Není handicap být malou zemí. Devět dnů každý rok odpočívám v lichtenštejnský Alpách, hraju krásný devítikolový open v Triesenu a žasnu nad dobře spravovanou zemí. A to přesto (či právě proto?), že její městečka jsou spíše vesnice a u hlavní silnice hlavního města se pasou krávy. Všechny stavby – ať už silnice, společenský sál, nebo horská chata – jsou vybudovány pečlivě, stabilně. Horská silnice z Treisenbergu do Malbunu (1700 m.n.m) je méně rozbitá a meně hrbolatá než dálnice z Prahy do Brna. Místní jsou trochu příliš konzervativní, zkuste třeba nerespektovat vyznačená místa na volném parkoviště, nikam se neženou, jsou spokojeni (ať už zdánlivě či reálně) se svým postavením ve společnosti. Ostatně z ústavního zřízení je jim po generace jasné – pokud tedy nebydlí na hradě ve Vadúzu – že oni se na knížete nevypracují. Pan Schädler, od jehož rodiny si pronajímám chatu ve Stegu, sedí na zápraží svého domku a čistí a olejuje svůj zavírací nožík.
Všechno je tu přesné jako švýcarské hodinky, s nímž mají funkční měnovou unii. Nečekejte přílišnou vřelost a přátelskost, ale nemusíte se obávat, že vás někdo natáhne a ošidí. Ostatně i proto byly lichtenštejnské banky vyhledávaným bezpečným přístavem pro ukládání peněz. Je to katolická země, snad každý týden je tu nějaký náboženský svátek. Přesto – anebo právě proto? – chránila soukromé (byť možná nezdaněné) peníze cizinců před okem jejich vlád a finančních úřadů. Možná to není moc katolické, ale je to praktické. Funguvalo to dobře a bezpečně, dokud nějaký gastarbeiter (jehož jménem nebudu špinit tento šachový blog) neukradl v LGT Bank informace o kontech Němců a neprodal je německé rozvědce, která je předala německým berňákům, které vyzbrojeny těmito kradenými informacemi zahájily tažení proti svým občanům, kteří ukrývali do Vadúzu nezdaněné peníze.
Možná není spravedlivé, zastávat se lidí, kteří vydělají hodně peněz a ještě je ulévají nezdaněné do zahraničí, ale jak napsal Milan Kundera ve Valčíku na rozloučenou:
„Spravedlnost nás opravdu nemusí tolik zajímat,“ řekl doktor Škréta. „Spravedlnost není lidská věc. Je spravedlnost slepých a krutých zákonů a pak je možná ještě nějaká vyšší spravedlnost, ale té nerozumím. Měl jsem vždycky pocit, že žiji v tomto světě mimo spravedlnost.“
„Jak to,“ udivila se Olga.
„Spravedlnost se mě netýká,“ řekl doktor Škréta. „Je to něco mimo mě a nade mnou. V každém případě je to něco nelidského. Nebudu nikdy kolaborovat s touto odpudivou mocí.“
Turnaj jsem nazačal nejlépe. Bylo krásné počasí, dopoledne jsem chodil a běhal po horách a i ty šachy hrál s rozběhem. Pak snad vítr od Rýna mi přinesl zánět dutin, a tak už jsem po horách tolik nechodil a v posledních dvou kolech devítikolového švýcarského openu vyhrál obě partie a dostal se na 5 bodů. Celkově tedy přijatelné 32. místo z 84 účastníků (dle ELO jsem byl nasazený jako 42.). Turnaj vyhrál slovenský velmistr Tomáš Likavský se 7 body a půlbodovým náskokem před osmičlenou smečkou pronásledovatelů, mezi nimiž byl i legendární velmistr Vlastimil Hort.
Na závěr ještě jedna poznámka k politickému zřízení, kterou jako liberál nepíšu rád. Podobně jako v Lichtenštejnsku se mi líbilo v Singapuru. Obě jsou to malé a bohaté země, kde lidé žijí dobře a spokojeně. Jsou bezpečné, čisté, dobře fungující. A obě z politického hlediska nejsou ani zdaleka parlamentními demokraciemi. Pořád věřím, že politická demokracie je nejlepší z možných zřízeních, ale význam politické sféry – pokud funguje v přijatelných mezích a zachovává občanské a ekonomické svobody – je zjevně přeceňován. Ještě jednou doktor Škréta z Kunderova Valčíku na rozloučenou:
„To je tím, žes poznal život jen z jedné a té nejhorší stránky,“ řekl doktor Škréta. „Nikdy jsi neuměl žít. Vždycky sis myslil, že tvá povinnost je být, jak se říká, u toho. Být ve středu dění. Ale co to bylo to tvoje dění? Politika. A politika je na životě to nejméně podstatné a nejméně hodnotné. Politika je špinavá pěna na řece, zatímco vlastní život řeky se odehrává mnohem hlouběji. Výzkumy ženské plodnosti trvají už tisíce let. Jsou to spolehlivé a solidní dějiny. A je jim naprosto lhostejné, která vláda je právě u moci. Já, který si navlékám gumovou rukavici a vyšetřuji ženské orgány, jsem mnohem víc ve středu života než ty, který jsi málem přišel o život v samé starosti o blaho lidu.“
