, zda jsem nepodlehl špatné myšlence, ale ve mně stále zůstávají.
Vlastní stavba se tedy chýlí k závěru, nyní je na stole především otázka interiéru. Jeho součástí je i zmiňované schodiště. Na nejprostornější podestě bude vystavena socha „Šachový turek“ od pana Zdeňka Makovského. Model je již vytvořen a byl odsouhlasen k výrobě. Jsem opravdu zvědav jaké emoce tato šachová socha vzbudí. Přál bych si i další zajímavé šachové i nešachové interiérové prvky. Ale je to hodně o nápadu a zážitcích.
Na šachovém vlaku jsem se při nastupování v Praze pohyboval po perónu a v jednu chvíli mi tam překážel jakýsi motající se postarší pán s kufrem ruce. Až když jsem do něho, s mírným zakletím, takřka vrazil, uvědomil jsem si s úžasem v očích, že je to pouze socha reálného cestujícího. Vteřinu jsem ho s úsměvem pozoroval; do dvou metrů nemotora, od dvou metrů reálná socha.
Přesně takovou sochu bych chtěl umístit na venkovní terasu u výhledu do zámeckého parku. Představuji si tam – čekající krásnou dívku, v šortkách a vasilu, naboso…
Osamělý, parkem procházející, poutník možná při jejím spatření zamíří na zahrádku – terasu. Objedná si třeba absinth a najednou ve svých snech a fantaziích nebude, v její společnosti , tak úplně sám a osamělý.
Hezký den Vlastík
P.S. Ty noční můry z vysoké školy jsou o zkouškách, na které jdu, shodou všech možných okolností zcela nepřipravený, a ani neexistuje jakákoliv reálná šance obtížnou látku pochopit a doučit se. Konec studia, zdá se, je neodvratný…
P.P.S. Nakonec fotografické části přikládám ještě jednu fotografii, jsem na ní já, malý Vlastík a jeho syn.
Nejprve Vlastíku díky moc za nádhernou knihu. (Už jsem jí vzal poctu i na kuřimském webu.) A musím znovu chválit: Tento článek by v oné knize patřil k těm nejlepším!
. A nejmladšímu z rodu Chládků šťastnou hvězdu!!! Luboš
