Po celou letošní, právě ukončenou, šachovou sezónu mě provázela soutěž Perfect Game.
Do závěrečného desátého kola, a tedy již s velmi výraznou šancí na získání hlavní ceny, se probojoval z původních tisíců hráčů již jen jediný, Jaroslav Šmíd z Lípy u Hradce Králové.
Co se týče pravidel; základní podmínkou k získání této ceny ve výši dvaceti tisíc korun bylo dosažení desíti výher v řadě za sebou, bez remízy, bez prohry. Původně při vyhlášení soutěže se jednalo o jakousi, s velikou nadsázkou řečeno, obdobu bowlingové Perfect game – tedy třistabodové absolutní hry.
Soutěž měla s velkou pravděpodobností přínos i pro náš oddíl Garde Lipovec. Jedním z hlavních adeptů na celkovou výhru byl totiž, a až do předposledního kola, náš Tomáš Fojtík (skončil na 8 z 8). Možná i díky jeho přípravě na partie a nekompromisní hře na výhry jsme získali rozhodující postupové druholigové body.
Poslední desátou finálovou partii Jaroslava Šmída jsem si nemohl nechat ujít. Využil jsem tedy nedělní bowlingové PRESTIGE v Pardubicích a do nedaleké restaurace na historické bojiště Chlum se zajel i s nachystanou hlavní cenou podívat. Bylo by samozřejmě skvělé v neděli dopoledne symbolicky hodit Perfect Game v bowlingu a následně předat její obdobu v šachu. Ve své poslední hře v Pardubicích, několik desítek minut před případným předáním šachové ceny, jsem až do sedmého hodu zcela nečekaně strikeoval. Až se mi z těch všech myšlenek najednou roztřásla kolena. Ztratil jsem lehkost, a kouzlo okamžiku, tak jak rychle přišlo, tak taky zmizelo (232). Zázraky se jen tak nedějí. Cestou do Chlumu jsem si neodpustit zamyšlení, jak asi dopadl Jaroslav, zda neskončil jako ti Sedláci.
Ale Jaroslav to dokázal !!!
Jedinou skvrnkou na kráse je jedna Jaroslavova kontumační výhra z těch deseti požadovaných. To se mi ale nechtělo řešit. A zvlášť ne pod dojmem dále uvedených okolností….
…. Někdy v roce 1989 jsem získal v centru Moravského Krasu v obci Krasová starou zanedbanou chalupu. Spolu s ní i dva sousedy. Z horní strany starousedlíka Františka, z té dolní chalupáře Standu. František je zřejmě jeden z nejšikovnějších lidí na světě, co znám, Standa byl spíše tak na mé úrovni manuální zručnosti, oproti tomu ale například vynikající zahrádkář. Zpočátku jsme mezi sebou neměli ani plot, a tak když pravidelně odjížděli na dovolenou, chodil jsem někdy ozobávat jejich nádherné padající maliny. V jejich chalupě jsem kupodivu nikdy nebyl, ale pár slov jsme spolu vždycky prohodili, ale, a to je zvláštní, nikdy o šachu. Když přijali mé pozvání na otevření Sýpky a skutečně se krásně oblečeni objevili, potěšilo mě to. Viděl jsem, že jsou na svého souseda hrdi, bylo pro mě příjemné se tam s nimi procházet…
Dvě kola před koncem Perfect Game jsem dostal od výše uvedeného Jaroslava Šmída následující překvapivý mail. (Jednalo se o reakci na moji žádost o zaslání nejlepší partie v soutěži):
Hezký večer pane Chládku,
nejdříve Vás co nejsrdečněji zdravím od Hradce Králové z již také druholigového družstva ŠK Lípa (uvidíme jaké bude rozdělení do II. lig a třeba se v nadcházející sezoně utkáme). Jsem jedním ze dvou posledních, kteří „bojují“ ve Vaší soutěži Perfect Game. Tuto soutěž samozřejmě sleduji a rád Vám píši pár řádků, i když ne zrovna pozitivních. Jsou soutěže a hlavně vítězství, která by každý rád vyměnil za to nejdůležitější – život. Předpokládám, že ani netušíte jak blízko k sobě máme – Váš soused z vesničky Krasová Stanislav Trněný, je můj strýc. V pátek v nemocnici v Brně však prohrál svoji nejdůležitější partii … Byl to strýc Standa, který mne v 5 letech naučil základům šachu a nastartoval moji šachovou kariéru. Při každém setkání se zajímal o mé výsledky. Velkou radost měl také z pozvání na otevření Sýpky. I poté co před několika měsíci náhle ztratil řeč, maloval věže znamenající šachové figurky a při slovech Sýpka a šachy projevoval velkou radost …
V posledních 2 kolech KP budu naplno bojovat o vítězství, ne pro mne, ale pro strýce.
se šachovým pozdravem
Jaroslav Šmíd
Několik minut jsem seděl a přemýšlel o Standovi, o našich sousedících chalupách, o Marii i o soutěži Perfect Game a jak to spolu všechno podivně a zvláštně souvisí…
Hezký večer kamarádi
P.S. Trošinku snad na doplnění mých pocitů. Před dvěma roky jsem od jednoho ze svých nejlepších kamarádů dostal k narozeninám reprodukci obrazu od malíře Chagalla s názvem „La Mariee“. Od té doby mi visí v kanceláři.
Už tehdy při prvním pohledu na ni jsem totiž velmi zřetelně vnímal vesnici kde žiji, naše a Standovo stavení, Marii odcházející do Nebe a taky, nevím proč, velmi intenzivně větu „ A blázni se radují“. Teď už to tak bude navždy. Šachy všechno propojily…
Sýpka Blansko získala třetí cenu v soutěži o nejlepší stavbu Jihomoravského kraje.
Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se byť i sebemenším dílkem zasloužili o její úspěch a krásu.
Na fotografii jsem s jedním z nich, s Jaroslavem Bajerem z firmy Kaláb.
(nejen výborný stavař, ale i cyklista……kdybyste chtěli, můžete jeho i další poznat na kolech v Alpách 19.-22.6., ještě máme volná místa).
